a l o t i kap 17
Guildford, Anglie, červenec 1986 Richard kráčel parkovištěm k vile Artington House z devatenáctého století s cihlovými štíty a kroutící se vistárií. Stála za pečlivě střiženým trávníkem ve stínu vzrostlých stromů bohatě obalených letní zelení. Jak stoupal po schodech k hlavním dveřím, hluk dopravy na Portsmouth Road slábl. Nejdřív vše popírala. Tvrdila, že se musel splést. Ale když pohrozil, že dojde pro dokument na půdu, zabránila mu v tom. Už se tam nahoru nikdy nevrátil. Nepovolaným vstup zakázán. A pak se o tom jednoduše odmítla bavit. Čekaly ho zkoušky a v hlavě by měl mít důležitější věci. Považovala to za vyřešenou záležitost. Ale pro Richarda to byl jen začátek. Odešel pak do pokoje a naposledy se po něm bez jakých koli emocí rozhlédl. Za těmito zdmi strávil většinu svých sedmnácti let. Byl to domov nashromážděné veteše jednoho dětství. Jeho sbírka vojáčků, plakáty, obrazy a alba, jeho starý ragbyový dres visící přes opěradlo židle. Španělka. Tolik věcí, o nichž věděl, že mu nikdy nebudou chybět. Sbalil si do sportovní tašky několik kousků spodního prádla, pár triček, jedny džíny, tenisky, sandály s otevřenou špičkou. Z obálky, kterou kdysi připevnil lepicí páskou pod zásuvku pracovního stolu, sebral všechny své úspory a strčil si je do
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229038
peněženky. Z háčku na dveřích vzal svou oblíbenou džínovou bundu, do vnitřní kapsy schoval pas a otevřel západku okna svého pokoje. Seskočil tmou do malé čtvercové zahrady za klenutou brankou vedoucí na ulici. Chvíli tu přikrčený počkal a naslouchal zpěvu cikád. Teplý večerní vzduch plnila vůně bugenvilejí, pinií a moře. Když si jeho oči přivykly na tmu, zahleděl se dolů, kde se v hloubce patnácti metrů tříštily fosforeskující vlny o lesklá černá skaliska. Jako by moře žilo. Jeho moře. Slyšel, jak dýchá. To jediné mu bude scházet. Žena na úřadě se na něj usmála zpoza stolu. Řekl, že sem telefonoval kvůli kopii úmrtního listu svého bratra. Vzpomněla si na něj a on žasl, jak mu bez váhání uvěřila. Sice se možná narodil v téhle zemi, ale celý vědomý život strávil ve Francii. Mluvil francouzsky s jižním přízvukem. Poslouchal Francise Cabrela a Serge Gainsbourgha. Byl zamilovaný do France Gallové. A přesto byla jeho angličtina tak přesvědčivá, že ho úřednice považovala za rodilého Angličana. Možná tak i vypadal. Další prasklina v jeho vnímání sama sebe. Vytáhla čerstvě pořízený výpis a podepsala ho. Zaplatil neznámými bankovkami a mincemi, které dostal za své peníze ve směnárně v Londýně, než nastoupil na vlak na jih do Surrey. Pročetl si úmrtní list, a když na něm uviděl své jméno, znovu ucítil na krku dotyk ledových prstů. „Nemohl bych vidět originál?“ „Bohužel ne. Originály uchováváme v trezoru a nejsou veřejnosti přístupné.“ V jeho držení těla vytušila pocit ztráty a znovu se zadívala na výpis, který mu dala. „Umřel tak malý. Ještě jako miminko.“ „Ano. Nikdy nedostal šanci dospět.“ Pohlédla na něj a znovu se usmála. „Možná by z něj vyrostl někdo trochu jako ty.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229038
Richard po ní šlehl pohledem a ucítil, jak zrudl. „Ne!“ zaprotestoval zbytečně ostře. „Nebyl by ani trochu jako já!“ Auta v ulici The Mount za zdmi hřbitova zněla jen jako vzdá lený šepot. Tady jako by vše působilo tišší. Richard se usadil do trávy vedle malého náhrobku zbarveného časem a mechem a váhavými prsty přejel obrys svého vlastního jména. Kolika lidem se podaří navštívit svůj vlastní hrob? napadlo ho. Byla to zdrcující zkušenost. Na tvářích ho pálily slzy a prázdnota v jeho nitru bolela. Pokud je Richard ve skutečnosti mrtvý, kdo je potom on sám?
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS229038