„Věděl jsem to,“ přiznal Richard. „S Alexem se něco stalo, přibližně rok předtím, než zemřel... zmizel. Díval se do masky, snažil se nahlédnout do Ryhopského lesa. Myslel jsem, že je to hra. Hra jednoho blázna. Ale něco ho udeřilo. Zahlédl jsem to jen letmo...“ Na Lyttonovi bylo vidět vzrušení, oči mu opět zpozorněly. „Musím se dozvědět všechno,“ naléhal. „Do všech detailů. Maska, říkáte? Potřebuju vědět, jak to bylo. Všechno, Richarde. Čím víc budeme chlapcově situaci rozumět, tím rychleji se nám ho může podařit vytáhnout z úkrytu a poslat domů. No tak, pojďte.“ Stál, otíral si ruce o džíny a nemohl se dočkat, až se zase vydá po stopě. Richard upíral oči k hradebním zdem, teď už jen stínům mezi jinými stíny. Myslel na to, že se Alex vrací domů. Zkoušel si představit, jaké by to bylo, mít ho zase doma, jako by nikdy neodešel, stejně starého, stejně usměvavého, stejně nadšeného, úplně stejného kluka, který bude chtít, aby mu někdo pomohl s modely letadel. Bylo toho na něj moc. Lytton se k němu vrátil, dřepl si a netrpělivě se zadíval přes les, ale počkal, až smutek opadne.
– 104 –
Holdstock_Hloubeni_vnitrek.indd 104
13.2.2017, 7:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228314
Ozvěny
Ve vyhřátém srubu, provoněném čerstvými drny a nasládlým kouřem hořícího dřeva z Richarda napětí spadlo. Lytton rozbalil mapu Ryhopu. „Toto je obvod, ta část Ryhopského lesa, která se dá zakreslit snadno, a přesto ani tu na žádné topografické mapě nenajdete.“ Ryhopský les měl víceméně kruhový tvar, jen z jihovýchodu do něj hluboko zabíhala cesta k mlýnskému rybníku. Do lesa vtékaly dva potoky a vytékal pouze jeden. Uvnitř byly pásy a oblasti, které nesly označení jako Zóna dub-jasan, Jilmová stezka, Zóna primární geneze, Rokle rychlých ročních dob a Vlčí jeskyně. Lytton na mapu poklepal. „Známe čtyři cesty, které do Ryhopu vcházejí. Jedna vede přes rybník, ale vstup je tam nesnadný, přes hustý dubový porost. Právě tam Huxleyovi chlapci ve třicátých letech vídali různá zjevení. Vstup, který používal Huxley, je tady.“ Ukázal na potok označený jako „koljušák“. „Zjistil, že když se bude držet potoka, může proniknout poměrně hluboko. Nakonec ho samozřejmě les obrátil a dezorientoval, ale podařilo se mu zmapovat zóny v blízkosti Dubového srubu a objevit Koňskou svatyni, která je velice silnou lokalitou. Další dva vstupy do Ryhopu jsou ,hloubení‘, která mohou vést do různých rovin a časů, když si nedáme pozor. Jeden je tady, kde se podle nás ztratilo to děvče, kamarádka vašeho syna, Tallis. Podle toho, co říkáte, se mohla dostat dovnitř Lovcovým potokem. Čtvrtá cesta vede opuštěným římským dolem na cín, tady.“ Ukázal – 105 –
Holdstock_Hloubeni_vnitrek.indd 105
13.2.2017, 7:55:25 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228314
na jednoznačný okraj lesa směrem k vesnici Grimley. „Práce v něm ustaly kolem roku dvě stě našeho letopočtu, pravděpodobně kvůli tomu, co se tam dělo horníkům... Štoly jsou hluboké, ale ve starověku byly uzavřeny.“ Lytton rozbalil druhou mapu a usmál se, když na Richardově tváři zaznamenal výraz naprostého zmatku. „Spodní vrstvy,“ prohlásil. „Jiné světy, které jsou podle nás přístupné hloubeními.“ Mapa znázorňovala pět obvodů Ryhopu, jeden nad druhým, nakreslených střídavě napravo a nalevo. Spojovaly je úzké trubice, z nichž některé propojovaly sousední roviny, ale jiné zabíhaly hlouběji a obvykle končily otazníkem. Stanice u Staré duté skály byla jasně vyznačena na horní rovině a jako počátek několika hloubení působila dojmem starověkého mystického místa, od něhož se rozbíhají kultovní linie. „My jsme v horní rovině – v horním lese. To je ten Ryhop, který znal Huxley. Teď jsme tady, u jeskyně. Hloubení, která odtud vedou, jsou krátká a byla úspěšně prozkoumána. Jedno sestupuje do temného kraje s mnoha jezery v lese číslo tři, pravděpodobně z nějaké slovanské legendy. A tohle... kam vede tohle?“ Trochu si mapu otočil. „Už vím. Do údolí plného náhrobních kamenů v lese číslo dvě, Evropa pozdního neolitu. Ale hloubení, které vychází z jeskyně, jde určitě hodně hluboko a totéž platí o Hloubení na širé vodě. Zatím jsme zaznamenali pět úrovní podsvětů. Práce je tu víc, než kolik se dá za život stihnout, Richarde, a my můžeme v nejlepším případě doufat, že se nám podaří najít bezpečné cesty dolů a zpátky, aby pozdější průzkumníci měli lepší vodítko než dřevěné figuríny.“ Richard na tu spleť stezek, tunelů a štol chvíli zíral a pak mapu opatrně zase smotal, aby bylo vidět jednoduchý plán Ryhopského lesa. Už předtím si všiml věžičky vyznačené na okraji a ukázal na ni. „Domníváte se, že Alex je v horním lese?“ Lytton zaklonil hlavu a povytáhl obočí. „To se nedá tak jednoduše říct. Vypadá to tak. Ale vlastní katedrála může existovat na víc než jedné úrovni. Otázka zní, ve kterém lese se Alex ukrývá. Jestli je hluboko, budeme muset najít hloubení. Jestli je v horním lese, tak bychom se k němu mohli dostat přímo. Problém je v tom, že to nejde. Něco nám v tom brání, Richarde, nějaká bariéra, zhruba pět dnů od Stanice. Jestli tu překážku staví Alex, tak je možné – říkám možné –, že vás pustí. Chcete to zkusit?“ Richarda taková otázka překvapila. „Samozřejmě. Zkusím cokoli, když už tady jsem. Co na tom, že vám nerozumím skoro ani slovo, že vidím pořád jakýsi rej a sny, které se mi zdají. Jsou jako nějaká prehistorická commedia dell’arte, chao– 106 –
Holdstock_Hloubeni_vnitrek.indd 106
13.2.2017, 7:55:27 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228314