příjemnému hovoru a z části kvůli stoupající hladině alkoholu v krvi. „Jen chci mít důkaz, že se z tebe stává opilec. Až požádám o rozvod, uplatním to u soudu, aby dali Kristýnku do péče mně a ne nějaký věčně vožralý ženský.“ Slyšela, jak telefon při focení cvakl, a Pavel se opět rychle vypařil. Jeho chování se jí v poslední době zdálo trochu podivné, ale netušila, jestli to tak u nich doma bylo běžné, nebo za to může její nový současný stav. „Tak on chce žádat o rozvod? Hurá! Alespoň to budu mít jednodušší. Kdyby tak věděl, že rozvést se byla moje první myšlenka, když jsem se vrátila do tohoto údajného domova.“ „Tobě v tý nemocnici asi vypláchli mozek, ne?“ kroutila nevěřícně hlavou Magda, když přišla navštívit Gábinu a zjistila, že má s Jiřím už vážnou známost. „Proč?“ nechápala Gábina její reakci. „Protože jsi mu celou dobu nemohla přijít na jméno. Byl pro tebe jenom hnusnej slizoun nejtěžšího kalibru, o kterýho bys nevopřela ani kolo a najednou tady o něm pěješ ódy? No, seš ty normální?“ „Jaký ódy? Prostě je mi s ním fajn.“ „Co tak najednou? Nechceš mi laskavě prozradit, čím tě ten seladon tak okouzlil?“ pokračovala Magda dál stejným tónem. „Hele, neříkej mu seladon, jo?“ „Ježíši, promiň! Ale furt nějak nejsem schopná vstřebat, že ho miluješ. Dřív sis ke mně do kanclu chodila stěžovat, jak tě pořád otravuje, a najednou tady o něm básníš?“
Str. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228424
„Nepřeháněj, jenom ti sděluju fakta. Tak už to, sakra, pochop!“ zlobila se Gábina, že Magda podle ní nevidí Jiřího v tom správném světle. „Kašlem na to. Nemá to cenu. Já svůj názor na něj nezměním a ty se klidně zblázni. Jen mě mrzí, že už si spolu nerozumíme jako dřív.“ „Nevím, co jsem ti provedla, že se tak čertíš? Jenom jsem ho začala vidět jinak,“ divila se Gábina a dál si trvala na svém. „No, a v tom je ten kámen úrazu. Od tý doby, co ses vrátila z nemocnice, jsi nějaká jiná, jako kdyby tě tam vyměnili.“ Gábina nevěděla, co na to říct. Jak má věřit někomu, kdo haní její lásku, když si ani není jistá, jestli byla Magda její opravdová kamarádka? „Možná, že mě vyměnili. Ale jestli jsi má kámoška, jak mi tady tvrdíš, tak se s tím zkrátka nějak popereš. Já taky netuším, co si mám o tobě myslet. Pořád jsi pro mě cizí jako všichni ostatní kolem mě, kteří říkají, že jsou moje rodina. Jak to mám, do prdele, asi tak poznat, no?“ Gábina už zoufalstvím skoro křičela. Cítila se strašně osamělá v tomto cizím světě a nikdo ji nechápal. Nikdo kromě Jiřího. Ten jediný k ní byl milý a snažil se jí ve všem vyjít vstříc. „Promiň, promiň. Nemusíš se hned tolik čertit. Jen říkám svůj vlastní názor a od toho snad přátelé jsou, nebo ne?“ „Dovedeš si vůbec představit, co to je, probudit se v neznámém světě bez rodiny, bez přátel, bez čehokoliv, co bys znala? He? Neumíš, viď. Tak mě neodsuzuj za to, že toužím najít alespoň jednu spřízněnou duši, která by mě milovala a nemlátila by mě hned, jak nedělám přesně to, co bych měla.“ „Moment! On tě Pavel mlátí?“
Str. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228424
Gábina jen svěsila hlavu. Tohle přece nechtěla nikomu říct. Možná byl její manžel v právu. Jak to má, hergot, vědět? Možná, že dřív popíjela a nestarala se o dceru. Jak se s tím má vyrovnat? „Hele, Magdi, nevíš, jestli jsem ti někdy dřív vyprávěla, že mě Pavel uhodil?“ zeptala se po chvilce mlčení. „To chceš říct, že už tě ten grázl zase mlátí?“ Magdě se vzteky rozšířily zorničky. „Ne. Jen jsem ho trochu vytočila a dal mi facku. Nic víc.“ „Cože? Tomu říkáš nic víc? Něco takovýho by si na tebe chlap neměl nikdy dovolit. Chápeš to? Být na tvým místě, klidně bych na něj podala trestní oznámení.“ „Já ale nechci. Třeba mu jen ulítly nervy.“ „Do prdele! Gábi, neobhajuj toho grázla. Příště tě klidně ztříská do bezvědomí a potom tě zabije!“ „Nevěřím, že by to udělal!“ hájila ho Gábina. Magda se náhle chytila za pusu a potichu šeptala, jako kdyby ji mohl slyšet někdo další: „Co když to byl on?“ „Jak on? Kdo on?“ nechápala Gábina tok jejích myšlenek. „No, ten pachatel!“ Gábina si jen zaťukala na čelo. Zaručeně by její manžel nechtěl, aby jeho dcera ztratila matku. Připadal jí jako milující otec a byl starostlivý. Takoví lidé určitě nevraždí svoje manželky. Nebo snad jo? „Nestraš mě!“ okřikla Magdu. „Nestraším, jen uvažuju nahlas.“ „Tak neuvažuj. Nebudu kvůli tvým praštěným nápadům celou noc spát.“
Str. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228424