nižším FC je pravděpodobná impulzivita. U dětí jsou obecně známkou zdravého vývoje, přiměřeného emočního rozvoje, u starších předškoláků a mladších školáků signalizují potřebný start rozvoje seberegulace. Říčan a kol. (1981) rozlišují dvojí linii jejich interpretace. První variantu představují CF odpovědi vznikající nedostatečným percepčně-kognitivním zpracováním. V tomto případě se může jednat o pohodlnost, laxnost, slabší sebeovládání, nízkou motivovanost. Druhou variantu představují odpovědi, u kterých je barva natolik dominantním a pudovým podnětem, že strhne probanda k okamžité odpovědi. V této variantě připadá do úvahy interpretace o emoční labilitě, pudové nestálosti, zvýšené sugestibilitě. Ojedinělý výskyt CF hodnotí však také v pozitivním duchu jako schopnost uvolnit se, nechat se překvapit vlastními city, odvahu riskovat, bezprostřednost. Podobně hovoří i Nevole (1977), jenž upozorňuje, že při dobrých známkách sebekontroly jsou odpovědi CF nositeli silného citového života, vášní.
Primární barvové odpovědi typu C
Tyto odpovědi vycházejí z ryze barvových aspektů podnětu. V odpovědi nenacházíme tvarové charakteristiky. Ukazují na impulzivní způsob zpracování, při němž jedinec podlehl okamžitému tlaku podnětu a zapojení vyšších korových funkcí selhalo. Vypovídají o méně zralém až primitivním typu zpracovávání informací, přeneseně signalizují selhávání kontroly afektivity. Ojedinělý výskyt čistých C odpovědí při převaze FC a CF odpovědí považuje Exner (2003) za známky mírné emoční lability. U introverzivních osob je známkou ojedinělého ideačního selhání, například při sociálně nepřijatelné asociaci. Vyšší výskyt na úkor jiných barvových determinant představuje nárůst emoční lability, výraznou laxnost v kontrole emocí. V sociální rovině to může představovat sociální nezralost, selhávající sebekontrolu a tím pádem i problémy v sociální přizpůsobivosti. Při větším počtu C odpovědí je nutné posoudit jejich charakter, kvalitu a obsah. Při spojení s uměleckými a abstraktními obsahy (Art, AB) je patrná snaha o sociální korektnost odpovědi, snaha přetavit selhání ve zpracování informace v určitou estetickou či uměleckou kvalitu. Selhání v modulaci afektu je tak pravděpodobně méně závažné, spíše pomíjivé, jsou zachovány určité známky sebekontroly. Ve spojení s pudově nabitými obsahy – krev, oheň, jídlo, anatomie (Bl, Fi, Fd, An) – selhává i dodatečná snaha o sociální korekci a jedná se o tendenci k přímému odreagování primitivních pudových impulzů. Roste pravděpodobnost maladaptivního chování a problémů v kontrole afektů. Meyer a kol. (2011) upozorňují na nutnost pečlivé analýzy jednotlivých C odpovědí. Pokud jsou spojeny s konvenčními obsahy, prezentovány v pozitivním duchu a se známkami sebekontroly, nemusí přímo představovat známku psychopatologie. Říčan a kol. (1981) považují tyto determinanty za známky egocentrické emotivity, neboť se podle nich nejedná o snahu o emoční kontakt a přizpůsobení, ale o přímé vybití vnitřního napětí. Předpokládají, že osobnost tohoto typu má jen malou kapacitu pro oddálení uspokojení potřeb. Nacházejí však také pozitivní interpretace v případě ——— 98 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228766
Emoce a kognice
ojedinělého výskytu a dostatku známek sebekontroly. V tomto případě hodnotí osobnost jako velmi dynamickou, silnou, nezkrotnou, která může sledovat svůj cíl bez ohledu na konvence. Tradiční index, jenž posuzuje regulační aspekt emotivity, je vzájemný poměr tvarově-barvových odpovědí ku zbývajícím barvovým odpovědím. Jedná se o index FC : CF + + C, který u Exnera (2003) nacházíme v sekci afektů. Za adaptivní známku regulace je považována levostranná převaha tohoto indexu při absenci odpovědí čistých C. Pravostranná převaha je spojována se zhoršenou schopností regulace emocí, emoční labilitou, v případě výskytu čistých C odpovědí s impulzivitou. Weiner (2003) uvádí jako adaptivní poměr pro extratenzivní typ 5 : 3 + 0 a pro intratenzivní typ 3 : 2 + 0. V systému R-PAS (Meyer a kol., 2011) nacházíme jiné vyjádření tohoto indexu ve formě poměru barvově tvarových a čistě barvových odpovědí ku celkovému počtu barvových odpovědí, tedy (CF + C) / SumC. Označen je jako poměr barvové dominance CFC (color dominance proportion). Je zde chápán jako ukazatel kognitivní kontroly a seberegulace jedince, zejména v případě, kdy je konfrontován s emočně provokativními podněty. Vysoká hodnota tohoto indexu je interpretována jako spontaneita, bezprostřednost, přímočarost akcí, pohlcení okolním světem. Kognitivní kontrola je utlumena stejně jako sebeovládání. V extrémních případech považují tento index za ukazatel intenzivních afektů, jejich dramatizace, bouřlivé reaktivity na emoční podněty. Upozorňují však zcela správně, že toto se týká spíše případů negativních emocí než obecné kontroly emotivity. Nízká hodnota tohoto indexu představuje rozvinutou kognitivní kontrolu emotivity, která odpovídá zralé osobnosti, reakce na emoční výzvy prostředí jsou tlumeny pečlivějším kognitivním zpracováním. V extrémních případech se jedná o přílišné spoléhání na logiku a tendenci k převádění afektů na věcnou rovinu. Pro tyto jedince může být náročné něco jen tak „nechat být“ či bezprostředně si užívat emoční uvolnění. Z neuropsychologické perspektivy můžeme na barvové determinanty nahlížet jako na ukazatele způsobu zpracování základních instinktivních impulzů. Mechanismus tvorby FC odpovědi odpovídá teoretickému pojetí Damasia (2000) o podstatě tvorby sekundární emoční reakce – instinktivní podnět (barva) je zaregistrován, zachycen ve vědomí a vědomě zpracováván vyššími korovými procesy. Výsledkem je harmonické sladění instinktivní reakce a jejího intelektového zpracování. Jedná se o uvážlivý a kontrolovaný proces, jenž více podléhá vědomé reflexi. V protikladu s tímto typem zpracování stojí čistě barvové odpovědi C, při nichž jsou vyšší korové procesy utlumeny a subjekt nabízí pouze jednoduchou asociaci, která odpovídá automatickému zpracování s menší účastí vědomé reflexe. Tento typ odpovědi je blízký poplachové reakci, při níž je korová aktivita tlumena v zájmu rychlé reakce subjektu. Z tohoto úhlu pohledu tak mohou čisté C odpovědi signalizovat přítomnost negativních emocí, jež inhibují účinnost vyšších kognitivních funkcí. Barva může z hlediska tohoto úhlu pohledu působit jako hrozba, která naplní subjekt strachem, jenž zužuje účinnosti intelektu. Podle našeho názoru je nutné překonat karteziánský dualismus rozumu × emocí a nahlížet na racionalitu pohledem, který nabízí Damasio (2000) – jako na aparát bio——————————————— 99 ———
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228766
logické regulace, jenž využívá starých i mladých částí mozku. Na harmonický způsob regulace ukazují spíš FC odpovědi, zatímco na problémy ve sladění činnosti instinktivních a vědomě řízených reakcí čisté C odpovědi. Z hlediska perspektivy afektivního stylu, jak jej pojímá Davidson (1999), si také můžeme povšimnout zajímavé paralely mezi FC a C odpověďmi. FC odpovědi vyžadují delší čas zpracování, barvová determinanta je tedy pojata jako určitá výzva, kterou se subjekt začíná hlouběji zabývat a vědomě ji analyzuje, kriticky hodnotí a srovnává s tvarovými charakteristikami. Toto odpovídá mechanismu přibližovací strategie – demonstruje se zde chuť a motivovanost zabývat se podnětem, beze strachu se k němu přiblížit, poznat jej a zpracovat – vstoupit s ním do kontaktu. Na opačném spektru je kvapná reakce typu čisté C, jež v zásadě představuje strategii vyhýbací, únikovou. Tato strategie signalizuje, že podnět je interpretován jako ohrožující, zraňující, je nutné od něj udržovat odstup a chránit se před ním. Tímto si také vysvětlujeme postřehy mnoha kliniků a psychodynamických badatelů, kteří spojují typ barvové odpovědi s charakterem mezilidských vztahů, emočním kontaktem s interpersonálním světem, jenž se dá také popsat v intencích přibližující/únikové strategie. Pokud se díváme na čisté C odpovědi optikou únikové strategie, není potom příliš rozdíl mezi tímto typem odpovědi a plnou absencí barev i tam, kde bychom je v ROR očekávali. I touto paralelou se řada kliniků zaobírala. Shapiro (1977) poznamenal, že úplná absence barev a determinanta čistého C nestojí na opačném spektru percepčně-kognitivního zpracovávání, ale vedle sebe. Toto také reflektují čeští klinici Říčan a kol. (1981), kteří upozorňují, že čisté C se často objevuje v souborech osob s „plochou emotivitou“, emočně vyhaslých – nejsou neobvyklé u deteriorací při schizofrenii, organických poruchách mozku, osob s mentální retardací. Tyto úvahy nás volně přesunují k dalšímu aspektu afektivního stylu, jejž označujeme jako převládající afektivní naladění.
2.5.2 Aspekt afektivního naladění Reakce na barvy je velmi přirozená, instinktivní, a neměla by proto v ROR metodě absentovat. Chromatické barvy v ROR odrážejí schopnost vstupovat do přímých vazeb, aktivitu, tendenci k jednání. V systému Meyera a kol. (2011) jsou reakce na chromatické barvy pokládány za ochotu probanda reagovat na pestré a rozmanité vlastnosti podnětů z okolního prostředí. Vzhledem k instinktivním reakcím na barvy jsou ukazatelem spontaneity a emoční reaktivity. Absence chromatických barvových determinant je ve zdravé populaci řídkým jevem, je příznačná spíše pro populaci klinickou. Předběžný hrubý odhad kapacity pro adaptivní prožívání (pozitivní afektivní naladění) a vyjadřování afektů adaptivním způsobem můžeme učinit z indexu WSumC. Jedná se o tradiční ROR index, který je získán váženým propočtem jednotlivých barvových determinant [(0,5 × FC) + (1 × CF) + (1,5 × C)]. Sám o sobě nevypovídá o pozitivní/negativní emotivitě a je nutné jej v tomto směru interpretovat s velkou opatrností. ——— 100 ———————————————
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228766