Vítězství Vyspala jsem se dorůžova. Kája však neměla na růžích ustláno, nemohla usnout, trochu ji trápily pochybnosti, jestli se dokáže probojovat do finále. „Prosím tě, co zase skuhráš,“ zlehčovala jsem její trable, „jsi druhý nejchytřejší žák v naší klase, finále je jasný, ty versus Štěpán.“ Kája na to neřekla nic, jen si skousla spodní ret, čímž jsem poznala, že je trochu nervózní. Jaké štěstí, že matiku dnes máme hned jako první hodinu. Čekat déle na startovací čáře, asi to nevydrží. Začali jsme. MLČ vzal naše mozkové závity útokem. Nejdřív nám naservíroval úděsně dlouhého matematického hada. V hlavách se nám to vařilo a škvířilo, přesto konečné výsledné číslo měla správně jen třetina žáků. Ostatní spolužáci se museli jít posadit ke zdi, aby nerušili přeživší. Stiskly jsme si s Kájou ruce, obě jsme se probojovaly dál. Druhý úkol byl z geometrie. MLČ nám rozdal obrázky s půdorysem zahrady, měli jsme vypočítat, kolik budeme potřebovat pletiva na jeho oplocení. Jednoduché jako facka, stačilo si obrázek rozdělit na geometrické tvary a vypočítat obvody a sečíst je. Věřila jsem si, že to mám dobře. Já pako! Pořádně jsem si nepřečetla zadání, vypustila jsem větu o brance, kterou si majitel koupil už hotovou, takže se mělo odečíst 1,20 metru. Vypadla jsem. Špatný výsledek mělo dalších pět žáků, Kája mezi nimi naštěstí nebyla. Matematické borce čekal papír s pěti slovními příklady. Na vypočítání měli celkem sedm minut. Za tu dobu se to snad nedalo ani přečíst. MLČ se škodolibě usmál a prohlásil své otřepané moudro: „Kdo umí, ten umí. Kdo neumí, čumí.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226635
Držela jsem Káje pěsti pro štěstí. Zoufale jsem si přála, aby to zvládla. Tříďas hlídal stopky, sem a tam loupl po žácích očima, jestli se neradí s mobilem či kalkulačkou. „STOP,“ zařval přes celou třídu. Rychlostí blesku sesbíral papíry a pustil se do opravování. Horečně črtal červenou propisovačkou po papírech, jen u dvou písemek byl spokojen. Vyvolával jména. Čí jméno řekl, ten se postavil, MLČ pak ukázal palcem nahoru či dolů. Palec nahoru znamenal postup, palec dolů potupení. Všichni postupně odpadávali, zůstal jen Štěpán a… A Kája!!! Holka moje zlatá!!! Jelikož měl Štěpán o půl bodu lepší výsledek, mohl začít dávat svou matematickou hádanku. Zněla takto: „Loupežníci se doslechli, že Alibaba zná jejich heslo, jak se dostat do jeskyně, proto si vymysleli nový kód. U vchodu stál strážce a říkal čísla, když se mu dostalo správné odpovědi, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226635
pustil loupežníka dovnitř. Alibaba byl schovaný za keřem a snažil se odpozorovat klíč, podle kterého by se dostal dovnitř. Ke vchodu přišel první loupežník, strážný mu řekl číslo čtyřiadvacet, loupežník odpověděl dvanáct, bylo to správně. Druhý loupežník dostal číslo čtrnáct, jeho odpověď zněla sedm, bylo to taky správně. I třetí loupežník byl vpuštěn, když na číslo šestnáct řekl osm. Alibaba si byl jistý, že zná správnou odpověď. Přistoupil ke vchodu, strážný vyslovil číslo osm. Jaké číslo musí Alibaba říct, aby se neprozradil?“ Bylo nad slunce jasné, že se čísla dělí dvěma. Kája to musí taky vědět, tak proč otálí s odpovědí? Že by si nevěděla rady? Viděla jsem napětí v její tváři, to nevypadalo dobře. Pak se nadechla a řekla tři. Málem jsem omdlela. Čtyři! Osm děleno dvěma je čtyři! Ha! Jak je dobré soupeře a kamarády nepodceňovat. Štěpán by si pro matematické finále nevymyslel takhle jednoduchou věc. Jak se nakonec ukázalo, Kájino tři bylo správně. „Loupežníci číslo nedělili, jen počítali počet písmen ve slově. A číslo osm má tři písmenka,“ vysvětlil učitel. MLČ zatleskal, Štěpán sklopil uši, Kája vedla 1:0. Teď byla na řadě se svým matematickým kvízem Kája. V duchu jsem jí posílala svou energii, aby to nepopletla. Uf. Zadání řekla správně. Pohled na Štěpánka byl přímo božský. Střídavě bledl a zelenal. Pak vzal křídu a začal psát na tabuli a k tomu koktal: „Tři princezny zaplatily devět zlaťáků, to je třikrát devět, plus dva zlaťáky pro služku, dohromady dvacet devět…“ Na tabuli stálo: 30 = 3 · 9 + 2 30 = 27 + 2 30 = 29 Čikl se rozchechtal na plné kolo, vyskočil ze židle a rovnítko přeškrtl. 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226635