98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228837
„Měl jsi něco říct, zaletěla bych tam s tebou!“ vyčítala mu sova. „Nechtěl jsem rušit,“ dodal Andílek na vysvětlenou. Najed nou pocítil prudký nával štěstí. Byl usazen na sovím hřbetě, zabořený do měkkého a teplého peří. „Já tě tam raději dopravím, ať se ti cestou zase něco nepřiho dí,“ nabídla se sova, o poznání mírnějším tónem. „Děkuji!“ poděkoval Andílek. Byl sově opravdu vděčný. Letěli spolu vzduchem. Nebyl to rychlý let, ale byl rozhodně mnohem rychlejší, než kdyby se Andílek musel plahočit po svých. Navíc měl z výšky parádní rozhled na celou krajinu. Viděl řeku, kterou včera překročil, a poznal i místo na poli, kde se musel dostat ven z těla sněhuláka a kde narazil na hejno havranů. Teď tam havrani naštěstí nebyli. Jen děti, které stavěly další sněhuláky. Jestli to tak půjde dál, bude tady za chvíli pole plné sněhuláků. Havranům se ale stejně nevyhnuli. Než se sova s Andílkem nadáli, obklíčilo je hejno černých ukrákanců. Andílek se sovou teď letěli v jejich nevyžádaném doprovodu.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228837
„Hele, to je ten, co chtěl do města!“ zakrákal vůdce hejna. „Mysleli jsme, že už tam budeš!“ posmíval se havran se sil ným zobákem a ostatní se taky začali hlasitě smát. Vzduchem se neslo zlomyslné krákání, až si Andílek musel zacpat uši. „Panáček si najal taxi,“ dobíral si ho jeden drzý havran. „Nejspíš už ho bolely nožičky,“ šklebil se ten nejstarší. V tu chvíli nepřiznal, že i on sám mívá večer bolavé klouby. „Drž se!“ houkla na Andílka sova. Andílek se chytil pevněji než doposud. Sova, která je zvyklá na lov myší, předvedla havranům letecké manévry. Snesla se střemhlav dolů, několikrát se v letu otočila, pak zase nabrala výšku a plnou rychlostí letěla směrem k městu. Havrani se nestačili divit. Museli si najednou připadat jako bezmotorová letadélka vedle té nejlepší stíhačky. Nahlas by to ovšem nikdy neuznali. Mávli křídly a nechali sovu s Andílkem, ať si letí, kam chtějí. Sotva minuli pole, už se před nimi rýsovaly střechy domů. Rovné nebo špičaté, některé zasněžené, jiné bez sněhu. „A jsme tady,“ oznámila Andílkovi sova.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228837