děsili a ptali se, a kde budete spát? Co si myslíte, že kolem Islandu jsou všude hostely nebo hotely, ne, je to naprostá totální pustina, hlavně východ Islandu, kterej je jak z Marsu, holej, rudej, nehostinnej a neosídlenej v r. 1992...? vysvětloval jsem, na to bysme ani neměli peníze, a oni se děsili ještě víc a ptali se, co teda budem dělat...? vysvětloval jsem jim: No, budem přece spát pod širákem u vohně a střídat se ve stanu, a ty na mě vytřeštili oči, a moje spolucestující v letadle si dokonce ode mě odsedla, letadlo bylo poloprázdný, byl to poslední půlnoční let z Paříže, a moje spolucestující se se mnou přestala úplně bavit, co jí je, krávě?, ptal jsem se v duchu sám sebe. A teprve pak jsem se podíval z okýnka letadla (do tý doby jsem jen konverzoval a jedl večeři – bylo to pečený kuře a nový brambory maštěný máslem se salátem, moje poslední vařený a normální jídlo na další měsíc) a uviděl jsem v hloubce a dálce pod letadlem lesklou, skalnatou placku nasvícenou zešikma nezapadajícím sluncem, byla půlnoc (má bejt noc, říkal jsem si, a přitom je pořád světlo, to je fakt divný, hele, kdo ví, proč si odsedla...?) a letadlo pokleslo, ale dole na skále nebylo žádný letiště, anebo město, cokoliv, např. stromy, krajina, domy, silnice, apod., jak je to běžný v tý Evropě, ani žádnej Keflavík, říkal jsem si, hele, to je nějakej nesmysl, to ještě není Island, ale letadlo zas kleslo, a já jsem se začal bát, že to je Island, a že už vím, proč si ta holka ode mě odsedla, a pak se objevilo takový malinký letišťátko s baráčkem, kristepane, říkal jsem si, tam tohle letadlo nemůže vůbec přistát!, ale přistálo, a cestující do 5 minut z letiště do jednoho zmizeli a nový se neobjevili a zůstal jsem tam sám. Nejdřív jsem chtěl zůstat na letišti (byla to jediná místnost s několika přepážkama, WC a dlouhou, měkkou, červeně polstrovanou lavicí do pravýho úhlu podél dvou stěn letištní haly, teda: haličky, na tý jsem chtěl přespat, [97]
2panek_160.indd 97
24.1.2017 23:36:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228487
nebyly tam žádný obchody, butiky, restaurace, apod.), ale vyhnali mě odtud. (Hlásili letištním rozhlasem: ŽÁDÁME PASAŽÉRY, ABY OPUSTILI LETIŠTĚ! LETIŠTĚ SE NA NOC ZAVÍRÁ ZA 5 MIN.!) Vyšel jsem ven a skoro mě srazil ledovej vichr (byla tam jen úplně rovná placka, až kam jsem dohlíd, ponořená do šikmý záře slunce, který mi svítilo do očí, místo aby zapadalo, porostlá 5cm suchým porostem a lišejníkem, příjezdová cesta k letišti a prostranství před letištěm (nedalo se říct parkoviště) byly štěrkový a hliněný & kamenitý, jinak tam nebylo nic, žádný stromy, silnice, domy, cokoliv ––), kristepane! říkal jsem si, vždyť je červen! A okamžitě jsem se vrátil dovnitř. Na letišti za mnou přišli a ptali se mě, jestli mám kam jít...? vysvětloval jsem, ne, musím spát tady, na letišti, a počkat na mý 2 kámoše, který přiletěj pozejtří, a chlapík z obsluhy letiště se usmíval a řekl, tady se přece nedá spát, namítal jsem, na každým civilizovaným mezinárodním letišti se přece dá spát, a chlapík z obsluhy letiště se usmíval a řekl, hele, připadá ti to tady jako mezinárodní letiště...? bránil jsem se, vysvětloval jsem: Přiletěl jsem sem přece z Paříže, ne...? OK, řekl chlapík a usmíval se přátelsky, tak se rozhlídni, kde bys tady chtěl spát, vždyť je to jen jedna místnost s několika přepážkama a s WC, nejsou tady žádný obchody, butiky, restaurace, apod., v podstatě jsme tady na konci Evropy, namítal jsem, a kde teda spěj celý dny i noci pasažéři s časovým posunem, který čekaj na navazující lety, jak jsem to viděl v Paříži, ha? jsem taky takovej pasažér a musím tady zůstat, a chlapík mi vysvětloval přátelsky, usmíval se, hele, to nejseš, a tady ani žádný jiný pasažéři trpící časovým posunem a ani žádný navazující lety nejsou, OK, řekl jsem, úplně jednoduše, vyspím se tady na tý krásný, červeně polstrovaný lavici, a chlapík mi řekl přátelsky: To nejde, protože letiště na noc zavíráme. Řekl jsem, dobře, vyspím se před [98]
2panek_160.indd 98
24.1.2017 23:36:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228487
letištěm ve spacáku a ráno sem zas přijdu, a chlapík se přátelsky vyděsil a vykřikl, člověče!, tam už se přece vůbec nedá spát! vždyť jsi tam před chvílí sám byl, tak víš, jak to tam vypadá!, a odešel, a za chvíli před letiště přijelo 4WD a z něj vystoupil další chlapík a přišel ke mně, a chlapík z obsluhy letiště mu něco řekl nesrozumitelně, archaicky a až úplně nejpůvodněji znějící řečí, a chlapík mi řekl, pojeď se mnou, vemu tě do hostelu, namítal jsem mu, já nemám dost peněz na hostel, a chlapík se rozesmál a řekl, neboj, hostel je levnej, na ten má každej! Takže jsem vstal a šel za ním a chlapík mě odvez do Keflavíku a vyklopil před hostelem, vešel jsem (nebylo zamknuto) a 1., co jsem tam uviděl, byla cedule na recepci 500 ISK/ noc, takže se všema mýma penězma jsem měl na 10 nocí bez jídla v hostelu, to je průser, řekl jsem si, venku – jak mi zatím řekla holka v letadle, chlapík z obsluhy letiště a majitel hostelu – se spát nedá a já na Islandu musím zůstat 25 nocí, protože mám fixní letenku, ještě že jsem si teda s sebou přivez z domova nějaký jídlo, a šel jsem spát. A mý spolubydlící v hostelu se mě ráno ptali, co mám na Islandu v plánu...? (A já jsem na ně prostě neměl čas, protože jsem musel udělat okamžitě 2 věci: 1) dojít do supermarketu a zjistit, kolik stojí jídlo, 2) jít na letiště a zjistit, jestli mi nemůžou přebukovat letenku na dřív...?, ale oslovili mě, když jsem šel na společný WC kolem otevřenejch dveří společný jídelny, kde snídali, a já jsem o tom nevěděl a nedokázal jsem se jim vyhnout.) A tak jsem jim vysvětloval (už potřetí: 1. v letadle, 2. na letišti, tentokrát jim): OK, počkám, až přiletěj zejtra mý 2 kámoši, a pak objedem Island stopem. No, a samozřejmě, reakce byla jako obvykle, a mý spolubydlící vykřikli (do tý doby, než jsem tam přišel, tak spolu [99]
2panek_160.indd 99
24.1.2017 23:36:09
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228487