Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228162
Peter Tarnopol se narodil před třiceti čtyřmi lety v Yonkers ve státě New York. Vzdělání se mu dostalo ve státních školách tamtéž a v roce 1954 promoval summa cum laude na Brown University. Krátce studoval postgraduálně a pak sloužil dva roky jako vojenský policista v americké armádě ve Frankfurtu, kde se odehrává jeho první román Židovský otec, za nějž mu roku 1960 Americká akademie umění a literatury udělila Prix de Rome a za který rovněž získal Guggenheimovo stipendium. Od té doby publikoval pouze hrst povídek a v mezidobí se téměř výlučně zabýval svým úděsným manželským svazkem s dnes již zesnulou Maureen Johnsonovou z Elmiry ve státě New York. Za svého života byla paní Tarnopolová barmankou, abstraktní malířkou, sochařkou, servírkou, herečkou (a jakou!), autorkou povídek, lhářkou a psychopatkou. Tarnopolovi se brali roku 1959 a byli soudně odloučeni roku 1962, ve kterémžto roce paní Tarnopolová před soudcem Nejvyššího soudu okresu New York Miltonem Rosenzweigem obvinila spisovatele, že je „proslulým svůdcem vysokoškolských studentek“. (Pan Tarnopol vyučoval literaturu a tvůrčí psaní na University of Wisconsin a v poslední době na Hofstra College na Long Islandu.) Manželství anulovala náhlá smrt paní Tarnopolové roku 1966. V době svého skonu byla nezaměstnaná, docházela jako pacientka na skupinovou terapii na Manhattanu a dostávala alimenty ve výši sto dolarů týdně. Od roku 1963 do roku 1966 měl pan Tarnopol milostný poměr se Susan Seaburyovou McCallovou, mladou vdovou bydlící na Manhattanu. Po ukončení jejich vztahu se paní McCallová neúspěšně pokusila o sebevraždu a v současné době se necítí šťastná, protože bydlí v Princetonu ve státě New Jersey u matky, kterou nemůže vystát. Stejně jako pan Tarnopol nemá ani paní McCallová děti, ale velice ráda by si je pořídila, pokud možno s panem Tarnopolem, dřív než jí vyprší vhodný čas. Pana Tarnopola děsí – mimo jiné – vstup do dalšího manželského svazku. Od roku 1962 do roku 1967 byl pan Tarnopol pacientem psychoanalytika dr. Otto Spielvogela z New York City, jehož články o tvořivosti a neuróze vycházejí v mnoha odborných časopisech, zejména
- 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228162
pak v Americkém fóru psychoanalytických studií, kde působí jako autor i redaktor. Pan Tarnopol je dr. Spielvogelem považován za jednoho z předních amerických narcisistů v oblasti umění. Před šesti měsíci pan Tarnopol psychoanalýzu u dr. Spielvogela ukončil a vzal si na univerzitě volno, aby mohl přechodně pobývat na vermontském venkově v Quahsay Colony, útočišti pro spisovatele, sochaře a skladatele sponzorovaném jistou nadací. Zde pan Tarnopol vyhledává samotu a dny i noci věnuje přemítání nad tím, co se s jeho životem stalo. Většinu času zmateně tápe, nikomu a ničemu nedůvěřuje, a pokud jde o zesnulou paní Tarnopolovou, zůstává mužem posedlým záští. V současné době se pan Tarnopol chystá dočasně opustit umění románové tvorby a zahájit práci na autobiografickém narativu, ke kterémužto úsilí přistupuje s obavou, neboť si není jist rozumností tohoto počinu ani jeho užitečností. Nejenže by vydání takového osobního dokumentu vyvolalo vážné právní a etické problémy, ale není důvod věřit, že se panu Tarnopolovi podaří ze sebe svoji posedlost vypudit jednou provždy, i když udrží svou představivost v náležitých mezích a bude se striktně držet faktů. Teprve se ukáže, zda jeho upřímnost, ať už je jakákoli, poslouží k demystifikaci minulosti a ke zmírnění jeho nesporně nezáviděníhodného pocitu životní prohry lépe než jeho umění (či terapeutické metody dr. Spielvogela). P. T. Quahsay, Vermont září 1967
- 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228162