„Při hašení se chtěli podívat do domu, jestli tam nezůstal někdo živý. Takže se k té výhni přiblížili, jak to jen šlo. Nevěděli, že tady už nikdo nežije, a tak předpokládali, že by tam mohl být někdo uvězněný. Až do domu se nedostali, ale našli něco jiného. Pod zemí. Pod domem je tělo. Vzadu. A vypadá to, že je tam už hodně dlouho.“ Všichni jsme se rozběhli k bráně. Pak jsem se náhle otočil, takže Graves do mě málem vrazil. „Gravesi, je potřeba, abyste okamžitě zahájil pátrání,“ oznámil jsem mu. „Sežeňte, koho budete moct, a nechte je pročesat pole a silnice. Zdá se, že ten, kdo to tady podpálil, nejspíš přišel přes pole. Bude se chtít převléct, protože dům zapálil benzinem. A zastavte taky všechna auta, která budou z vesnice odjíždět.“ Graves přikývl a rozběhl se k vozu. Hasič na mě čekal a přitom nervózně pokukoval po domě. Panebože, napadlo mě, když jsem se za ním zase rozběhl. Další tělo. Během čtyřiadvaceti hodin už druhé. Rekord. V duchu jsem si položil otázku, jestli najdeme i třetí.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229716
14 Prošli jsme bránou k zaparkovaným hasičským vozům. Panoval tu nepředstavitelný rámus. Hasič mi podal těžký plášť, stejný jako ten, který měl na sobě. Svlékl jsem kabát a položil ho na bednu s nářadím ve voze. Navzdory dusivému horku a hluku se mi muž představil jako Fred Turner a potřásl mi rukou. „Nemůžeme se moc zdržovat,“ sdělil mi. „Až se dostaneme k boku domu, počkejte, až vám ukážu, že můžeme dál, a pak sebou budeme muset hodit. Jakmile se dostaneme dovnitř, měli bychom mít pár minut.“ Turner byl překvapivě mladý, ale vysoký a stavěný jako sedlák. Chvíli se přehraboval v útrobách hasičského vozu, než našel helmu a podal mi ji. Pak si sundal tu svoji, nedbale ji hodil dovnitř, vzal si jinou a nasadil si ji. Ochranný štít si sklopil přes obličej a naznačil mi, ať udělám totéž. Vyrazil a já se rozběhl za ním. Přeskakovali jsme střepy a kusy hořícího dřeva, až jsme se dostali k boční zdi domu. Turner ignoroval cestičku a běžel přímo přes zahradu podél tlusté hadice, která se klikatila přes trávník k vyvýšené kamenné terase, jež přiléhala k zadní části domu. Hadice vykrojila ve sněhu širokou cestu. Jeden z mužů se trhacím hákem snažil probourat skrz cihly zazděných francouzských oken. Už se mu v nich podařilo udělat slušně velkou díru, kterou jeho kolega nasměroval na plameny uvnitř proud vody z hadice, ale terasa vypadala, že se může každou chvíli zbortit. Hasič s hadicí se najednou rychle stáhl a zaujal pozici na okraji trávníku. Nad našimi hlavami se 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229716
tyčily kamenné koule na vrcholu balustrád. Una fila de tumbas, napadlo mě, když jsem je uviděl: nápadně se podobaly řadě náhrobků. Z hlubin domu se dál ozývaly zvuky, jako když naříká poraněné zvíře, a směrem k nám se vyvalil další mohutný oblak prachu a trosek. Dým se rozprostřel a na chvíli zakryl hasiče stojící mezi úlomky skla, střepů a cihel. Celá strana domu jako by poklesla a to, co ještě zbývalo z východní části střechy nad obývacím pokojem, konečně povolilo a zhroutilo se dovnitř. Dírou vybouranou v zazděných oknech vyšlehly ven plameny, vzápětí je však udusily tuny padajících tašek. „Bože,“ vydechl ohromeně Turner. Ještě chvíli pozoroval zuřící požár a pak mě popadl za paži a odvedl k terase a francouzským oknům. Tam ukázal pod rozbořené schody. Přidřepl jsem si a zadíval se do tmavé díry. Odněkud z výšky spadl masivní dřevěný trám, nejspíš stropní nosník, a prorazil do terasy velikou díru. Rozdrcené dlažební kameny odlétly do stran a zůstaly ležet na okraji jámy. Silný, dokonale rovný kus dřeva trčel šikmo ven a jeho druhý konec bylo vidět skrz schody, které rovněž rozdrtil a pokryl sutí a popelem. Turner ukazoval do díry pod schody. Zvedl jsem ochranný štít, utřel si oči a sklonil se níž. Panovalo tam nepředstavitelné vedro. „Tam!“ překřikoval Turner okolní randál. „Vidíte to?“ Podíval jsem se. Trám neprorazil jenom terasu, ale zavrtal se i pořádný kus do země pod ní. Z hlíny, prachu a trosek něco vyčuhovalo. Byl to cíp čehosi, co jsem nedokázal identifikovat. Kabát? Deka? Nebyl jsem si jistý. Utřel jsem si oči do okraje těžkého pláště. Kouř se na chvíli rozestoupil a já jsem konečně uviděl, co to mám před sebou. Byl to kus nepromokavé plachty. Zelené plachty zasypané hlínou a prachem. Postoupil jsem o krok blíž. Gail Fosterová. Elise Penningtonová. Která z nich to je? Pokud tam dole neleží obě, těla propletená dohromady. Celou 105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229716