Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230642
/3/
Adolescence Pavlína Janošová
ÚVOD V adolescenci dochází k celkové proměně dítěte v dospělého jedince. Jedná se přibližně o jednu dekádu lidského života. Tento biologický, psychický a sociální vývoj zahrnuje tělesnou zralost a schopnost reprodukce, rozvoj kognitivních schopností a introspekce, emoční vývoj, postupnou stabilizaci prožívání a regulaci chování. Dochází také ke změnám v sebepojetí. Důležitou výzvou dospívání je utváření dospělé identity a budování sebeúcty. Sociální vývoj zahrnuje postupné přijímání role dospělého, k níž patří i příprava na budoucí povolání. Adolescenti obvykle získávají i první partnerské a sexuální zkušenosti. Biologické dospělosti dosahuje současná mladá populace zpravidla ještě během posledních let základní školy, sociálně a ekonomicky nezávislými na rodičovské generaci se stávají až o několik let později.
Adolescence – 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230642
ČASOVÉ VYMEZENÍ ADOLESCENCE Adolescence bývá členěna do dvou (případně tří) navazujících stadií (Vágnerová, 2012; Macek, 2003). V první polovině adolescence, označované též jako pubescence či raná adolescence, dochází k biologickému dospívání. Jde o období nejbouřlivějších vývojových změn v lidském životě, s výjimkou raného dětství (Eccles, 1999). Počátek rané adolescence je dán nástupem tělesného zrání a konec dosažením biologické dospělosti, tedy schopnosti zplodit či počít potomstvo. K tomuto vývojovému mezníku dochází u většiny naší populace ve starším školním věku, během druhého stupně základní školy. Předchází mu ještě období preadolescence, v němž narůstá produkce pohlavních hormonů, které řídí následný proces tělesného zrání. Nástup zrání je individuální. U dívek k němu dochází přibližně o dva roky dříve než u chlapců (Rogol, Roemmich, & Clark, 2002). Vymezení rané adolescence věkovým ohraničením je tedy spíše orientační. Biologické dospívání je také spouštěčem psychických změn. Dochází k výraznému rozvoji již dříve osvojených kognitivních schopností, ale i ke vzniku kvalitativně nového způsobu uvažování. Zásadní změny se týkají i prožívání, které je v prvních letech charakteristické emoční nestabilitou a sníženou schopností sebeovládání. S tím souvisí kolísající sebeúcta a potřeba hlubšího sebeporozumění v individuálním i sociálním smyslu. Dospívající přehodnocují dosavadní představy o sobě a postupně si budují novou identitu (Levine & Munsch, 2016). Pozdní adolescence se týká především dospívání v sociálním smyslu slova. Jde o postupné přijímání role dospělého, o akceptaci společenských nároků i privilegií, jež z ní plynou. Dospívající musí získat i různé kompetence, které tato role vyžaduje. V těchto letech dochází ke konsolidaci identity a k celkové stabilizaci osobnosti – v oblasti emocí, sebepojetí, profesní a hodnotové orientace i ve vztahu k druhým (vrstevníkům, přátelům, partnerům, rodičům a dospělým autoritám). Z časového hlediska lze pozdní adolescenci orientačně vymezit jako období studia střední školy. S rozvojem a strukturovaností společnosti se období adolescence prodlužuje. Zatímco u nás jsou biologicky dospělí středoškolští studenti zpravidla ještě ekonomicky závislí na rodičích (u vysokoškoláků ještě déle), v přírodních společnostech není časové rozmezí mezi biologickou dospělostí a získáním dospělého statusu tak dlouhé.
KOGNITIVNÍ SCHOPNOSTI Na počátku dospívání narůstá rozvoj kognitivních schopností (Levine & Munsch, 2016). Podle kognitivně vývojové teorie J. Piageta dosahují dospívající stadia formálních logických operací (Piaget, 1966). Začínají být schopni uvažovat na kvalitativně jiné úrovni – abstraktně a hypoteticky. Díky tomu se mohou – 100 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230642