Jen ten, kdo se nedívá, vidí 97
Lich, zřejmě spokojen s mým výrazem, přede mě položil kožené pouzdro, pak se zvedl a ztěžka opřel o hůl, jejíž konec zdobila zvířecí lebka. Stále jsem nebyla schopna slova. „A do příště ti radím trochu zapracovat na taktu a slušném chování.“
Ve chvíli, kdy se před námi objevily siluety dvou štíhlých věží chrámu, jsem snad už posté zkontrolovala pověřovací listiny a medailon. Přede dvěma dny jsme spolu s Togharem překročili hranice, což se naštěstí obešlo bez potíží. Ve Wycs nás už od příjezdu sužovalo neustálé mrholení. Ani silný cestovní plášť mě neochránil před lezavým vlhkem. Prošli jsme mezi mohutnými omšelými sloupy označujícími začátek území chrámu a ocitli se mezi množstvím užitkových budov. Dříve tu stál pouze svatostánek, ale nyní k němu patřily rozlehlé polnosti a velké množství věřících, kteří zde našli útočiště, se postaralo o to, že sídlo bohyně bylo zcela nezávislé na okolních vesnicích. Z chrámu se tak postupem času stala samostatná osada, v tomto počasí nepříliš rušná. Zuita se mohla považovat za šťastnou. Jako jeden z mála velkých aspektů – představitelů původního panteonu – měla stále svůj chrám. Možná za to mohla i skutečnost, že nikdy nebyla chamtivá a odjakživa jí patřila pouze tato svatyně. Ostatní tak skromní nebyli. Když se k moci začali dostávat i menší bůžkové a jednotlivé kulty uctívající starší božstva začaly podléhat vlivu nové víry, místa, původně zasvěcená velkým bohům, začala postupně měnit majitele.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230870
98 Zuzana Hartmanová
Vesničané se přestali klanět před bohem slunce, když jejich pole neustále ničila sucha – místo toho poklekli před doposud nicotným stvořením, které k jejich vesnici svedlo horský pramen a zachránilo tak jejich úrodu. Strhli modly a nahradili je novými. Původních chrámů zůstalo jen pár – Zuitin ve Wycs, Achronův v Gartu, Oljanin v Pemských horách a pak chrám v Calahu, zasvěcený bohyni smrti Enasis a jejímu choti Kaznarovi, nynějšímu vládci podsvětí. Ačkoliv Enasis má ještě mnoho věřících, je na tom nejlépe Achron, jemuž se koří většina bělokabátníků. Když bohové před necelými pěti staletími dali lidem magii, Achron stvořil kov, který dokázal magii odčerpávat. Brzy začaly být vyráběny první náramky využívané proti čarodějům. Indigově zbarvený kov, jehož žíly jsou rozesety po celém Accadu, vylučuje do těla látky, které na sebe vážou energii potřebnou ke kouzlení a znemožňují tak její použití. Proto se jim nyní říká achronové náramky. Když už kněží nestíhali trestat drobné sektáře a ani aspekty se netvářily, že by je vývoj událostí trápil, vyznání se nakonec zcela uvolnilo. Což nahrálo do karet Řádu a Konkláve. Díky tomu se obě frakce dostaly k moci a získaly značné množství přívrženců. Došli jsme na hlavní ulici, dostatečně širokou, aby se na ni vešly dva povozy, odkud se nám naskytl pohled na hlavní průčelí chrámu. Obě věže, které údajně sloužily pro výuku kněžek, se nad námi tyčily do děsivé výšky. Zuita si potrpěla na účelnost, proto byly zdi strohé. Lomené oblouky kolem oken a dveřního portálu sice nepostrádaly zdobení úplně, přesto nijak zvlášť neoslnily. Celá budova, která zahrnovala i samotný chrám, už z dálky působila
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230870
Jen ten, kdo se nedívá, vidí 99
monumentálním dojmem a dávala tušit mnoho vnitřních nádvoří a zahrad. Ale zblízka by svou obrovitostí dokázala zastrašit snad každého. Ve vysokých vchodových dveřích na nás někdo čekal. Pravděpodobně kněžka. Seskočila jsem z koně. „Posílá vás Konkláve?“ naznačila žena úklonu hlavou. Přikývla jsem a stáhla si kápi. Ukázala jsem jí medailon. Nevypadala překvapeně. „Ara měla zase pravdu,“ pronesla polohlasně. „Kdo je Ara?“ „Poslední vědma, která bude schopna dokončit, co započala. Předpověděla váš příjezd,“ ukázala na mě. „Přijede rozpolcená žena. Ani živá ani mrtvá, tak to řekla. Připravily jsme vám pokoje,“ pokračovala. „Ovšem nevím, zda budou vyhovovat i někomu… jako je váš přítel,“ pohledem zabloudila k Togharovi. „Já spát na zemi,“ zamručel Togh hlubokým hlasem. Kněžka se chladně usmála. „Následujte mě.“ Pokud jsem se domnívala, že si Zuita potrpí na účelnost, musela jsem nyní své tvrzení přehodnotit. Kněžka nás provedla hlavní chrámovou lodí, která byla okázalou ukázkou bohatství. Vysoký prolamovaný strop zdobily nádherně vyřezávané trámy. Po obou stranách se táhly arkády tvořené vysokými sloupy. Skrze ně jsem zahlédla mnoho fresek na zdech a malovaná okna se skleněnými tabulkami. Na podlaze byly mozaikou zobrazeny náboženské symboly v podobě očí. Především ty otevřené, které měly pestrobarevnou duhovku tvořenou drobnými kamínky, působily
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230870