Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio
proto Svaté oficium žádného kardinála prefekta a jeho vedoucí měl pouze titul kardinála sekretáře.82 Dále k němu patřilo nejméně tucet kardinálů, kteří tvořili vlastní soudní dvůr a scházeli se jednou týdně, ve středu (feria quarta) bez papeže a ve čtvrtek (feria quinta) za jeho předsednictví.83 Jejich usnesení a rozsudky jsou zachyceny v takzvaných decreta; vzhledem k množství projednávaných záležitostí jde většinou jen o stručné shrnutí výsledků.84 Rozhodnutí byla připravena předem na shromáždění konzultorů (poradců), dvou až tří tuctů odborníků, teologů, juristů a kanonistů,85 které se scházelo každé pondělí (feria secunda). Konzultoři vypracovali dobrozdání a vóta k tematickým komplexům, jež jim kardinálové předali, a obvykle také návrh usnesení pro zasedání kardinálů, jež pak asesor, faktický vedoucí kongregace, kardinálům předložil.86 Pokud dospěli k usnesení během svého středečního zasedání za papežovy nepřítomnosti, musel si potom asesor u papeže vyžádat soukromou audienci a jeho souhlas s usnesením. Papež jako pontifex maximus usnesení nezřídka podle vlastní představy upravil nebo zpřesnil, což musel asesor přesně zaznamenat do protokolu.87 Od moderního státního trestního procesu se celé toto řízení lišilo především tím, že probíhalo písemně, nikoli ústně, a zásadně s vyloučením veřejnosti. Svědkové a obžalovaní se před tímto soudem tváří v tvář nikdy nesetkali. Teoreticky se sice s jejich konfrontací počítalo, v praxi se však nikdy nepoužila. Výslechy byly pouze individuální a byly notářsky zaznamenány do protokolu, který vyslýchaný podpisem potvrdil. Takové výslechy byly v 19. století běžné i ve státním soudnictví.88 Obžalovaní a svědkové se také nikdy přímo nesetkali ani s tribunálem jako takovým – soudce nikdy tváří v tvář nespatřili. Obžalovaný by se musel podívat do každoročně vycházející příručky o papežském státě, kdyby chtěl zjistit, kteří kardinálové 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226722
2. Mimosoudní přípravná šetření
Rozhodovací instance
Papež Kardinálská kongregace Kardinálové Sekretář Asesor Shromáždění konzultorů Poradce Komisař První socius Asesor
Vyhledávací instance
Zprávy
Rozhodnutí Asesor Komisař
První socius (vyšetřující soudce) Druhý socius (vyšetřující soudce) Notář Fiskál Obhájce
Žalobce
Římská inkvizice se skládala ze dvou instancí: vyhledávací a rozhodovací; nade vším stál papež.
byli za jeho procesu členy inkvizice a kdo všechno se nacházel mezi jeho soudci. Svůj rozsudek opírali kardinálové výhradně o písemné prameny, které jim dodala vyhledávací sekce. Tento „nepřetržitě pracující instrukční soud inkvizice“89 se skládal 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226722
Hubert Wolf: Případ Sant’Ambrogio
z jednoho „řádného soudce“ jako předsedy,90 dále takzvaného komisaře Svatého oficia91 a dvou vyšetřujících soudců, takzvaného prvního a druhého socia.92 Ti zpravidla proces řídili, přijímali oznámení, dotazovali se svědků, vyšetřovali obžalované a výsledky výpovědí a výslechů shrnuli do relací určených kardinálům. Protokoly výslechů potvrdil notář nebo aktuár.93 Další důležitou úlohu zastával fiskál,94 který odpovídal za řádný průběh procesu a jehož funkce církevního obhájce odpovídala úloze státního zástupce u světského soudu. Obžalovaný měl v zásadě k dispozici úředně přiděleného obhájce, který však prakticky nehrál významnější úlohu. Směl však po skončení výslechů nahlédnout do protokolů shrnutých vyšetřujícím soudem a na základě toho vypracovat písemnou obhajobu.95 Rozhodující spojovací článek mezi nižší, vyhledávací, a nadřízenou, rozhodovací, sekcí tribunálu tvořil asesor. Jednak měl právo zúčastnit se veškerého dotazování, zejména výslechu obžalovaných, účastnil se však také veškerých zasedání kardinálské kongregace. Asesor byl pokládán za „komisařova poradce“, zpravoval též papeže o usneseních kardinálů a předával jim papežův souhlas. V neposlední řadě též odpovídal za písemné shrnutí výpovědí obžalovaných do takzvaných ristretti, rozhodujících úředních podkladů, o něž se rozsudek kardinálské kongregace opíral. Jelikož řádnými členy konzultorského shromáždění byli kromě asesora také komisař a jeho první socius, nikoli však druhý socius, existovalo také na této druhé úrovni těsné personální propojení mezi vyhledávací a rozhodovací instancí. V případě Sant’Ambrogia padají na první pohled do oka dvě personální změny ve složení kardinálské kongregace, k nimž došlo po oficiálním zahájení procesu v prosinci 1859. Dvacátého prvního května 1860 jmenoval papež členem inkvizice kardinála Reisacha96 a 5. října téhož roku jmenoval 104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226722