„Ahoj… jak se máš?“ vyrazila ze sebe Hanka. „Jo, dobrý.“ Judita sklopila zrak a tvářila se rozpačitě. „Hele… nechceš si ještě někdy s náma zakopat? Už dlouho jsi nebyla.“ „Bylo to fajn… ale nemívám teď odpoledne moc času,“ vyhrkla ze sebe. „Promiň. Moc spěchám, dneska nějak nestíhám,“ a už z ní viděla jen útlá záda s rudou záplavou vlasů. Hanka nešťastně koukla na bratra a ten jí gestem naznačil, klídek, nic se neděje. Hanku stále trápilo, jak se jí Judita od oné osudné noci vyhýbá. A to už uplynulo tolik času. Ano, podělala to, ale sakra, bylo to snad opravdu TAK hrozné? „Musím si ještě zavolat,“ pronesla Klaudie, když dorazili zpět na oddělení. Dosud měli zavřeno, první dvě přepážky otvírali za deset minut. Květa seděla u stolu a pila kávu, ze které stékaly husté stružky šlehačky, jako reklamní spot k pohádce Hrnečku vař. Vedle sebe měla položené tři pořádné kusy zákusků rovněž se šlehačkovou nadstavbou. „Bože, Květo, co tomu říká tvoje aorta?“ pronesla Eva, která zrovna prošla kolem. „A to jsi dneska slupla celej oběd, víš to?“ „Oběd bez zákusku a kávy, tak jdu dom hladová jak pes,“ prohlásila Květa a masitou rukou si setřela stopy šlehačky kolem úst. Přitom nepřestala listovat v novinách. Patrik ocenil, že to aspoň není bulvár s trapnými senzacemi a nemusí poslouchat mnohdy smyšlené nesmysly. „Tady píšou,“ pronesla Květa a zmasakrovala další kousek zákusku v mocném stisku čelistí. „Prej se objevila nová epidemie chřipky, prej mnohem horší, než ty ostatní. Říkají tomu tichá
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229921
chřipka, jako že člověk při tom ztratí úplně řeč a pak do tří čtyř dnů umře. Že to vyhubilo celé vesnice na severu Číny a v Kazachstánu.“ „No to je děsný,“ nakoukla jí Eva přes rameno. „Ale je to odsud daleko, tak z toho nemusíš mít strach.“ „Nemusíš? Já bych to nebral zrovna na lehkou váhu. V dnešním globalizovaném světě, kdy lidé cestují z místa na místo, se ani nenaděješ a máš na krku bacilonosiče ze zapadákova z opačné strany zeměkoule,“ pronesl Jan Bazenský, který se zrovna vrátil z oběda a zaslechl útržky dialogu. „S máti jsme nedávno četli v odborném časopise …“ a zatvářil se vědecky. „Ježíš, takový starosti bych chtěla mít,“ povzdechla si Eva a rezolutně mávla rukou. „Nechceš mi poradit, co mám udělat k večeři? Už nevím, co bych vymyslela. Starej dneska něco zařizoval kolem trhů na výstavišti a vrátí se nasranej a hladovej jako čokl.“ „Máti bude dneska dělat meruňkové knedlíky, ty mám hrozně rád,“ pronesl s vážnou tváří Bazenský. „Hele, Honzo, a nemyslíš, že by nebylo od věci si někdy pořádně orazit od máti? Co takhle s nějakou pěknou mladou broskvičkou?“ Radim se na něj nevinně šklebil, ale byla v tom zjevná ironie. Bazenskému to však očividně nedocházelo. „Předevčírem jsme spolu viděli v televizi jeden zajímavý dokument. Myslím, že ho zrovna příští týden budou opakovat. Byl o takových alternativních metodách léčby. Existuje jich hodně, ale zrovna v posledních letech, teď už i u nás, se tím zabývá fundovaná vědecká skupina, říkají si Stráže zdraví a štěstí. Neříkejte, že jste o nich neslyšeli.“ „Předevčírem pořádal kamoš kalbu. To byla paráda. Tam ti byly kočky…“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229921
„Už mají za sebou spoustu úspěšně vyléčených případů rakoviny, se kterými lékaři nehnuli. Jedná se o naprostý přelom v medicíně. Řekněte, není to skvělá perspektiva? V dnešním globalizovaném světě se nemoci šíří mnohem rychleji, ale obrana bude stále účinnější. Kdysi černý mor málem vyhladil Evropu a dneska? Dneska by neměl šanci.“ „Nevěděl jsem, kterou z nich si vybrat. Zrovna dvě po mne doslova jely. Jedna měla takový proporce…“ Dva monology se rozvíjely nezávisle na sobě. „Jseš nechutnej, víš to?“ pronesla Eva k Radimovi. „Pro ni jsem byl teda hooodně chutnej,“ zasmál se Radim. „Jak léčba probíhá, to tam přímo nepopsali, samozřejmě, je to jejich know-how, ale je to prý něco na základě vnitřního rozboru duše. Že nejsou potřeba ani žádné medikamenty, prostě taková měsíční očistná kůra, která z tebe udělá úplně nového člověka. A pak už bys neměl ani nikdy onemocnět. Znělo to úžasně. Máti hodně trápí revma, takže kdyby se naskytla možnost…“ Bazenský byl hodně zvídavý a jakmile se dostal k podobnému tématu, bylo těžké ho zarazit. Bohužel staromládenectví z něj čišelo na míle daleko. „No jo, já zapomněl, pro broskvičky už bys nebyl tím pravým menu… nějak prošla záruční lhůta.“ Radim mu za zády předvedl posměšné gesto a s pohrdavým výrazem se přesunul ke své přepážce. Květa konečně dožvýkala poslední zákusek, dopila kávu, otřela si znovu ústa ubrouskem a s funěním povstala. „Bylo dobře, je líp. Ale abych se snad radši začala shánět po očkování proti té nové chřipce.“
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229921