Život po Dáeši „Ale ne… Můj otec moc dobře věděl, za kým jsem šla… Využil policii jenom k tomu, aby mě špehoval, ale přitom naprosto přesně ví, že svůj islám znám dost dobře na to, abych jela do Sýrie. Fakt až moc dobře… On by mně taky byl schopný nakukat nevímco, kdyby přišlo na to, že si budu chtít vybrat manžela podle svýho…“ Fathia ji chytne za ruku: „Ty máš ráda nějakého kluka a on ti brání, abyste mohli být spolu?“ Džahína se neubrání úsměvu. Samy se taky neudrží a trochu zapomene na to, že Stéphane s Vivienem jsou také od policie: „Ty policajti tady na jihu jsou fakt skvělý! Takže my jedeme 500 kilometrů jenom proto, abysme zjistili, že jedna holka je normálně muslimka, nic víc, nic míň, zatímco jinde se to šíří jako epidemie! Přijde mi to fakt dost divný, obzvlášť když s tím tady mají už svoje zkušenosti a vědí, co je radikalismus zač!“ Stéphane se ohradí: „Všichni za sebou nemají třicet kurzů paní Nadii. Viděli prostě šátek a to, že udržuje kontakt se svojí sestrou. Nikdo nedělá rozdíl mezi šátkem a džilbábem. Všechno, co se motá kolem hlavy, házejí do jednoho pytle.“ „Do pytle na odpadky,“ poznamená Vivien, jako vždy s notnou dávkou černého humoru. „Ani je nenapadne, že by mohla být se sestrou v kontaktu proto, aby ji udržovala v reálném světě,“ pokračuje dál Stéphane. „Oni to mají tak, že když udržuješ kontakt s teroristou, tak jsi sám taky terorista. Neznají Nadiiny panenky.“ Nadia se usměje. Tak zněl jeden novinový titulek: Panenky a radikálové. Tohle označení tým začal používat pro první fázi procesu odverbovávání, kdy po rodičích chtějí, aby dětem připomínali vzpomínky z dětství, aby se dokázaly navázat na někoho jiného a dokázaly odejít od své náhradní skupiny, kterou považují za posvátnou a všemu nadřazenou. Fathia pokračuje: „Takže tvůj otec se tě snažil přesvědčovat, že ve jménu islámu nemáš právo se před svatbou stýkat se svým klukem, je to tak?“
≈ 98 ≈ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227944
Džahína Džahína přisvědčí. Její otec v sobě snoubí machistickou tradici vesnice, ze které pochází, a své víry. Samozřejmě že jeho dcera má právo se se svým klukem stýkat, aby se poznali, pokud s ním nebude spát. Ale to je opravdu to jediné, co nesmí. Otec ovšem sní o tom, že ji provdá za vlastního bratrance. Nakonec jim dívka vypráví, jak se sama na vlastní žádost nechala předvolat před soud pro mladistvé, aby se před takovým svazkem zachránila. Ale celé to vlastně nedopadlo zrovna ideálně. Džahína svoje vychovatele vyvedla z míry, když svoje právo na emancipaci spojila s islámskými předpisy. Takové „duchovní zabarvení“ její revolty se všem zdálo přinejmenším v rozporu s jejími dalšími tvrzeními. Všem bylo nad slunce jasnější, že měla vzít zpátečku a vycouvat od víry, aby získala větší svobodu myšlení a našla si svou vlastní cestu. Ona zatím zpochybnila tradice svých rodičů „ve jménu islámu“ a tvrdila, že jejich tradice vycházejí z kultury jejich vesnice a nemají nic společného s Bohem. Jako důkaz toho, že i v Koránu existuje rovnoprávnost mezi mužem a ženou, jim vyprávěla muslimskou verzi příběhu o Adamovi a Evě: v tomhle příběhu nedá Eva sníst jablko Adamovi, ale snědí ho oba společně. Zodpovědnost za hřích je společná, sdílejí ho spolu, jejich pohlaví v tom žádnou roli nehraje. A Eva se nenarodila z Adamova žebra, oba se zrodili ze stejné duše.60 Nadia je ohromně šťastná, že slyší inteligentní holku mluvit o islámu tak rozumně a poučeně. Džahína pak začne vyprávět o Chadídže, první ženě Prorokově; byla to jeho milenka, o patnáct let starší vdova, a také ho požádala o ruku: „Ačkoli nejdřív chtěla raději zůstat sama, než aby se potřetí vdávala,“ poznamená Nadia. 60
V Koránu nenajdeme příběh, který by hovořil o tom, že se žena zrodila z Adamova žebra, či že by se narodila jako druhá. Text Písma se vyjadřuje v tom smyslu, že první lidský pár vzešel z téže hmoty. Jedná se o ústřední verš ze súry an-Nisá (4:1): „Lidé, bojte se Pána svého, jenž stvořil vás z duše jediné (nafsun wahída) a stvořil z ní manželku její (zaudžuhá) a rozmnožil je oba v množství velké mužů i žen.“ To ovšem radikálům nebrání v tom, aby netvrdili pravý opak.
≈ 99 ≈ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227944
Život po Dáeši „Ano. Přitom s tím, jak byla krásná, chytrá a jak jí vycházely obchody, určitě žádnou nouzi o nápadníky neměla… Nebyla si ale jistá, jak odlišit toho, kdo ji miluje proto, jaká skutečně je, od těch, kteří toužili po tom, co měla,“ naváže Džahína. „Je těžké někoho doopravdy dobře poznat,“ řekne potichu Nadia. „A pak sestoupil61 tenhle verš: Odvrať se tedy od těch, kdo zády k Našemu připomenutí se obracejí a pouze k tomuto pozemskému životu tíhnou.“62 „Ano, odvrať se…“ zopakuje Nadia. Džahína je k nezastavení: „V té předislámské době ale ženy stejně byly jenom objekty, které muži vlastnili, a vůbec nezáleželo na tom, jestli jsou chudé nebo si žijí v přepychu. Kdo spočítá, kolik jich bylo fyzicky týraných a pak odhozených někde u cesty? A to nepočítám ty, co byly pohřbené zaživa, už když se narodily…“ Nadia, Samy, Fathia, Zahra, Samia, Clara a Džahína střídavě vyprávějí Chadídžin příběh a Stéphane s Vivienem je bedlivě poslouchají, je to taková příjemná zastávka v tempu, které obvykle diktuje hrůza a utrpení… Prorok pro Chadídžu pracoval, svěřila mu karavanu, se kterou měl vyrazit do Sýrie. Důvěřovala mu, protože nebyl předpojatý. Chadídžu proto nepřekvapilo, že se vrátil s dvakrát vyšším výdělkem, než bylo běžné. Když nakonec sebrala odvahu a poslala svou služku Nufajsáh, aby se zeptala, zda si ji vezme, Mohamed odpověděl: „Chadídža? Nepřichází v úvahu, aby něco takového přijala: všichni bohatí mužové z města u ní byli a ona je všechny odmítla…“ Bylo nadmíru způsobné, jak situaci obrátil, neboť v tehdejší době bylo zvykem, že muž žádá ženu o ruku, nikoli aby to bylo naopak. „Dneska je to taky tak,“ upřesní Džahína.
61
62
Říká se, že verše „sestupují“, protože pro muslimy jsou slovem Božím, které bylo proroku Mohamedovi zprostředkováno andělem Gabrielem ve třiadvaceti letech. Korán, 53:29.
≈ 100 ≈ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227944