ona se vrátí a hned vyrazí, ať je připraven. George byl sám se sebou spokojen. Pustil si televizi, natáhl se na pohovku a čekal. Nějaký chlápek tam vykládal o vlivu poklesu cen ropy na zaměstnanost v Jižní Karolíně. To ho nezajímalo a zavíraly se mu oči. „Přerušujeme vysílání. Breaking news. Právě jsme dostali informaci, že v universitním kampusu v Oklahoma City došlo k teroristickému útoku. Na místě je plno mrtvých a zraněných.“ George se probral. Úplně na to zapomněl. Narovnal se na gauči a přidal zvuk. Cítil se být překvapený, jako by ani sám nebyl strůjcem atentátu. Choval se, jako by to pro něj byla šokující novinka. Podvědomí mu sice říkalo, že už o tom před tím něco slyšel, ale rozhodně nevnímal svůj podíl a svoji vinu na tomto činu. „Cože, v Oklahomě?“ „Čekáme na další informace. Na místo se sjíždějí záchranné vozy. Celá oblast je nyní už neprodyšně uzavřena. Oklahoma vyhlašuje mimořádný stav.“ „Ukažte obrázky z místa. Chci to vidět,“ konverzoval George s televizí. „Podle informací očitých svědků spáchala atentát žena oblečená v čádoru, když se odpálila v davu studentů, kteří v tu dobu vycházeli z velké auly. Policie prověřuje záběry z kamer. K útoku se zatím nikdo nepřihlásil.“ „Tak žena. V čádoru,“ zamumlal George trochu zklamaně. Zřejmě čekal akci více spektakulární. George se podíval na hodinky. Bylo už půl dvanácté a Niloufar nikde. Proč musela vlastně tak narychlo odjet? Nestalo se jí něco? Bože, Niloufar! Georg vyskočil a běžel ke stolu, na kterém nechal svůj mobil. Zmáčkl její číslo. Tak honem, honem. Kde jsi? Nili, ozvi se! Proboha, ozvi se! Nili, to snad ne! Nili!
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228884
„Volané číslo je nedostupné. Zkuste hovor opakovat za chvíli znova.“ George vyběhl před dům a pobíhal ze strany na stranu a rozhlížel se, jestli neuvidí přijíždět její auto. Pak běžel zpátky dovnitř a po schodech do jejího pokoje. Tam na dně skříně schovávala z nostalgie po celá léta své muslimské oděvy. George to vnímal jako vzpomínku na dětství a její starý domov. Dávno už přece byla křesťankou a nenosila je. „Nili, Nili! To není možné! Bože, to ne! Ty přece ne! Proč? Proč, Nili, proč?“ Na dně ležel roztržený prázdný papírový obal. „Volané číslo je nedostupné.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228884
DĚDEČEK „A co si koupíš ty?“ zeptala se Jessica. „Gumový rukavice. Dlouhý až nad loket,“ odpověděl jsem nasupeně. Podívala se na mne tázavě, ale nijak nereagovala. Za ta léta věděla, že je zbytečné chtít po mně vysvětlení, a tak to přešla. Rozhodli jsme se, že si uděláme pěkný den. Pojedeme nakupovat, pak do ZOO a večer na Čertovu stěnu do Národního, protože Jessica bůhvíproč na ni koupila lístky už před půlrokem. Rozhodl jsem, že když do ZOO, tak do Plzně. Není to tak daleko a v Praze bych měl pocit, že jsem na každém kroku sledován. V Plzni jistě nestojí agenti na každém rohu a budu mít pocit většího bezpečí. Jasně, blbost. Proč by mě měli sledovat? Vyložili karty na stůl a hotovo. Teď jsem čekal na zadání úkolu. Oni pak budou hodnotit jeho plnění. Dřív než jsme se ráno stačili vyhrabat, dorazil Pavel. Přivezl mi nový mobil. Nová sim karta, nové šifrování. Také mi oznámil, že přišla tajná depeše od premiéra. Máme si prý dávat pozor na nebezpečí zvýšené infiltrace ruských agentů do státní správy. To mě rozesmálo! „Takovou informaci bych mu mohl poslat taky,“ řekl jsem. „Dokonce ji budu sám provádět!“ Infiltrace! To je slovo! Zní jak inseminace! Místo jemného posunování lidských osudů krupiérskými hrabičkami teď navlíknu gumovou rukavici a provedu inseminaci agentů do vagíny České republiky. Zvedl se mi z toho žaludek. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228884