Hotel nekonečno Komunikátor na jeho hrudi začal vydávat hvízdavé zvuky s frekvencí značící nejvyšší prioritu. Lehce sebou trhl. „Promiňte,“ zamumlal, „zřejmě něco urgentního. Omluvíte mě na okamžik, prosím?“ Žena gestem naznačila, že jí vyrušení ani trochu nevadí, a profesor podrážděně zmáčkl pískající štítek. „Bishop, slyším!“ „Máte naléhavý hovor ze štábu v Indianapolis, profesore,“ zazněl strohý hlas operátorky, „generál Counter!“ „Dobrá, jdu do kanceláře…“ „Generál trvá na okamžitém spojení, pane, přepojuji…“ Bishop vrhl zaražený pohled na doktora Tanaku, který jen pokrčil rameny. Vzápětí se vedle uslintaného morčete zjevilo okno s generálovou tváří. „Bishope! Slyšíte mě?“ vyštěkla ostře řezaná ústa. „Ano, pane, slyším,“ potvrdil, „oč jde?“ „Totální průser! Mluvil jsem s Mintonem a podle něj v tom máte prsty vy!“ „Prsty v čem?“ „Leží tu chlap po havárce, co má bejt tuhej a není! Chrčí, koulí očima a vykazuje aktivitu EEG! Něco se totálně podělalo!“ Na zdi vyskočilo další okno, zobrazují operační sál. Zjevně rozrušená skupina lékařů manipulovala se zkrvaveným tělem, které sebou v jeden moment divoce zazmítalo. „Musíme okamžitě jednat!“ Bishop vstal a vykročil k projekční ploše, jako by se snažil rozeznat podrobnosti. „Jaká je diagnóza?“ „Vyserte se na diagnózu! Má zlomenej vaz a spoustu dalších věcí. A dostávám zprávy i odjinud. V Denveru se hejbá ženská rozdrcená kamionem! V Richmondu neumírá 99
Archa zrud_tisk.indd 99
19. 7. 2016 20:59:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226243
Pavel Fritz: Archa zrůd jateční dobytek! Hrajete si s něčím, čemu nerozumíte, a ono to teď přestává fungovat všude!“ Lomoz židlí za Bishopovými zády prozradil, že několik dalších osob prudce vstalo. Ozvaly se znepokojené výkřiky. „Uklidněte se, generále,“ zavrtěl profesor hlavou, „musí jít o shodu okolností. Naše experimenty nemohou žádným způsobem ovlivňovat dění venku, tento komplex je dokonale odstíněn!“ „Hovno! Podle Mintona jste nějak destabilizovali to pole, co dělá z lidí mrtvoly! Vytvořili jste bariéru, přes kterou nepronikne, a tím narušili běžný chod věcí. Říkám, že musíme okamžitě jednat! Sháním ještě Butlera, ale Minton navrhuje, abychom v první fázi….“ Chlap v obrovské placaté čepici s kšiltem ze sebe chrlil věty, ale Bishop už ho nevnímal. Byl chytřejší než ostatní, tak mu to došlo rychleji. Pečlivě si upravil kravatu, pohlédl na ztuhlé morče nejevící známky života a klidně se obrátil k ženě stojící uprostřed hloučku zmatených lidí. Její oči byly hluboké jako noc. „Vy asi nebudete Francouzka, že?“
100
Archa zrud_tisk.indd 100
19. 7. 2016 20:59:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226243
Odkaz mistra Rodrígueze „Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé.“ Sepjaté ruce se zlehka dotýkaly horečně šeptajících rtů… „Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes.“ Otlačená kolena na ledových dlaždicích zábla… „A odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.“ Mezi kamennými stěnami klášterní cely se rozhostilo ticho rušené jen vzdáleným skřehotáním vran. Antonio Barboza políbil prostý litinový kříž a ztěžka vstal. Světla bylo tak málo, že zaváhal, zda nezažehnout svíci, ale k rozjímání se šero hodilo lépe. Po dlouhém dni naplněném přípravami nadcházel večer. Večer před bojem. Očima zabloudil k úzkému zamřížovanému okénku, kterým zahlédl kousek šedivé podzimní oblohy. V této nevlídné bavorské zemi bylo zataženo snad pořád. Někdy ztrácel jistotu, zda azurově modré nebe, klenoucí se nad rozpálenými pláněmi a kopci jeho rodného Španělska, je skutečnou vzpomínkou či pouze krásným snem, jenž se mu zdál. Jednou se tam vrátí vzdor jezuitům i inkvizici. Možná už příštího roku. Pokud přežije nadcházející noc… 101
Archa zrud_tisk.indd 101
19. 7. 2016 20:59:11
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226243