Jan Šmíd
v císařské opeře. Při císařské korunovaci Josefa II. ve Frankfurtě nad Mohanem v roce 1764 se Ditters zaskvěl mistrovskou hrou na housle a získal v císaři účinného příznivce na celý život. Pak přijal po Michaelu Haydnovi (bratru F. J. Haydna) místo kapelníka u již zmíněného biskupa Adama Patačiče. Pro jeho orchestr najal v Praze řadu hudebníků, mj. i Václava Pichla. Biskup pak musel kapelu rozpustit na příkaz Marie Terezie. Skladbě se DItters učil u dvorního kapelníka Giuseppa Bonna a při cestě s Gluckem do Itálie se o něm mluví již jako o houslovém virtuosovi. Zbývá dodat, že ve Velkém Varadíně napsal scénické oratorium Isacco a první operu buffa Amore in Musica. Potom ho již můžeme sledovat na Janském Vrchu. Je trochu ironií, že celkem napsal přes 40 oper, několik oratorií, mší a kntát, více než 120 symfonií, 26 divertiment, serenád apod., 35 koncertů, smyčcová kvinteta, kvarteta, tria, houslové sonáty, dvouruční i čtyřruční sonáty a jiné skladby klavírní a pro trvalý pobyt na Janském Vrchu se rozhodl v okamžiku, kdy mu hrabě nabídl místo vrchního lesního správce niského knížectví. Nabízený plat byl přijatelný, 1500 zlatých, poznamenal se svých pamětech. Těsně u zámku stála vysoká oválná věž, která ve svém širším průměru měla si osm sáhů. Té věnoval Ditters celou svou pozornost. Hlavním jeho úkolem bylo získat z místností ve věži jeden sál. Na podzim byl už hotov – postaven i vymalován. Poslechl v něm byl výborný, oválný tvar zesiloval zvuk a nepřinášel ozvěnu. V tomto malém ále postavil divadlo a obstaral také divadelní personál. Z Prahy získal Víta Ungerichta, který právě neměl žádné místo, bratry Antonína, Víta a Václava Batky, Petra Hrdličku, Václava a Františka Červenky z Brna, zpěváka Jana Třepického z Rokycan a další, z Velkého Varadína pak tenoristu Rennera a jeho nevlastní dceru Nicolinu Trinkovou. Z Vídně přijela Dittersova sestra Jana, dobrá zpěvačka. Později hrál v zámecké kapele i houslista Jan Neřád, hornista Josef Rivola, Jan Jakub Dušek, basista Matěj Schydera a další. Orchestr měl celkem 17 výborných instrumentalistů a zdatný, byť nevelký operní soubor. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226749
Oživené krásy vlasti
Z výběžku Rychlebských hor má javornický zámek už jenom maličký kousíček do nebe
Karl Ditters ve svých vzpomínkách nejmenuje všechny hudebníky a zpěváky, které na Janský Vrch pozval. Patřil k nim i František Götz, zpěvák a houslista, který složil četné houslové a violové koncerty, dueta, sonáty, tria a chrámové skladby, a Václav Červenka, člen kapely a hlavní hofmistr (ačkoliv se v hospodářských záležitostech nijak nevyznal a teprve v roce 1789 se naučil číst); byl pravděpodobně i autorem dvou mší a loutnových skladeb. Mademoiselle Nicolini, zmíněná Nicolina Trinková, původem Maďarka, zazpívala roli v Dittersově oratoriu David tak 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226749
Jan Šmíd
mistrovsky, že se jí rozhodl nabídnout sňatek. I když na něj – na rozdíl od ní – nijak zvlášť nespěchal, přece jen ji nakonec za choť pojal. Sám o tom trochu nešetrně říká: „Zde by se vlastně měla začít nová kapitola, protože budu hovořit o svém závažném životním kroku, Protože se však při tom nepřihodilo nic romantického ani dobrodružného, spíše bych řekl, že bylo všechno trochu bosácké, můžeme tedy ve vyprávění pokračovat dosavadním tónem, Protože jsem mademoiselle Nicolini dával denně hodiny, stalo se – že jsem se do ní zamiloval? Nu, chcete-li to kdo tak nazývat, prosím.“ Byli oddáni v zámecké kapli a hrabě jim dal k používání pět místností a současně potvrzení, že veškeré zařízení je jejich majetkem. Tady tedy tvořil. Jeho skladby se vyznačují lehkostí, plynulostí a snadnou přístupností, často se jim však – a zdá se, že na to mělo velkou měrou podíl ohromné množství – nedostává hlubšího propracování. Zprvu u něho rozhoduje italský vzor později rychle uzrávající klasicistický sloh vídeňský. Byl z typicky německých „kleinmeistrů“, kteří podle Františka Bartoše žili ve stínu velkých zjevů hudebního klasicismu a celkem poctivě, i když bez většího vzletu obdělávali políčko, jež zůstalo vyhrazeno možnostem jejich nadání a píle. Nebyl nenadaný – lehkostí a rozsahem své tvořivosti překvapuje i v té době mnohospavosti. Ve svých skladbách prokazuje veliký smysl pro melodický nápad, ne vždy všední a mnohdy i opravdově upoutávající, ale v jeho dalším zpracování zpravidla ochabuje; nevyvaruje se příliš snadných a levných obratů a znovu a znovu bez skrupulí upadá do pohodlné šablony. V jeho skladbách jsou celé plochy, kde se nic neděje, kdy posluchače nic nepřekvapí a nic ho také nemůže vzrušit. Širšího záběru a obecnější platnosti dosáhl Ditters ve své době právě dramatickou tvorbou, psanou pro malé divadélko na Janském Vrchu a pro Vídeň, orientující se hlavně na komické lidové hry a zpěvy. Historický význam jeho singspielů pro vznik a vývoj německé komické opery, uznávaný stejně Goethem jako Wagnerem, 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226749