Uf, teprve až po jejich slovech jsem si uvědomila nepomíjivou charakteristiku vlastního naturelu. Každý víme, že se rodíme v astrologickém znamení zvěrokruhu, pro nějž jsou typické různé charakterové rysy. Proto i naše podstata je jedinečná, vymezuje se příznačnými prvky povahy, které nám nikdo neodpáře. Jsou vrozené a bytostně naše. Od toho okamžiku se datuje akceptace sebe takové jaká jsem!!! Bez výjimky. Nedělám si vrásky, že mám na kůži strie, když pravidelně necvičím a spořádaně se nestravuji, tak mám bříško Michelina a buclatá stehna, podobné mindrákové plačky už jsem naprosto vytěsnila. Tyto pidi vady na kráse jsou naprosto nepodstatné. Důležité je, jak dokonalou plastickou operaci jsem provedla v mém nitru a tam je krása dokonale spanilá a sofistikovaná, hahaha. Nekaboním se, nerozčiluju, nad ničím si nelámu hlavu. Má vnitřní dutina má mírové rozpoložení budhistického kláštera. Jsem vyrovnaná, vybalancovaná, neustále dobře naladěná. Myšlenkové vzorce vděčnosti a pozitivismu nahradily opičí mysl a neurotické projevy vůči okolí. Nepozastavuji se už nad tím, co potřebuji a po čem toužím, a zda mě za to ostatní odsoudí. Jsou to prostě mé geny, které mi určují směry. Už nesrovnávám vlastní výmysly s mainstreamem české společnosti ani nehodnotím tajná přání, naopak, plním si je na počkání:-). Podchytila jsem pravdu svého pobytu tady na Zemi. Je nezdravé se jí bát a nebojím si ji přiznat. Přestala jsem kolem sebe chodit jako kolem horké kaše, třicet let bohatě stačilo. Trvalo mi to pekelně dlouho, než jsem se odprostila od zakletí společenského odsuzování, živořila jsem permanentně v neduživém psychickém strádání, ale já se na to KONEČNĚ (ve své druhé polovině svého života) z vysoka VYKAŠLALA. Řeknu vám, ta úleva je naprosto dokonalá, slovy nepopsatelná, která povznáší duši i mysl na úroveň opilosti z nirvány. Stačí si přečíst Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize a bude vám všechno jasné. Dokonalý návod jak se vymanit z kolotoče předsudků, lpění a devastace vlastního životního flow. Na základě soustavné a disciplinované teorie „snesitelné lehkosti bytí” jsem si nastavila priority a vytyčila strategii žití, jak chci fungovat a zapadat v globálu světových rozměrů. Vyjasnila jsem si všechny otázky a našla aktuální odpovědi na to, co mě emocionálně vyčerpávalo a deptalo. Sladila jsem příjem energií, dávání a přijímání (v tom jsem ještě stále na začátku, ale učím se a snažím postupovat k ideálně vyrovnanému stavu, což je pro mě jako „rozeného dárce” hodně obtížné, ale bez toho to nejde). Faktem zůstává, že jsem si svědomitě zodpověděla existenciální nutnost, kterou potřebuji k mému životu, je to nedozírný prostor, abych mohla zhluboka dýchat a tvořit, rozprostřít svá křídla a vzlétnout neznámo kam. Až následně po tomto upřímném doznání jsem se konečně dočkala, procitla z kómatu nespokojenosti a ohnivá síla hořící pochodně, sálající světlo i houževnatá energie, to jsem opět celá já. 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230567
Výsledek se dostavil bez zpoždění a zaváhání. Dovolila jsem jednoduše vrozeným elementům proudit samovolně ve mně, znovu zářím a bezuzdně jásám, jako pětiletá holčička ulítávám nad všemi maličkostmi a rozplývám se nad prostými, primitivními skutečnostmi. Negacemi se nezabývám. Už mi nechybí nespoutané nadšení, smysl pro obdivování. Kdykoli se mi zachce, opyluji vlastní přání znenadání. Dokázala jsem to, překročila jsem vlastní stín pochodující mrtvoly. Dovolila jsem si jednoduše vypsat propustku z masového, malátného společenského proudu. Zde se hodí jedna parafráze na jedno přísloví: „Kdo zaváhá, ten nejede či plnohodnotně nežije:-).
První pětitisícovka zdolána - rok 2009 Nepál, Himaláje - Thorung La - 5 416 m.n.m.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230567
Pokud vám můžu něco poradit, nestyďte se procítit vlastní potřeby, vyslyšet utajená toužení a proniknout do hlubin své duše, protože i ona potřebuje živiny stejně, jako tělo vitamíny! Být sama sebou je prioritní potřebou, základním stavebním kamenem vlastního dokonalého živobytí a prožití v uspokojení a šťastně vyrovnaném rozpoložení. Toto byla fáze „Nula“, jakoby předehra mého života, ale dostávám se k jádru pudla, jako ostatně každá moje cestovní eskapáda má moje Cesta neuvěřitelné antré i finále:-). Důležité je, že jsem to jednou pro vždy rozsekla a vydala se do světa, ne jako pravá česká „bábovka”, co se nepohne z místa a dusí sama sebe zaživa.
V NEPÁLU JSEM OBJEVILA VLASTNÍ PODSTATU Psal se rok 2009, zakaboněné podzimní počasí zimomřivě utápělo mou náladu do deštěm zalitého černočerného tunelu. Znáte ten moment, kdy se vám všechno sype pod rukama… Na mé výpovědi z práce zrovna zaschl inkoust a já absolutně neměla potuchy, kudy kam a co dál. Pár měsíců nazpět, když jsem byla na nemocenské a ležela opět jako už poněkolikáté v roce nemohoucí jako lazar s chřipkou, jsem listovala průvodci cestovních kanceláří a jediné, co mě uchvátilo byly panoramata Himalájí, tak průzračně blankytná obloha se ve městě kvůli ozónu a smogu nevyskytuje. Pokrčila jsem jen bezmocně rameny, dovolenou už mám celou vyčerpanou, na to, že je teprve srpen to je na pováženou. Ach jo, počkat si až se přehoupne kalendář do nového roku a já si budu nárokovat novou, bylo jako čekat na novoroční ohňostroj. Zachumlala jsem se znovu pod peřinu, teplota vyskočila opět na pomyslná maxima a já se potila v potu vyčerpání a nevysvětlitelné nechuti k žití. A pak najednou bum bác, zásah osudu a benevolence „bývalého zaměstnavatele” vybrat si přesčasy a neplacené volno. To, že odlétám do Nepálu a pokořím vlastní výškové rekordy, jsem mamince prozradit nemohla. Už tak mé potápěčské výpravy v exotických destinacích ji nenechaly spát a přiznat pravdu, že se budu štrachat přes pět tisíc metrů na Horu, to by tehdá prostě nerozdýchala, i když mě stejně hned odhalila. „Do Nepálu? Co tam budeš dělat? Lézt po horách, že???!!!” Já mlčky přizvukovala, vždyť lhát se nemá a mlčení je souhlas, ale jak mě dokonale zná:-). Intuice mateřské lásky jsou obdivuhodná. Moje skutečné plány na dvaceti jedna denní trek kolem Annapuren jsem svěřila kamarádce, aby věděla, kde se budu pohybovat. Ta na mne okamžitě vyjela, že jsem se asi zbláznila. Co když si vymknu kotník nebo nebudu moct v té výšce dýchat, a kde budu spát, co budu jíst a pít??? Milosrdně jsem Lenku chlácholila, ať nemaluje čerta na zeď a jestli ví, že to, na co pomyslí, si do života sama přitahuje? „Mně se nic takového nestane”, ubezpečila jsem ji skálopevně a dvojité pojištění mě v případě ohrožení života ochrání (jedno na platební kartě a druhé u Alpenvereinu:-). Obrátila oči v sloup, lokla si gintonika a říkala, že stejně nebude klidná, dokud se nedozví, že jsem živá a zdravá. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230567