„Jste trochu lehkomyslná, viďte?“ „Lehkomyslná?“ otočila se k němu a vykulila oči v nepředstíraném úžasu. Po chvilce dodala přemítavě: „Myslíte?“ Přikývl. „Pobíháte po světě jako vyplašený králík. Vrháte se z jedné šílenosti do druhé, a když se vám něco nelíbí, tak hned utíkáte. Mám pravdu?“ „Já… Nevím. Obávám se, že… je to tak. Co mám dělat, Jacku?“ zvedla k němu v důvěře obličej. Už pochopila, že jeho rady jsou míněné v dobrém a rozhodně jí neublíží. „Uklidnit se. Zastavit. A chvíli přemýšlet, než se zase do něčeho bez-hlavě pustíte.“ Povzdechla si a sklonila hlavu. „Já vím, všechno dělám pořád špatně.“ „Všechno ne,“ usmál se. Zvedla k němu oči. Díval se na ni a usmíval se. Najednou natáhl ruku a zlehka jí přejel bříškem palce po bradě. Ten dotyk skoro pálil. Na chvíli zapomněla dýchat. Co se to s ní děje? Nerozuměla pocitům, které v ní v tu chvíli vypukly. Bylo to jako smršť, prohnalo se jí to tělem, od místa, kde se jí dotkl, až po konečky prstů na nohou. Zanechalo to po sobě touhu, aby se jí dotýkal dál. Ale už ruku stáhl a díval se někam přes její rameno. Ohlédla se. Stál tam Miguel a hleděl jejich směrem. Rychle obrátila hlavu zpět a neklidně těkala očima. „Vadí vám, že nás viděl?“ Zavrtěla hlavou. „Nell, jestli vás bude ještě obtěžovat, řeknete mi to, ano?“ Přikývla. Pořád ještě nebyla schopna promluvit. „Jste v pořádku?“ Opět pokývala hlavou. „Ano, a… a děkuji, Jacku.“ „Běžte už spát, Nell. S Delgadem to vyřídím.“ „Buďte opatrný, prosím.“ Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226357
Usmál se. „Nell?“ „Ano?“ „Pořád se na nás dívá. Něco mě napadlo. Můžu vás teď políbit?“ Rozbušilo se jí srdce a tělem se rozlil žár. „Proč?“ vydechla tiše. „Aby si myslel, že patříte ke mně.“ „K vám,“ zašeptala a zvedla k němu tvář. „Ano, Nell. Ke mně. Nebo vám vadí, že si to bude myslet?“ „Ne.“ „Smím?“ Váhavě přikývla. Byl tak blízko. Připadala si malátná, sotva se udr-žela na nohou. Proboha, co se to s ní děje? Objal ji zlehka kolem pasu a přitáhl k sobě. Cítila jeho pohled. Srdce jí bušilo jako splašené a myšlenky se rozutekly kdoví kam. „Jen malý nevinný polibek, Nell, nic víc. Nemusíte se bát. Neublížím vám, rozumíte mi? Jen polibek. Na dobrou noc.“ Sklonil se k ní, neskutečně pomalu a lehounce se dotkl svými rty jejích. Zatočila se jí hlava, a kdyby ji nedržel v objetí, snad by upadla. Opřela se dlaněmi o jeho hruď, ale bylo to ještě horší. Malinko se odtáhla a on pomalu uvolnil své objetí. Cítila, jak jí planou tváře. Díval se na ni a usmíval se. Upírala zrak na jeho rty. Políbí ji ještě jednou? „Už je pryč, Nell,“ jeho hlas zněl skoro zklamaně. „Ach. Ano. Jistě.“ těkala zmateně pohledem z místa na místo, jen aby se mu teď nemusela podívat do očí. Bála se, co by vyčetl z těch jejích, bála se svých pocitů. „Běžte spát, maličká. A Delgada pusťte z hlavy. Dobrou noc.“ Poslušně přikývla, obrátila se a vyšla po schodech na verandu a dál dveřmi do domu. Jako ve snách došla až do svého pokoje, kde zůstala stát uprostřed místnosti a nevidoucíma očima hleděla před sebe. V myš-lenkách ještě venku u Jacka, zvedla prsty k ústům, jako by si chtěla připomenout ten
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226357
lehký dotek jeho rtů. Bože, jak to, že jediný polibek na ni má takový vliv! Vůbec si neuvědomila, že její strach z mužů v jeho přítomnosti prostě zmizel.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226357