1915
Přísaha: Deník legionáře Ladislava Preiningera
Ztráty ohromné, poručík Dostal, který se ujal velení roty po raněném kapitánu Salée, dva důstojníci velitelé čet, praporečník Bezdíček (i s praporem), Šibal, předseda Rovnosti, Pultr, náčelník pařížského Sokola, a 40 jiných bylo zabito a 80 raněno. U pluku byla většina důstojníků mrtva, velitel pluku a všichni velitelé praporu padli. Dále se nedostali, ba dokonce, poněvadž zálohy včas nedošly, musili opustiti i kótu 140 a ustoupiti asi 200 m dozadu. Ve svém úkolu však dostáli a naráz získali dobré jméno svému národu i pluku… O mrtvém příteli Siebertovi [z publikace Československá legie ve Francii 1914-1918, vydání 1930, str. 51] … zima přešla a vkrátku 1915 jsme útočili u Arrasu. Přítel Siebert všude vedle mne, kamarád oddaný k smrti. Postupujeme s nadšením, nabádáme jeden druhého. I zpěv je slyšeti „Lví silou vzletem sokolím“… Ke konci útoku byl jsem raněn do prsou. Když jsem již omdléval, odvedl mne Siebert do ústraní, pomohl obvázat, a když se přesvědčil, že jsem v bezpečí, vrátil se zpět do střelecké linie. Další naše styky byly již jen písemné. Do nemocnice v Bretagni, kam jsem byl odvezen, mně došel 20. V. od něho lístek polní pošty, kde mezi jiným píše: „Oznamuji ti, že po Tvém odchodu, jak jsem Tě naposledy viděl, šel jsem na tu silnici, co jsi byl raněn. Tam jsme byli celou noc. K ránu nás přišly vystřídat jiné trupy a my se vrátili k statku Berthonval, kdež jsme zůstali do večera. Druhý den jsme šli zase do zákopů a zůstali v nich dva dni. Pamatuj na své zdraví, vrať se nám brzo. My zde konáme vždy svou povinnost…“ Dostal jsem ještě dva lístky od přítele Sieberta. V jednom ze 30. května píše: „Včera jsme byli v tranších kopat spojovací zákopy, a tak jsme měli čas všimnouti si německých zákopů, kterých jsme nedávno dobyli. „Cagna“ až čtyři metry pod zemí, opatřené podlahou, stěny vyložené dřevem a nahoře tisíce pytlů s cementem. To jsme teprve zůstali koukati! V zákopech po celé délce samé můstky, aby voda stékala dolů. Pamatuješ na naše blátíčko? Bernard je mrtev, byl zabit jeden z prvních. Jinak je nám dobře…“ A pak přišel útok 15.–17. června 1915. Dostal jsem o něm krátkou zprávu: „Z našeho družstva zbyli jsme dva… O kaprálu V. Siebertovi nemůžeme se ničeho dopátrati, byl jistě zabit. Taktéž Chrza…“ [Období po bitvě u Arrasu, které v zápisech chybí, je zmiňováno v dopisech přátel do nemocnice v Bretagni a v korespondenci do Afriky.]
98
Preininger_tisk_V4 .indd 98
24 . 8 . 2016 9:15:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230363
Z korespondence 1915 Dopisy přátel do nemocnice Milý příteli! Toulouse, 21. května 1915 Odpovídám ihned po obdržení Tvého dopisu, na který, věř mi, čekal jsem celý týden. Věřím, že Ti není zcela dobře, zvláště první čas, ale půjde-li jinak vše dobře, koncem měsíce se Ti značně uleví, zvláště nejsou-li plíce zraněny, což doufám, a budeš potom brzo zase „chlapík“, aniž by jsi později v životě trpěl. Z dopisu Tvého se domýšlím, že vlastně příčina, že linie nebyla proražena, bylo francouzské vojsko kontinentální, které bylo v reservě, tj. 17. sbor (Toulouse). O tom jsem se nikdy nemýlil, to nejsou vojáci; vždyť kdyby jste byli dostali posilu, nebylo by bylo za těžko doraziti Němce, protože v těch místech asi již „tranchées“ nebyly. O Siebertovi nic nevím ani o ostatních; dostal jsem dopis od Sieberta i od Bezdíčka psaný před útokem, ale pozděj nic, ačkoliv jsem mu psal. Budu psáti tyto dny do Lyonu, bych se dověděl co je s ostatními kamarády. Žádal jsi mne, bych Ti dopsal do Španěl ohledně Tvých dopisů, což jsem udělal hned po obdržení Tvého lístku. Žádáš dále, bych Ti zprostředkoval spojení s rodiči. Dokud jsem zde v nemocnici, bude to dosti snadné, ačkoliv uvaž dobře, nebude-li to působiti nepříjemnosti Tvým rodičům, moje adresa. Mohlo by je to případně i státi mrzutosti, o kterých nemáš pojem. Počítám s dosavadním stavem mého zranění, že nejdéle do měsíce budu úplně uzdraven, nepřihodí-li se něco jiného, pak ovšem nemohl bych Ti tak snadno vyhověti, zvláště když bych se vrátil do fronty. Uvaž to, protože mne jest vše jedno, já Ti učiním, čeho si přeješ, ale na Tvou zodpovědnost. Až budu míti nějaké zprávy od kamarádů, pošlu Ti je, ale prosím Tě, bys mi i Ty je zaslal, co jest nového a jak Ti Tvůj stav dovolí. Vím, co to je býti raněn a dvakráte operován, a nežádám od Tebe snad, bys se unavoval zbytečně. Vše, čeho si žádáš, učiním, když mi to jinak bude možno, a piš mi, kdykoliv budeš něco chtíti. Doufám, že celkový stav Tvůj a dobré ošetření Tvé rány v nemocnici Ti vbrzku uleví a zdravím Tě srdečně V. Pilát Nazdar!!! Hôpital auxiliaire No 1 Ecole vétérinaire Toulouse
99
Preininger_tisk_V4 .indd 99
24 . 8 . 2016 9:15:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230363
1915
Přísaha: Deník legionáře Ladislava Preiningera
Milý příteli! Toulouse, 25. května 1915 Obdržev dnes dopis ze Španěl od p. Cimra a Tvé dva lístky odpovídám ihned. Pan C. neobdržel dosud žádný dopis od Tebe, ale ptá se na podrobnosti bitvy u Arrasu a po jeho známých, žádá Tě, kdyby jsi mu mohl vypsati některé podrobnosti z bitvy a dáti zprávu o Bernardovi. Adresa: p. Cimr, poste restante Madrid Espagne. Dopisy do Španěl mohou býti beze známky, ale musí se dodati „vaguemestrovi“ (poštovní poddůstojník) nemocnice, který vše obstará. Včera dostal jsem dopis dosti podrobný od Sieberta, první po bitvě. Měl jsem strach, jestli snad nepadl, když tak dlouho mi nepsal, ale zdá se, že se mu vede dosti dobře. Diblík mne ještě nepsal, ani Králíček. Co kaprál od 16. a sergenti, jsou živi a zdrávi? Nyní odpovídám na Tvůj dopis. O delší dovolenou nežádej, ale až budeš vyhojen, požádej lékaře, by Tě poslal, alespoň do nějakého „dépôt de convalescents“. Těší mne, že nejsi těžce raněn a že se vyhojíš bez horších následků. Měl jsem strach, že to bude horší; není to právě nejlepší místo pro zranění, ale přece lepší než-li hlava. Z dopisu Siebertova vidím, že jste si vedli skutečně udatně a krásně, to mne potěšilo, vzdor že moji dva dobří kamarádi padli (Houska a Bezdíček). Konečně na takovou bitvu byla naše setnina nejšťastnější, když jich zbylo 117 z 260, to snad dohromady ani 40 Čechů nebude mrtvých, když kule však dokonale Francouze počechraly. Dále jsem se dověděl, že příčina, že jste bitvu nevyhráli, bylo několik pluků 17. sboru, které nechtěly jíti kupředu. Jinak vlastně bitva byla vyhrána, když ji artilerie tak dobře připravila a linie byla již proražena. Až se Ti zlepší Tvůj stav, piš mi častěji! S pozdravem Tvůj V. Pilát. Bratře Preiningre! Paris 5. 7. 1915 byl jsem rád, že jsem na tebe tak z náhody kápl, neb od té doby, co jsem odejel domů koncem července před rokem, jsem se s málo kým shledal. To víš, že jsem byl doma na Moravě a v Čechách i v Praze, 7 a půl měsíce válečné doby jsem tam strávil, popsat ti, jak to tam vypadá, není ani možno, neb jest tuze dlouhé, je to tam hrůzné, lid nesmí ani chudák voják říci, hned je za mřížemi, podle toho můžeš soudit, zavírají, střílejí a věšejí, jen to volá, hladu mají dost, již není nikoho doma, od 18 let do 52 je vše na vojně, i ti, co nebyli vojákama, museli k odvodu a teď jsou všichni tam, já jsem zrovna zavčas upláchl, sice jsem tam byl. Dřív mě tam chtěli mít dobrovolně, chtěli mě udělat hned poddůstojníkem, ale já to nežeru, však mě znáš, Sokol a jít hynout pro Prušáka, ani mě nenapadne. Doufám, že tvá rána se dobře a brzy vyhojí a že se zase jednou zdraví sejdeme po válce a zajedem pak všichni do naší drahé domoviny a její upřímné nás uvítání
100
Preininger_tisk_V4 .indd 100
24 . 8 . 2016 9:15:36 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230363