místo. Aspoň, že jim tu už udělaly chodníky a telefonní budky. A pošta prý tu je, tak aspoň, že tak. Docela to jde pomalu. Vždyť už tady bydlí celou věčnost. A hele, „jazyková výuka blíže k praxi – zájem o studium projevují především mladí“, to si přečtu. Když to Rudý právo dobře přišlápnu oběma kozajdama, tak to napnu a můžu si číst. Ale kašlu na to, jede autobus. Snad už Katka dorazí. Jak říkám, zase narvaný až po střechu. Kdyby aspoň jezdily harmoniky, tam se jich narve víc. Debilní doprava. Myslí si, že večer a o víkendu jezdí míň lidí. Blbost. A už jí vidím, no sláva. Mohly jsme už kecat v autobusu. Aspoň, že už jde, to jsem ráda. A taky jsem zvědavá, co si vzala na sebe a hlavně kterou z nás si vybral Bjoern a kterou Erik. Mě je to fuk, oba jsou dost zajímaví. Tak co tam zas ta Katka řeší? Všichni se už rozprchli mezi paneláky a ona furt čumí na zastávce. Asi se snaží číst ten utržený jízdní řád.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230347
Já se taky pokoušela, ale trh postupoval odspoda, takže od večerních hodin. Snad něco pojede. Tak paráda, už mě zmerčila, tak snad už sebou švihne, ať jsme brzy v teple. Koukám, že jí je taky zima. No, vzala si taky bundu, fajn a čumí jí pod ní sako a kostýmová sukně, to teda má taky ránu. Ještě že ty bundy v chodbě svlíkneme. Jenže pořádný kabát člověk nesežene nebo je příšerně drahý. Bundy jsou universální a tyhle střihy do pasu jsou docela ženský, řekla bych. Ale ty kabátky bychom teda taky potřebovaly. Na vystřídání. No, levný kabát je v mrazu stejně na hovno. No, jenže tyhle moderní bundy taky. Jsem zvědavá, jak to letos unosíme. A za chvilku ty mrazy přijdou. Má být krutá zima, takže stejně budeme zase jen přebíhat a venku nepobudeme. „Ty si jak princezna, kočko!“ říkám jí spíš na ten make-up. Oblečení jako princezna zrovna nemá, ale její jemné líčení mě vždycky dostane. Je přirozené roztomilá, a když si ty modré oči zvětší, tak je jak z kouzelného lesa.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230347
„Moc to, moc ti to sluší, Simčo,“ odpovídá mi a hlas se jí chvěje nejen zimou, ale asi dost velkou nervozitou. Já jsem teda také trochu nervózní, ale myslím, že to na mně není vidět a hlavně si to nepřipouštím. Je jasný, že Katka to nenese dobře. Přitom se včera na té chodbě úplně rozparádila. Nepoznávaly jsme jí, jak vlnila boky a šla od Bjoerna. Byla perfektní, ale asi jí to také stálo velké úsilí a přemlouvání. Co se dá dělat. Každý je jiný. Kolikrát si říkám, že bych třeba taky neměla žaludek na ty Nadi intriky. To fakt ne. Ona to všechno bere jako zboží. Obchoduje. Se vztahy, s rodinou, s přátelstvím i vlastně s námi. No, ale s Katkou to nevypadá vůbec dobře. Snad tam nějak neomdlí, je bílá jak stěna a chová se trochu apaticky. Musím jí uvolnit. „Ty jo, Šeřík nadával, Lili nechtěla k babině, tak jsem vyloženě utekla. Tak co? Jdeme tam?“ Katka sebou škube a zdá, se, že se jí nálada vylepšila. Ale možná si to jen namlouvám. Už
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230347