1917
Boj s rakouskou hydrou – Deník legionáře Čeňka Klose
Gromes a Černý dostali listiny „volného žití“. Dostal jsem od nich buchtu, posílám ji Vašátkovi, je potěšen. Jen kdyby byl již bezpečný. Bratr přijel, trápí se Vénovou nemocí. Proč právě tak hodné lidi pronásleduje osud tak krutě? Praporčík Vašátko, úplně zdrcen nemocí bratrovou, nemůže se zdržeti, služba volá jej zpět k pluku. Béře s sebou Folka, Kustru a Beránka. Chci rovněž s ním, ale kapitán mne nepustil. Konečně i Vašátko mně záměr rozmluvil, abych vyčkal, až se uzdravím, pak prý mne vyžádá a Zajíček mne musí pustit. Loučím se s milým druhem, slibuji mu, že denně budu mu psáti o Vénově nemoci. Véna se uzdravuje, již je mimo nebezpečí.
98
Hydra_V8_tisk.indd 98
3. 11. 2016 20:07:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230364
Rozvrat, ústup naší armády a jiné příhody
1914 1917
XXIX. První máj! Po celém Rusku slaví se prvně svobodně svátek práce, pořádají se manifestace. Poslouchám řečníka-žida, který do těch ubohých hlav vtlouká, že se musí pracovat jen osm hodin denně a že je třeba uzavříti separátní mír s Německem a jeho spojenci. Nemoha déle toto pusté žvanění poslouchat, přerušuji jej slovy: „Pozvolte tovaryšč, mně tože čto to skazat,“ (dovolte, soudruhu, mně také něco říci) a nečekaje svolení, mluvím k lidu, že je vlastizrada klamati takto lid, hřích na těžce dobyté revoluci. Mluvím dále: „Proč v Německu soudruzi dnes křičí: My musíme pracovati ve dne, v noci! Jak by to vypadalo na bojišti, kde soudruzi-vojáci krvácejí za svobodné Velké Rusko, kdyby se v nábojových továrnách pracovalo jen osm hodin? Dosvědčte mně sami, mám-li pravdu, vidím vás, samé „frontoviky“ (bojovníky). Viděli jste ubohou Halič, viděli jste ubohé Ruské Polsko! Vojáci svobodného, demokratického Ruska, věřte jen svému rozumu! Jak by vypadalo bojiště, kdybyste vy, ochránci revoluce, chtěli bojovat pouze osm hodin denně?“ „Vot, pravilno govorit etot Čech-dobrovolec, charašo on znajet,“ (hle, správně mluví tento český dobrovolník, dobře to zná) a již jsem davem vyzvednut do výše. Řečník zmizel. Ubohý lid, který se dostane do spárů vyssávačů. Toník Štechrtův vstoupil do vojska. V. Vašátko se uzdravil, navštívil mne. Šlambera a Vitik píší, že půjdou též do vojska, což schvaluji. Těším se na brzkou shledanou. Ruská armáda je v rozkladu, vlaky plny zběhů. Potraviny a vše ostatní stoupá úžasně v ceně. Maximální ceny stanoveny nejsou. Židé jsou postaveni na roveň Rusům, ale zneužívají svého postavení. 16. května. Kerenský počíná uznávati chyby, které nadělal. Po celém Rusku pronásledují se zběhové. V samotném Kyjevě je jich zatčeno 16.000, mezi nimi mnoho důstojníků. Kyjevem projíždějí obrněné automobily, dochází ke srážkám mezi zběhy a řadovým vojskem. Počíná nábor pro naši druhou divisi. Doplňovací velitelství bude v Borispole. Organisací pověřen generál Červinka.
99
Hydra_V8_tisk.indd 99
3. 11. 2016 20:07:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230364
1917
Boj s rakouskou hydrou – Deník legionáře Čeňka Klose
Za našeho zástupce je u vlády vyslán Linhart. Dělají se to u nás přehmaty – co? Což nemáme lepšího důstojníka? Vždyť ani postavou nemůže imponovati. Karel Šlambera utekl z práce, dostal se šťastně do Kyjeva, byl lapen, arestován a poslán do Dárnice. Jde do vojska. Kapitánu povoleno zaměniti všechny zajatce jiných národností na práci v kyjevském vojenském okrugu Slovany. Máme s tím hodně práce, Němci a Maďaři, kteří se dosud od převratu volně pohybovali – se potí. Ukrajina chce se odtrhnouti od Ruska, žádá úplnou samostatnost. Formuje vlastní národní vojsko, ale ne dobrovolníků, nýbrž ze zběhů. Do Dárnice přijeli „dáčníci“ (letní hosté), nastává letní sezona. Kapitán mně dal celoroční volnou jízdenku na motorovou dráhu do Kyjeva. Véna Vašátkův chodí ke mně velice často, je více než bratrem-vojákem, našel jsem v něm šlechetného a dobrého bratra-přítele. Proslýchá se, že tovaryšč Kerenský míní se svou desorganisovanou armádou dělati dobrovolný nástup. Na jiho-západním bojišti mají se pluky dobrovolně přihlásiti k nástupu. Kapitán Zajíček nevěří v nástup dobrovolné ruské armády. V Kyjevě objevují se již vojáci úderných pluků, označení na levém rukávě černo-červenou páskou nebo úmrlčí hlavou a kostmi. Myslím, že je to úderné vojsko – týlu.
Ministr vojenství Prozatímní vlády Alexandr F. Kerenskij na jednom z mítinků u vojska přesvědčuje vojáky o nutnosti pokračovat ve válce proti Ústředním mocnostem. Květen–červen 1917 (foto archiv ČsOL).
100
Hydra_V8_tisk.indd 100
3. 11. 2016 20:07:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230364