Boty na cestu Mocný král si naříkal na cestu plnou ostrých kamínků. Písek byl zase tak rozpálený, že mu připadalo, že vstoupil do ohniště. Přece kamínky či písek nejsou mocnější než on! Nařídil tedy pokrýt celé království hovězími kůžemi. Dvorní šašek se tomu hodně smál: Můj králi, proč takové výdaje? Co kdyby sis nechal vystřihnout z kůže jen dva malé polštářky pod svoje nohy? A tak mocný král vynalezl pro své království boty. Převyprávěno dle de Mello, 1996, str. 204
Jaké je poselství příběhu? Ponechme stranou, jestli je spravedlivé, že boty „nevynalezl“ šašek. Moudří lidé velmi dobře ví, že zbavit svět nějakého zbytečného trápení znamená změnit naši mysl a naše postoje. Nikoli celý svět okolo. Pokrýt celé království hovězími kůžemi znamená měnit celý svět, a to se nikdy moc nedaří. Každá opravdová změna je vnitřní. Má subtilnější povahu. Boty ponechávají každému svobodu, zatímco království plošně pokryté kůžemi již nedává možnost volby. Boty jsou ovšem i zdrojem rozdílu, protože někdo může mít troje a někdo žádné. Tento rozdíl je v pořádku, když není navěky a bosý si může vlastním přičiněním přijít na plný botník. A přece jen se vraťme ke spravedlivosti. Kdo je právoplatným vynálezcem? Každý autor potřebuje svého šaška a bez krále by byl šašek příliš bezejmenný.
98 Manažerské příběhy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230734
Změň svět skrze sebe Súfímu Bajazídovi uctivě naslouchal celý sál: „Když jsem byl mladý, byl jsem rebel, který chtěl změnit celý svět a udělat jej spravedlivějším. Když jsem se v polovině života počal ohlížet, zjistil jsem, že svět je stejný, aniž bych změnil jediného člověka. A tak jsem se obracel k Bohu a prosil jej, aby obdaroval mé nejbližší a učinil je radostnější. Ovšem ani po létech jsem nebyl s to pozorovat spokojenější blízké. Nyní jsem už starý a každý den se obracím k Bohu s modlitbou: Pane, dej mi milost, abych mohl změnit sám sebe. A tišeji, jako by to Bůh ani neměl slyšet, k tomu přidávám větičku: A pomoz mi, abych si nevyčítal, že kdybych se takto modlil celý život, nepromarnil bych jej.“ Převyprávěno dle de Mello, 1997, str. 142
Ve velkých organizacích s mnohovrstevnatou hierarchickou strukturou nebylo příliš třeba lidí zralých, schopných kvalitního sebeřízení. V takových organizacích bylo třeba dodržovat „jízdní řád“ nebo směrnice. Avšak organizace se zplošťují, manažeři jsou odpovědni za více lidí, od kterých očekávají více samostatnosti. Doba je bouřlivá a není snadné předpovědět, co vše bude třeba dělat za pár měsíců. Manažeři vytvářejí každou chvíli jiný jízdní řád. Vše je více o dohodě, principech než o postupu dle směrnic. Lidé potřebují být nejen pružnější, ale mít i velmi dobrou úroveň sebeřízení. Každý potřebuje být zodpovědnější sám za sebe. Stále častěji se v této souvislosti mluví o zodpovědném individualismu. Snad každý chce být lepším a někteří lidé si kladou další otázky: Co život čeká ode mne? Co mohu dát druhým? Manažerské příběhy
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230734
Dobrá rada Na mulláha Rasúla se obracelo mnoho lidí s různými prosbami o radu. Jednou se na něj s otázkou obrátil mládenec, který neměl příliš velkého respektu k autoritám: „Poslyš, co mám dělat, abych se mohl přiblížit Bohu?“ Rasúl odpověděl: „Chceš-li být nablízku Bohu, potřebuješ se řídit dvěma pravidly najednou: Za prvé si vryj do paměti, že tvé snažení bude marné.“ To pro mládence nebyla uspokojivá odpověď a již se připravoval, jak pozlobí mulláha: „A jak zní ta druhá rada?“ „Za druhé měj tolik sobě vlastní drzosti a snaž se, jako bys o prvním pravidlu vůbec nevěděl.“ Převyprávěno dle Lechleitner, 2004, str. 134
100 Manažerské příběhy
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230734