N ic k B o s t r om : SU P E RI N T E L IG E N C E
100
Možná mezi nimi není žádné jednoznačné pořadí. Schopnosti jednotlivých forem superinteligence závisejí na tom, v jakém stupni každá z nich uskutečňuje svou vlastní přednost – jak rychlá je rychlostní superinteligence, jak velkou kvalitativní převahu má kvalitativní superinteligence atd. Nanejvýš můžeme říci, že za jinak stejných podmínek rychlostní superinteligence vyniká v úlohách vyžadujících rychlé vykonání dlouhé řady kroků, které musejí být prováděny postupně, zatímco kolektivní superinteligence vyniká v úlohách připouštějících analytický rozklad na dílčí úkoly, jež lze vykonávat souběžně, a v úkolech vyžadujících spojení mnoha různých úhlů pohledu a souborů dovedností. V jistém vágním smyslu by kvalitativní superinteligence byla nejvýkonnější ze všech, neboť by dokázala chápat a řešit problémy, které by prakticky vzato byly mimo přímý dosah rychlostní a kolektivní superinteligence.183 V některých oblastech je kvantita chabou náhražkou za kvalitu. Jediný osamělý génius ukrytý ve své korkem obložené ložnici dokázal napsat Hledání ztraceného času. Mohlo by vzniknout podobné mistrovské dílo, pokud bychom si za tím účelem najali budovu plnou námezdních pisálků?184 I v rámci současného rozdělení inteligence můžeme vidět, že u některých úkolů se práce jednoho výjimečného génia vyplatí více než námaha spousty průměrných fušerů. Rozšíříme-li záběr i na superinteligentní mysli, budeme muset připustit, že pravděpodobně budou existovat intelektuální problémy, jež budou řešitelné jenom pro superinteligenci, nikoliv pro jakýkoliv, ať jakkoliv velký kolektiv nevylepšených lidí. Možná tedy existují úlohy, jež dokáže vyřešit jenom kvalitativní a snad i rychlostní superinteligence, ale nikoliv volně integrovaná kolektivní superinteligence (pokud nejprve nezvýší svou vlastní inteligenci).185 Nemůžeme mít jasno, jaké všechny problémy to jsou, ale můžeme je obecně charakterizovat.186 Obvykle by šlo o problémy zahrnující množství vzájemně provázaných složek, jejichž řešení nesestávají ze samostatně ověřitelných kroků, tedy o problémy, které nelze řešit kus po kuse a které by mohly vyžadovat kvalitativně nové způsoby porozumění nebo nové reprezentační rámce příliš hluboké nebo komplikované na to, aby je dnešní smrtelníci dokázali objevit
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228483
3. For my supe r intelig ence
nebo efektivně používat. Do této kategorie by mohly spadat některé typy umělecké tvorby, strategického uvažování a možná i některé vědecké objevy. Lze také spekulovat, že lidský pokrok v mnoha filozofických „věčných problémech“ je tak pomalý a kostrbatý, protože lidská kůra mozková se na filozofickou práci nehodí. Podle tohoto pohledu se naši nejproslulejší filozofové podobají psům chodícím po zadních – jenom stěží dosahují výkonnostní úrovně potřebné, aby se dané činnosti mohli vůbec věnovat.187 Výhody digitální inteligence Jak je patrné ze vzájemného srovnání intelektuálních a technologických úspěchů lidí a ostatních lidoopů, drobné změny v objemu a konektivitě mozku mohou mít následky zásadního významu. Dopady těch změn ve výpočetním výkonu a výpočetní architektuře, které přinese strojová inteligence, budou pravděpodobně ještě významnější. Vytvořit si intuitivní představu o schopnostech superinteligence je pro nás obtížné, ne-li nemožné; nějaké ponětí o možnostech, jež se nabízejí, však můžeme získat, když se podíváme na některé výhody dostupné digitálním myslím. Nejsnáz viditelné jsou přednosti jejich hardwaru:
101
— Rychlost výpočetních prvků. Biologické neurony pracují na maximální frekvenci asi 200 Hz, tedy o celých sedm řádů pomaleji než moderní mikroprocesory (~ 2 GHz).188 Následkem toho je lidský mozek odkázán na masivní paralelizaci a nedokáže rychle provést žádný výpočet, který vyžaduje postupné vykonání velkého množství operací.189 (Pro úkony trvající méně než sekundu nemůže mozek použít o moc více než stovku sekvenčních operací – snad jenom několik tuctů.) Mnohé z algoritmů, které mají největší praktický význam v programování a informatice, však nelze snadno paralelizovat. Leckteré kognitivní úlohy by se daly vykonávat mnohem efektivněji, pokud by mozek kromě paralelizovatelných algoritmů na vybírání podle vzoru podporoval také rychlé sekvenční procesování.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228483
N ic k B o s t r om : SU P E RI N T E L IG E N C E
102
— Rychlost vnitřní komunikace. Axony přenášejí akční potenciály rychlostí asi 120 m/s nebo nižší, zatímco elektronická procesorová jádra mohou komunikovat opticky, rychlostí světla (300 000 000 m/s).190 Pomalost nervových signálů omezuje maximální velikost mozku, který by ještě fungoval jako jedna procesorová jednotka. Nemá-li například obousměrné zpoždění mezi jakýmikoliv dvěma prvky systému přesáhnout 10 ms, nesmí mít biologický mozek větší objem než 0,11 m3. Elektronický systém by oproti tomu mohl mít 6,1 × 1017 m3, což zhruba odpovídá objemu trpasličí planety: mohl by tedy být o osmnáct řádů větší než biologický mozek.191 — Množství výpočetních prvků. Lidský mozek má o něco méně než sto miliard neuronů.192 Je tedy asi třiapůlkrát větší než mozek šimpanze (ale pětkrát menší než mozek vorvaně obrovského).193 U biologických organismů jsou hranice pro množství neuronů dány v první řadě velikostí lebky a metabolickými omezeními, ale u větších mozků mohou hrát roli i další faktory (jako chlazení, doba vývoje a zpoždění při vedení signálu – viz předchozí bod). Oproti tomu počítačový hardware lze zvětšovat prakticky neomezeně, dokud nenarazíme na (velmi vzdálené) fyzikální meze.194 Superpočítače mohou být rozměrné jako skladiště (nebo ještě rozměrnější) a jejich kapacitu lze ještě zvětšit prostřednictvím vysokorychlostního spojení se vzdálenými počítači.195 — Paměťová kapacita. Lidská pracovní paměť nedokáže v jakémkoliv daném okamžiku podržet více než asi čtyři nebo pět jednotek informací.196 Jakkoliv by bylo zavádějící velikost lidské pracovní paměti přímo srovnávat s množstvím RAM dostupným digitálnímu počítači, je jasné, že vzhledem ke svým hardwarovým výhodám bude digitální inteligence disponovat větší pracovní pamětí. Díky tomu by taková mysl mohla být schopna intuitivně chápat složité vztahy, s nimiž si lidé dovedou poradit jenom tápavě s pomocí těžkopádných výpočtů.197 Lidská dlouhodobá paměť má rovněž omezenou kapacitu, ačkoliv není jasné, jestli ji za dobu jednoho běžného lidského života zvládneme vyčerpat – tak pomalé je tempo, jímž informace hromadíme. (Podle jednoho odhadu je v dospělém lidském mozku uložena asi jedna miliarda bitů dat, tedy o dva řády méně než v levném chytrém
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228483