Z ác h r a n a
č e ských
uprchl í ků
to Chadwicka pobavilo natolik, že propukl ve smích, a Gerda Mayerová si vybavuje Chadwicka, jak za letu do Anglie baví maňáskem tříleté dítě. Doreen Warrinerová byla také ráda v jeho společnosti. I když měla na starost v první řadě dospělé uprchlíky a Chadwick děti, ti dva tvořili těsné pracovní partnerství. Například 30. března Chadwick vypomáhal Warrinerové připravovat sendviče pro transport, který se chystala vypravit. „Když jsme s Trevorem Chadwickem balili a nesli jídlo sedmdesáti lidem na Wilsonovo nádraží, strávili jsme spolu veselou hodinku.“ A když se Doreen chystá odejít na nádraží, aby stihla vlak, který ji naposledy odveze z Prahy, posední, s kým hovoří, je Chadwick. „Povídali jsme si na terase vyslanectví, kde na pozadí tajícího špinavého březnového sněhu na slunci začínaly kvést magnólie.“ Chadwickovo nadání pro legraci a družnost, pro které byl tak populární v hospodách ve Swanage, našlo další, mnohem cennější uplatnění. Jiné želízko v ohni. Ale pak někdy začátkem června poté, co vypravil asi pět transportů, Chadwick zmizel. Proč to udělal, je hotová záhada, pro kterou je zarážející počet možných vysvětlení. V knize Karen Gershonové We Came As Children říká toto: Ale večer jsem měl jiné želízko v ohni, které ne mělo nic společného s dětmi. Bylo mi jasné, že s při bývajícím létem začínají být některé mé aktivity přinejmenším podezřelé a že (gestapo) by mohli přitvrdit. To by ohrozilo děti, tak jsem to vysvětlil 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230857
Trevo r
Ch a dwic k
Londýnu a oni zařídili náhradu. Nikdy se nezbavím nepříjemného pocitu, že jsem jich nedostal ven víc. Máme-li to brát doslovně, říká, že byl angažován „v nějaké další záležitosti“, která se odehrávala zvláště večer a neměla s jeho transporty dětí nic společného. Pochopitelně nás napadá, že to mělo něco společného s paděláním cestovních dokladů, v čem, jak víme, byla angažovaná většina pracovníků, kteří pomáhali uprchlíkům. Padělané doklady byly určeny hlavně pro ilegální dospělé uprchlíky, a tak to dělal, aby pomohl Doreen Warrinerové, ale když bylo potřeba, byl připravený vyrobit falešné doklady pro své děti sám. Připouští, že jeho druhý transport vlakem byl ilegální. Britské ministerstvo vnitra se opožďovalo a doklady pro vstupní víza nepřicházely. V již citované pasáži knihy Karen Gershonové We Came As Children popisuje svou dráhu padělatele-amatéra. Bylo to tedy o večerech, kdy Chadwick chodil ke spřátelenému padělateli v sousedství pro novou várku výjezdních víz nebo padělků dokladů z ministerstva vnitra? Nebo se snad angažoval v tajných útěcích vlakem, které iniciovala Warrinerová? Jisté je, že v květnu 1939 lidé z gestapa o padělcích i nezákonných transportech věděli a byli skutečně pořádně zlí. Jak víme, Warrinerová i její pomocníci museli ze země odjet a je možné, že když se přišlo na to, že Chadwick je do toho zapletený, Kindertransporty byly ohroženy. To by bývala byla škoda, obzvlášť proto, že se Chadwickovi podařilo propracovat se s gestapem k hladké spolupráci. Bohužel 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230857
Z ác h r a n a
č e ských
uprchl í ků
nic z toho nevysvětluje, proč, když s takovým potěšením píše třicet let poté o své práci padělatele, je vyhýbavý ohledně jiného želízka v ohni, které kul po večerech. Jiná možnost, kterou předložil člověk obeznámený s utajovaným světem agentů, je ta, že by bylo divné, kdyby Chadwick, o kterém se vědělo, že pracoval v předválečných měsících na žhavé půdě, jako je Praha, kde se docela přátelsky stýkal s gestapem (a to dělal), bez úhonný člověk střední třídy, absolvent Oxfordu, ředitel školy a bývalý koloniální úředník nebyl osloven MI6. „Poslyš, kamaráde, nevadilo by ti, kdybys měl uši a oči otevřené, a kdybys viděl něco zajímavého, nedal bys někomu z nás vědět…“ a tak dále. Taková varianta by určitě odpovídala Chadwickově výše zmíněné poznámce „bylo mi jasné, že s přibývajícím létem začínají být některé mé aktivity přinejmenším podezřelé a že B. a jeho hoši (gestapo) mohou přitvrdit. To by ohrozilo děti…“ Je zajímavé, že když se vrátil domů, patrně ho vyslýchala MI5, ale bohužel svazky týkající se Prahy roku 1939 byly asi protříděné. Tato teorie vysvětluje strach z odhalení gestapem a skutečnost, že to nemělo co dělat s dětmi, ale nevysvětluje proč, ať už to bylo cokoli, co musel dělat, se to odehrávalo večer. Jestliže měl nějaké informace, mohl jít kdykoli na britské vyslanectví a tamnímu agentovi je předat. Na druhou stranu mohlo být výhodou, že se to odehrávalo večer, kdy se chodí do barů a hospod a lze se pohybovat mezi nepřáteli – v knize K. Gershonové usuzuje, že ta cenná víza by bývala byla mnohem rychleji k dispozici, kdyby ministr vnitra „mohl strávit pár dnů se mnou a viděl 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230857