Loomis 2 - zlom
12.1.1957 7:07
Stránka 98
„Ohrožoval jsi muže pistolí, okradl ho, napadl policistu a obral ho o zbraň. A podařilo se ti zničit i čtyři policejní vozy.“ Lang si nebyl jistý, jestli v jejím hlase slyší obdiv, nebo atavistickou hrůzu Němce z chaosu. „Já? Proč si myslíš, že jsem s tím měl něco společného?“ Její odfrknutí mu prozradilo, že nepovažuje jeho otázku za hodnou odpovědi. „Umíš si představit, jak narvaný byl po hodině čekání vlak z letiště?“ Jako by ho za to chtěla potrestat, dopila zbytek jeho piva. „Mohla sis vzít taxi,“ navrhl nápomocně. Znovu si odfrkla, tentokrát frustrovaně, zadívala se lítostivě na prázdnou sklenici a postavila ji zpátky na stůl. „Délka řady... fronty byla nekonečná. Mám hlad. Můžeme se najíst, místo abychom debatovali o problémech, které jsi způsobil?“ Gurt dala znamení číšníkovi, který na ni nepokrytě civěl. I v obyčejných modrých džínách, jednoduché blůzce a bundě by dokázala zastavit provoz na ulici. Objevil se u jejich stolu s mnohem větší rychlostí, než s jakou se pohyboval doposud. „Tageskarte, menu?“ Lang věděl, že existuje několik literárních děl, kupříkladu Vojna a mír, která jsou tlustší než typická německá Tageskarte obsahující seznam denních specialit a běžně nabízených jídel seřazených od předkrmů, přes polévky a hlavní chody až po zákusky. Často přemýšlel, jestli by válka dopadla jinak, kdyby Němci trávili stejně tolik času čtením jídelních lístků jako válčením. Jako většina krajanů si i Gurt prošla stránky s pečlivostí investora studujícího burzovní zprávy, jen aby si nakonec objednala to, co Lang věděl, že si objedná: pečenou klobásu. Počkali, dokud číšník nezmizel za závěsem, který odděloval kuchyň od jídelny, teprve poté zopakovala Gurt otázku: „Jak jsem věděla, že jsi to byl ty, kdo obrátil letiště vzhůru nohama? Možná umím dobře hádat. Ale spíš proto, že jsi na místě nechal tašku se jmenovkou.“ Lang sebou nad takovým porušením protokolu trhl. Na kufry se štítky s pravým jménem nedávají. Podobné věci snižují šanci popřít, že jste někde byli. Osobní zavazadla personálu Agentury navíc často obsahovala předměty jako umělohmotné pistole, které 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227299
Loomis 2 - zlom
12.1.1957 7:07
Stránka 99
nerozpoznal ani rentgen, součástky bomb a jiné věci, které by se úřadům vůbec nelíbily. Možnost identifikace vlastníka těchto věcí může vést ke zbytečným potížím. Jmenovku pověsil na tašku během krátké obchodní cesty pro nadaci, když byl gulfstream na své stohodinové inspekci. Na té zatracené věci ale nestálo jenom jeho jméno, nýbrž i adresa. Němečtí poldové už patrně byli ve styku s americkými úřady. Skvělé. Gurt se láskyplně zadívala na sklenici piva, kterou před ni číšník postavil. „Přirozeně jsem nahlásila kufr jako ukradený.“ „Díky. Neměl jsem na to čas.“ Gurt opatrně usrkla ze sklenice, zavřela oči a uspokojeně zavzdychala. „To pivo tě dělá šťastnější než sex.“ Lang se zasmál. „Kvůli pivu nemusím spoléhat na tebe,“ opáčila. „A můžeš si ho užívat, i když tě bolí hlava.“ Odložila sklenici. „Takové bolesti hlavy nemívám.“ Pravda. Lang zvážněl. „Myslíš, že ti uvěřili?“ „O pivu nebo o sexu?“ Zavrtěl hlavou. „O tom, že moje zavazadlo ukradli.“ Pokrčila rameny. „Kdo ví? Myslím ale, že by bylo moudré přejít náměstí a podívat se, jestli by mi některý z přátel nemohl prokázat laskavost a neudělal něco s místní policií.“ Lang ze zkušenosti věděl, že to nepůjde. Němci jako kterýkoli jiný národ nepovažovali fakt, že je někdo americký agent, za dostatečnou výmluvu k rozpoutání chaosu na svém území. „Asi by mohli aspoň zjistit, jestli policajti uvěřili tvojí historce.“ O třicet minut později přešli Gurt a Lang Moselstraße k nevýrazné čtyřpodlažní budově. Kamenná fasáda mokrá od neustálého mrholení působila děsivě, jako průčelí vězení. Gurt i Lang věděli, že jak se blíží, objevují se na sérii sledovacích zařízení skrytých v kamenném povrchu a za barevnými okénky z tvrzené umělé hmoty, která uměla odolat výbuchu i zásahu jakoukoli střelou menší, než byl dělostřelecký granát. Vysoko, aniž by ho mohli zezdola spatřit, trčel ze střechy celý les antén. Žaluzie na oknech 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227299
Loomis 2 - zlom
12.1.1957 7:07
Stránka 100
byly potažené gumou. Po zatažení bránily vibracím skla, které se daly skenovat laserem a jinými odposlouchávacími zařízeními a mohly zprostředkovávat rozhovory uskutečňované uvnitř. Dveře z náměstí, také zesílené, aby odolaly výbuchu, vedly do malého vestibulu. Na ceduli na stěně bylo uvedeno jméno amerického obchodního atašé spolu s názvy řady společností, které nikdy neměly jediného zákazníka, jelikož neexistovaly. Vestibul vedl do další místnosti, kde za stolem připomínajícím pult seděl bělovlasý muž v uniformě soukromé bezpečnostní služby. Lang věděl, že kdyby za stůl nahlédl, objevil by tam zavěšenou brokovnici, televizní monitor a na podlaze tlačítko poplašného systému. Stěnu za stolem tvořilo zrcadlové sklo, za nímž čekali muži v plné zbroji. Hlídač věnoval Gurt a Langovi falešný úsměv. „Jak vám můžu pomoci, madam? Pane?“ Podle přízvuku to byl Američan, ne Němec. „I já vám přeju dobré odpoledne, Allie,“ řekla Gurt a ukázala mu laminátový průkaz. „Je hezké, že jste zpátky, slečno Fuchsová.“ Gurt se na něj usmála. „Je tu Eddie Reavers?“ Lang si pamatoval jeho jméno, když už ne jeho tvář. Reavers byl stejně jako on u rozvědky, i když začal ve vojenských operacích. Byl jedním z mála agentů, kteří přežili zajetí Rusy, dva roky ale strávil ve vězení v Lubjance, ve velmi speciální pekelné díře KGB, než ho vyměnili za sovětského špiona. Vrátil se jako hrdina. Langa překvapilo, že ještě neodešel do penze. Hlídač pohlédl dolů a Lang věděl, že kontroluje seznam všech, které ten den čekali. „Nevidím, že byste s ním měla smluvenou schůzku.“ Z Gurtina úsměvu čišela smyslnost. „My… já… nemám. Prostě mu povězte, že jsem ve městě s přítelem a potřebovala bych pár minut jeho času.“ Hlídač na ni upřel nejistý pohled, pak zvedl sluchátko a něco do něj zamumlal. Když zavěsil, sáhl pod stůl a vytáhl dva laminátové průkazy pro návštěvy. „Připněte si je a běžte dál.“ Ukázal na její kufr. „Až na tu tašku. Budete ji muset nechat tady.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS227299