„… ani žádnou radu nevyslechneš, což jak sám uznáš, je od tebe trochu hloupé. Tak nebo tak, nehádejme se! Je mi líto, že jsem s tím vůbec začala.“ „Poslouchej, Marion.“ Už se zase ovládal. Promluvil pomalu a věřil úplně všemu, co říkal. „Nemám žádný hluboký osobní zájem na Fay Setonové, pokud si to myslíš. Jsem jen akademicky zaujatý tím případem vraždy. Muž byl zabit na vrcholku věže, kam se k němu nikdo – NIKDO – nemohl ani náhodou dostat.“ „Dobře, Milesi. Nezapomeň zamknout, než si půjdeš lehnout do postele. Dobrou noc.“ Když se Marion vracela ke dveřím, panovalo v místnosti napjaté ticho. Milese to mrzelo, popuzovalo to jeho svědomí. „Marion!“ „Ano, zlato?“ „Nezlobíš se, holčičko?“ Oči se ji zaleskly. „Ale samozřejmě, že ne, hlupáčku! A svým způsobem mám tu tvoji Fay Setonovou opravdu ráda. A Milesi: ohledně tvých létajících vrahů a věcí pohybujících se vzduchem – moc bych si přála aspoň jednou někoho nebo něco takového vidět, to je vše!“ „Jen ze zájmu, Marion: co bys udělala, kdyby se ti to opravdu splnilo?“ „Ó, to nevím. Vystřelila bych na to z revolveru, předpokládám. Ujisti se, že jsi zamkl, Milesi a nechoď se procházet do lesa a nenech všechny dveře dokořán. Dobrou noc!“ A klika za ní zaklapla. Ještě chvíli poté, co odešla, stál Miles bez pohnutí a v hlavě se mu honily divoké myšlenky. Roztržitě sebral knihy, které shodil, a vrátil je na původní místo. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228014
Co vůbec všechny ty ženy proti Fay Setonové mají? Minulou noc jej například před ní málem varovala Barbara Morellová – nebo ne? Velkou část chování Barbary nebyl schopen zařadit do žádného vzorce. Byl si jenom jistý, že byla citově rozrušená. Na druhou stranu Fay popřela, že by Barbaru Morellovou znala, přičemž sama Fay s velkým důrazem zmínila nějakého muže se stejným příjmením… „Jim Morell.“ To bylo ono. K čertu s tím vším! Miles Hammond se opět vyšvihl na parapet okna, aby si sedl. Díval se přes rameno na setmělý obrys New Forestu, který se ježil nějakých dvacet yardů od domu. Viděl jenom černotu a jako hojivý balzám dýchal vůni lesa. A tak ještě víc otevřel jedno z oken, prosmykl se jím a vyskočil ven. Nadechovat se toho vodou prosyceného šera bylo jako osvobodit plíce. Vylezl po malém travnatém svahu z terasy nahoru do otevřeného prostoru mezi domem a okrajem lesa. Kousek pod ním teď běžela dlouhá úzká strana domu. V knihovně viděl slabě svítící lampu, potom tmavou přijímací místnost. Většina dalších místností na Greywoodu byly ložnice, většinou nepoužívané a ve špatném stavu. Podíval se nahoru doleva. Ložnice Marion se nacházela v zadní části domu, nad knihovnou. Okna jejího pokoje na straně směřující k němu – na východ – měla zatažené záclony. Ale ze zadních oken, směřujících jižně k dalšímu nejasně se rýsujícímu obrysu lesa, padalo matné žluté světlo, jehož okraje se dotýkaly stromů. Ačkoli Miles do oněch zadních oken neviděl, to žluté světlo jasně vnímal koutkem oka. A jak se díval, přes osvětlený odraz světla pomalu přešla ženská postava. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228014
Byla to Marion? Nebo Fay Setonová, která se s ní bavila předtím, než půjde spát? Vždyť je to jedno! Mumlaje si pro sebe se Miles otočil a šel severně k přední části domu. Trochu mu byla zima, aspoň si mohl vzít kabát. Ale zpěv ticha, náznak měsíčního světla, který stříbrně prosvítal nad vrcholky stromů, jej najednou ukonejšil a rozjařil. Šel dolů na otevřené prostranství u Greywoodu. Přímo před ním tekl potůček, přes nějž se klenul starý most. Miles se vydal na most, opřel se o jeho zídku, zůstal stát a naslouchal šeptajícímu nočnímu zurčení vody. Mohl tam být možná dvacet minut, pohroužený do myšlenek, ve kterých se neustále objevovala jistá tvář, a tu jej vyrušila skřípající rána pocházející od auta. Mezi stromy ze směru od hlavní silnice se nepozorovaně přiblížilo vozidlo a s nárazem zastavilo na štěrku. Vystoupili z něj dva muži, z nichž jeden nesl elektrickou svítilnu. Jak se pěšky trmáceli ke starému můstku, Miles viděl podle obrysů, že jeden je malý a podsaditý, hopsající kupředu rychlými malými krůčky. Druhý byl dost vysoký a tlustý, a dojem obrovitosti ještě zvyšovala dlouhá černá pelerína. Kráčel valivým pohybem a předcházel jej zvuk jeho odkašlávání, podobný válečnému pokřiku. Menší muž, jak Miles zjistil, byl profesor Georges Antoine Rigaud. A jeho nesmírně obrovitý společník byl Milesův přítel, Dr. Gideon Fell. V úžasu na ně zavolal jménem a oba dva se v tu ránu zastavili. Dr. Fell roztržitě obrátil světlo svítilny na vlastní tvář, jak se otáčel a snažil se najít zdroj volajícího hlasu, a jeho obličej s úzkými štěrbinkami očí se při krátkém 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS228014