nijak pomoci. „Dany…,“ zašeptal Jeff její jméno hlasem plným bolesti. Dívka se malinko pousmála a otevřela ústa, jako by chtěla něco říct. Ale potom jen odvrátila pohled a chvíli bez hlesu zírala na mrtvé tělo Henryho Malcolma a na psa, sedícího u své oběti. Měl jsem pocit, že vidím v její tváři spokojený úsměv. Potom ke psu promluvila řečí své matky a při těch tichých slovech se děsivá vlčí bestie proměnila v beránka a s tichým kňučením se připlazila ke své velitelce. Dany mu naléhavě cosi říkala, a když domluvila, obrovský pes vstal a poslušen příkazu odběhl. u východu do skal se ještě zastavil a naposledy se ohlédl. z jeho hrdla se ozvalo tesklivé zakňučení, posledním pohledem se rozloučil se svou paní a zmizel v labyrintu skal. Dany opět obrátila tvář k Jeffovi. v jejích očích se zaleskly slzy. Teď byla zase prostou dívkou. Její hra na mstitele skončila a ona, když konečně mohla žít šťastně, umírala. „Jeffe…, je po všem.“ „Ano,“ přikývl ztěžka. „Vyhráli jsme.“ „To je dobře… Bobby… já… já se bojím. Nechci umřít!“ obrátila ke mně své černé oči, plné bolesti a tak silné touhy žít, že jsem nedokázal říct pravdu. „Budete žít, Dany. Všechno bude v pořádku, uvidíte. Vždyť… já vás mám rád a … Jeff…“ „Jeff?“ zašeptala s rozechvěním v hlase a pohlédla znova na Jeffa. „Jeff vás miluje,“ dokončil jsem s pohledem upřeným na zoufalý výraz svého přítele. Jeff nespouštěl oči z Danieliny tváře a v jeho obličeji se zrcadlila všechna bolest a láska. Několikrát ztěžka polkl, než dokázal promluvit a jeho hlas zněl tiše a podivně ochraptěle. „Ano, Dany, miluju vás. Od první chvíle.“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229259
Dívčina tvář se obdivuhodně rozzářila a nebýt dýky, vražené v její hrudi, byl by to obrázek dokonalého štěstí. „Jeffe,“ zašeptala tiše. „Chtěla bych… chtěla bych, aby… abyste mne políbil…,“ vydechla a ruměnec zaplavil její tvář. Jeff na mne vrhl krátký pohled a já pochopil. Abych víc nepřekážel, a protože teď chtěla být Dany s Jeffem, vstal jsem a odešel k východu do skal. Mohl jsem alespoň zadržet naše zpozdilé společníky, kteří teprve nyní dorazili ke skalní plošině. Stručně jsem všem vylíčil, jak skončil Colleman a jeho kumpáni a na otázky, kde je Černý jezdec, jsem odpověděl, že zmizel ve skalách. Ať si všichni dál myslí, že skalním labyrintem projíždí tajemný černý mstitel a trestá bezpráví.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229259
17. kapitola Ubohou Dany jsme pohřbili ve skalách, které byly jejím domovem. Na jejím hrobě rostou divoké růže, které prý měla vždycky ráda. Nikdo další se už nikdy nedověděl, že ta mladinká, tichá a milá Hiramova schovanka byla Černým jezdcem. Burtonovi si postavili nový ranč a zakrátko se stali nejbohatší usedlostí v kraji. Starý Hiram Wilcox ještě nějaký čas žil ve svém srubu v horách a potom se odstěhoval někam na východ, prý k dceři. V kraji zavládl klid a jenom někdy, když se údolím prohnal vítr z hor, jakoby přinesl vzdálené teskné vlčí volání. a tehdy si lidé vzpomínali na příběh o tajemném Černém mstiteli, který jezdí po horách, trestá zlo a napravuje bezpráví.
10 0 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229259