Po třech dnech sedíme opět v letadle. Naštěstí nemáme před sebou dálkový let, ale jen hodinu a dvacet minut na Krabi. V psaní jsem byl zase o kus dál, a těšil jsem se jako malý kluk, až si sednu na Krabi u bazénu a budu psát dále. Paul své slovo nedodržel: když jsem nahlásil v recepci své jméno, recepční mi řekla, že celý pobyt je na pozvání, a oznámila mi status VIP hosta. To samé pro Kima. „Tak pojď, ty VIP hoste, máme dokonce ten samý pokoj, jako jsme měli naposledy s bráchou.“ Kim se začal smát tomu, jak jsem ho oslovil. Ihned jakmile jsem vešel do pokoje, padla na mě melancholická nálada. „Podívej, tady v té sprše… Tady to bylo naše poprvé…“ „Poprvé? Co poprvé?“ Začal se zajímat Kim. „Poprvé, kdy jsem měl něco s Adamem. Líbal jsem se s ním pod sprchou. Líbal jsem se vlastně sám se sebou.“ „Jo rozumím, co chceš říct, fakt jste si byli hodně podobní, někdy – z určitých úhlů – jste byli úplně stejní.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230344
„Pojď, jdeme k bazénu,“ začal jsem se svlékat a současně hledal plavky. Kim jen postával a pozoroval mě, dělal, že také něco hledá v tašce. „Až se dokoukáš a budeme moct jít k tomu bazénu, tak mi řekni…“ řekl jsem a dostal ho tak nerad do rozpaků. Myslel jsem, že se zasměje… Sedli jsme si u bazénu a objednali si pití. Položil jsem svůj MacBook na stůl, a už jsem po něm nedočkavě pokukoval… „Představ si – tady jsme seděli s Paulem, a on nám řekl, že teď nám dá nabídku, při níž zariskuje. Buď přáteli nadále zůstaneme, nebo ne. Určitě to z nás ale nepřátele neudělá, řekl nám. Dostali jsme od něj návrh, že se máme, já s Adamem, spolu pomilovat, no a že Paul by se u toho na nás díval. Nabídl nám za to každému dvacet tisíc eur. Nedovedeš si představit, co se v nás odehrávalo…“ Kim se dlouze zamyslel. „Asi bych na to také kývnul. Asi určitě ano. Okamžitě bych si uvědomil,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230344
jak bych tím mohl pomoci své rodině. Hrdost by šla stranou.“ „Pro nás to bylo neuvěřitelně lákavé, Adam se hodně ostýchal… vlastně jsem ho k tomu tak trochu i přesvědčil,“ přiznal jsem Kimovi. „Nic si nevyčítej, Bene, asi to tak vše mělo být. Nepřemýšlej nad tím pořád dokola… – Jdu se vykoupat, půjdeš se mnou?“ zeptal se mě. „Ne, teď ne, chci chvilku psát.“ Kim odešel do bazénu, já si otevřel MacBook a začal psát… Večer jsme si šli sednout do restaurace MOOD. Byl to krásný večer, příjemnou teplotu vzduchu doplňoval slabý vánek od moře. Objednali jsme si pití, a zrovna jsme vybírali z jídelního lístku, co si dáme, když jsem si o několik stolů dál všiml dívky s chlapcem, oba byli tak v mých letech. Seděli naproti sobě u stolu a drželi se za ruku, bylo na nich vidět, že se mají velmi rádi. Začal jsem si v duchu říkat, že mi je toho chlapce vlastně líto: uvědomil jsem si, že nevěřím už vlastně žádné holce… po tom, co mi udělala Julie. Ukázka elektronické knihy, UID: KOS230344