ani komentářem nikdo nespěchal, nové staré fotky byly jen variantou těch lepších, uveřejněných už dřív. Poryv větru vehnal do okna dešťovou sprchu a Matěj se rozmrzele podíval ven. Už čtvrtý den pršelo téměř v jednom kuse, jednou lilo a podruhé jen mžilo. V Čechách v posledních letech nevídané, pomyslel si. Povodňové nebezpečí takhle na jaře, když sníh za to nemůže. Skoro žádný nebyl. Nemělo co tát. Z kraje odpoledne šéf konečně zavolal, že zpráva ujde. Takže ani tady žádné poplácání po zádech, dokonce ani telefonické. Dříve by ho Pátý možná pozval naproti do nálevny na skleničku, ale poté co se za něj někdo vydával, ztratil náladu a celé jeho monarchistické charisma se vytratilo. Ve Stellaru vládla už třetí den nervozita a napětí, a Matěj si toho všiml až teď. O důvod víc vzít nohy na ramena a ukázat se nejdřív zítra, nejlépe však až příští týden. Fotoaparát měl s sebou. Ze zastávky tramvaje zavolal Věře. Má čas? Může za ním dojet na Jezerku? Matěj má absťák, musí ho přijet zachránit, prostě musí už proto, že na ni za tu Kubrichtovu eroťárnu nežárlí. Tím ji zaskočil hned z několika stran najednou. Ani ona nebyla v dobré náladě a vymlouvala se, že jí není dobře, a pochopitelně i na to, že venku prší. Matěj trval na tom, že už přestává a že ji vždycky chtěl fotografovat v dešti. Voda je jeho živel. Udělala chybu, když připustila, že by to šlo, protože si koupila novou pláštěnku, a od té chvíle do ní hučel ještě víc, takže nakonec souhlasila. Déšť opravdu trochu polevil, ale neustal. Matěj čekal u rybníčku a fotografoval kapky padající na hladinu. Když
urban_uzaverka_sazba264FOTO1.indd 104
104
8.2.2017 11:19:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229914
Věra přišla, přes sebe jasně žlutou pláštěnku a na nohou zelené holínky, nevytkl jí, že tady v dešti tvrdne už půl hodiny. Nejraději by jí dal pusu. Jenom se pozdravili a on hned ukázal k vrbě, má se postavit tam. Téměř nikdo tu nebyl, opodál jen starší paní se starým psem. Dívce kapala z kapuce voda. Posunul jí okraj pogumované látky blíž k temeni. Pár kapek jí steklo na obličej a on to vyfotil. Postěžovala si, že se jí roztečou šminky. Oční stíny měla dnes do fialova, řasenku a linky černé. Jako obvykle to s malováním přehnala, ale o to víc jí zpod kapuce zářily oči. Vytrhl ze záhonu pět temně rudých macešek se žlutým žíháním a žlutým středem. „Tady máš ode mě kytku.“ Držela macešky v sepnutých rukou, mniška podivného řádu žlutých kapucínek. Vyfotografoval ji, jak překvapeně hledí na kytičku i jak se na ni něžně usmívá a jemně ji tiskne k mokré pláštěnce, i jak se na něj dívá ze stínu pod kapucí, kterou si opět stáhla až k očím. Vzal ji za ruku a dotáhl do kavárny nedalekého divadla. Nesla si macešky s sebou, a když si sedli ke stolku, přinesl číšník vázičku. Pili čaj, on černý, ona zelený. Dezertní vidličkou ukrajovala ze zákusku a čekala, než si Matěj prohlédne snímky, pošle je přes wi-fi do laptopu a pak otočí displej k ní. „Něco tomu chybí,“ řekl. „Mně se zdají dobrý,“ namítla. „Jako vždycky, zatímco Kubricht –“ „Jistě, jako vždycky. Ale Kubricht to není, co?“ „Chtěla jsem říct, že mě fotíš líp než on.“
urban_uzaverka_sazba264FOTO1.indd 105
105
8.2.2017 11:19:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229914
Nepřesvědčila ho. Šla si na WC zkontrolovat stav líčidel a on se díval za jejími zády v šedém svetru, za jejím zadkem v modrých džínách a za jejíma nohama v zelených holínkách, vydávajících na hladké podlaze kvákavé zvuky. Déšť za oknem opět zhoustl, s fotografováním je pro ten den utrum. Nebo taky ne. Zaplatil, pomohl jí do pláštěnky a už ji strkal ze dveří. Zeptala se, kam ji zase žene jako nadmutou kozu. Zopakovala, že se necítí nejlíp a nejraději by byla doma, v suchu a teple. Na macešky zapomenuté v divadelní kavárně si vzpomněla až v tramvaji. Kousek od náměstí Bratří Synků vystoupili a Matěj ji zavedl do obchodu s použitým šatstvem, nad nímž stál nápis SECONDHAND NUSLE. Měli tu podobné věšáky, jaké viděla v ateliéru u Ivana Kubrichta. Tušila správně, že jí tu Matěj bude chtít za pár šupů koupit něco na sebe a pak ji v tom fotografovat. Pořád lepší plán na zbytek odpoledne než vrátit se ke genderovým studiím, zasmála se pro sebe a se shovívavostí skoro něžnou pozorovala Matěje, jak kriticky studuje jeden kus hadru za druhým. Všechny byly výrazně barevné. Nakonec zvolil prosté fialové šaty. Mínila, že jsou malé a fialová jí stejně nesluší, ale už je nesl k pokladně. Když prodavačka poznamenala, že tu mají kabinku a slečna by to měla nejdřív ozkoušet, odbyl ji, že má slečnu v oku. Když přišli k němu a ona si svlékla pláštěnku, povšiml si toho, co venku nebylo vidět. Vlevo na krku měla modronachovou modřinku a v loketní jamce levé ruky další, ne tak prokrvenou, zato o dost větší.
urban_uzaverka_sazba264FOTO1.indd 106
106
8.2.2017 11:19:37
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229914