98
Důvěra v úspěch se projevuje jako přesvědčení o dosažení úspěchu jako výsledku vlastní činnosti. Představuje očekávání úspěchu a to i při konfrontaci s novými situacemi, situacemi těžko předvídatelnými či náročnými. Sebedůvěra (důvěra v úspěch) označuje přesvědčení jedince, že jeho schopnosti a dovednosti překonají soupeře i veškeré zátěžové situace a povedou k úspěchu. Ochota učit se vyplývá z touhy jedince rozšiřovat své znalosti a dovednosti. Jedinci s vysokými hodnotami z vlastní iniciativy projevují zájem, investují čas a námahu, aby se naučili nové dovednosti a dále se osobně rozvíjeli. Díky tomu mají lepší schopnost adaptace na nové či měnící se podmínky, zkoušejí nové způsoby řešení situací. V případě souboru sportovců se však domníváme, že jde o ohraněnou oblast vztahující se k výkonu ve sportu, nelze zde zobecnit na motivaci učit se obecně. Lze tvrdit, že vrcholoví triatlonisté jsou oproti obecné populaci více motivovaní, což může být jedním z faktorů, které ovlivňují dosažení jejich výkonů. Motivace jako taková však není jediným faktorem, který determinuje dosažení limitního výkonu. V oblasti fyziologie zátěže mnoho let převládal názor, že limitním faktorem pro ukončení dlouhodobé vytrvalostní zátěže (úplné vyčerpání) je únava zapojených orgánů a ztráta schopnosti generovat stejný výkon i přes maximální zapojení motivace a volní složky (Hill, Long & Lupton, 1924; Edwards, 1983). Naopak fyziologicko-neurologické výzkumy posledních let se velmi rozcházejí v názoru, zda je skutečně limitním faktorem ukončení činnosti oblast fyziologických determinant, či zda je jím periferní či centrální nervový systém (např. Amman & Secher, 2010; Marcora 2010; Smirmaul, Fontes, & Noakes, 2010; Noakes, 2011; Place & Kayser, 2010). Výkon člověka je patrně nehomogenním souborem těchto determinant, ale dosažení jeho limitní úrovně je zřejmě navíc determinováno i motivací a vůlí (např. Rudik, 1961; Aktinson, 1978; Eckardt & Schuler, 1992). Můžeme tedy konstatovat, že motivace a vůle ovlivní nakolik se reálný výkon přiblíží limitnímu výkonu člověka. Problém, kterým je nutno se v budoucnu zabývat, nastává v separaci těchto faktorů a tím i jejich měřitelnosti.
Závěry Při komparaci výsledků s obecnou populací jsme nalezli rozdíly jak v jednotlivých škálách motivace, tak i v samotném modelu motivační struktury. Při porovnání výsledků triatlonistů se skupinou české populace
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226160
99
(LMI) zjišťujeme pomocí nepárového t-testu statisticky významně vyšší hodnoty triatlonistů v dimenzích angažovanosti, flexibility, preference obtížnosti, orientace na statut, soutěživosti, cílevědomosti a v celkovém skóre motivace k výkonu (p ≤ 0,01), dále pak v oblasti kompenzačního úsilí a hrdosti na výkon (p ≤ 0,05). Odchylky považujeme za výborné předpoklady pro dlouhodobý vytrvalostní vrcholný výkon, které umožňují sportovci dlouhodobě odolávat nepříznivým vlivům. To se může pozitivně projevit jak během tréninkového procesu, tak v průběhu závodu. Model motivační struktury oproti obecné populaci je rovněž jiný. Model motivační struktury vrcholového sportovce se skládá ze čtyř latentních faktorů. Tři se obsahově shodují s modelem výkonové struktury pro obecnou populaci, čtvrtý faktor (faktor 3), který jsme nazvali sebeprosazení je specifický zřejmě pouze pro vrcholové sportovce. Model vysvětluje 70,24 % celkové variance, přičemž faktor 1 (nezávislost) vysvětluje 19,84 %, faktor 2 (ctižádost) 19,17 %, faktor 3 (sebeprosazení) 18,66 % a faktor 4 (motivace k úkolům) 12,57 % celkové variance.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226160
Analýza subjektivního a objektivního vnímání únavy a její vztah k výkonové motivaci ... Od začátku jsem byla hodně unavená, bolela mě záda a nebyla jsem schopná „přeřadit na vyšší převod“. Nedokázala jsem využít dobré startovní pozice a po „mele“ na bójkách jsem se místo kupředu posouvala směrem vzad. Na kole mé pocity nebyly o moc lepší a závod se v té chvíli už odehrával jinde. Jediným cílem tak už bylo jen dokončit a nezničit si ještě více kotník a achilovky… … Plavání super pocit a s malou rezervou jsem šel jako dvanáctý z vody. Na kole se sjela perfektně pracující skupina a najeli jsme na druhý balík minutu. Běh byl jako z Marsu. Myslel jsem, že mám křídla. Vůbec jsem necítil bolest, nohy šly úplně samy…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226160