Philip, který většinu konverzace prospal ve svém křesle, se v tomto okamžiku probral a s planoucíma očima mezi zuby ucedil: „Zatracení novináři!“ Dva týdny poté se Tara probírala denní poštou. „Tak jak to probíhalo včera večer?“ zeptala se Sofie z protějšího rohu kanceláře. „Myslíš s Richardem v Rules?“ ujišťovala se Tara. „Osobně to tentokrát vidím hodně nadějně,“ usmívala se Sofie. „V tom případě tě asi zklamu,“ pronesla Tara suše a upřela na Sofii vážný pohled. „Žádný společný víkend v Barceloně nebude.“ „Jak to? Proč ne?“ Tara už několik týdnů chodila s jedním mužem a obě dívky spolu poslední dobou velmi živě probíraly možnost, že by si oba spolu mohli vyrazit na prodloužený víkend do Barcelony. Teď se však Tara zamračila. „Protože jsem zjistila, že mě rozčiluje.“ „A čím?“ Tara pokrčila rameny. „To se nedá přesně říct. No, vlastně úplně vším! I na mobilu má nastavené úplně děsné zvonění, které prostě nemohu vystát.“ „Já jsem to věděla!“ zablesklo se Sofii vítězně v očích. „Je to stejné jako s tím minulým klukem. Na tom ti vadilo, jak si nemožně vázal kravatu.“ „Neuměl si udělat správný uzel!“ „A ten borec před tím, ten voják z Kentu – o co šlo v jeho případě?“ 10 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226362
„No ano, já vím,“ zazubila se Tara. „To bylo kvůli té jeho ústní vodě.“ „A nemyslíš si, že jsi trochu moc vybíravá?“ ptala se Sofie. „Jak se chceš líbat s někým, komu je pořád cítit z pusy uzená treska?“ ohradila se Tara a významně se vrátila zpátky k probírání pošty. Chvilku nato s protříděnou poštou vyrazila za královnou. „A tohle je z dnešní pošty nejzajímavější,“ prohlásila, když Její Výsosti podávala nejnovější vydání Jezdectví dnes. „Ach, ten časopis, co jsem před časem dostala od…“ Její Výsost mávla neurčitě rukou směrem ven z paláce. „Od Radžíva Šarmy,“ doplnila Tara. „Tenhle výtisk přišel s doprovodným dopisem. Pan Šarma v něm píše, že když vás minulé číslo tak zaujalo, bude mu ctí poskytnout vám zdarma roční předplatné.“ „Aha.“ Královna krátce pohlédla na Huchense, který zrovna v kancelářích prováděl pravidelnou kontrolu poplachového zařízení. Přitom jí trochu uličnicky zasvitlo v očích. „Tedy,“ pokračovala hlasitěji, než bylo třeba, „to je od něj moc milé, ale nemohu to přijmout. Možná bychom ho však my dvě mohly zajít navštívit. Je tak krásné odpoledne. A to předplatné u něj můžeme zaplatit.“ Huchens si důležitě odkašlal. „To bych vám důrazně nedoporučoval, madam,“ zahrčel a přistoupil k místu, kde královna seděla. „Vůbec nevíme, kdo ten Šarma je. 101 01
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226362
Jestli je to vůbec jeho pravé jméno. Zatím jsme ho neprověřovali. Ani jsme nekontrolovali ten jeho stánek.“ „Mohly bychom sebou vzít štěně,“ navrhla Tara, která hrála stejnou hru jako královna. „Tentokrát se určitě bude chovat líp.“ Huchens postupně brunátněl. „To je dobrý nápad!“ souhlasila královna. „Je mi líto, ale z bezpečnostních důvodů to nemohu dovolit!“ Huchens byl už úplně rudý v obličeji a očividně celý ztrápený z toho, že musí Její Výsosti vetovat její plány. „Mohlo by to mít katastrofální dohru!“ dodal na vysvětlenou.
102 2
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226362