v pozdějších letech spojoval s Dánem Sigifridem. K jejich první společné akci, kterou prameny zachycují, došlo roku 881. V 50. letech 9. století dobyli dánští Normani opět Bordeaux a počínali si tu podle kronikáře zcela volně, což znamená, že město nikdo nebránil. Na Loiře zanechali své lodi a pěším pochodem se vydali k Poitiers, odkud však byli zahnáni brannou mocí Akvitánie. V roce 855 Lothar rozdělil říši mezi své syny Lothara II. a Karla III.450 Takové ustavičné drobení na jednotlivé úděly činilo z někdejší velmoci území vlastně podobná těm skandinávským. Díky dobře vedeným říšským análům můžeme tehdejší dění podrobně sledovat a představit si, jak situace velkých migrací a výbojů, způsobených sociálním přerodem početných společenství, vypadala. V roce 856 byla krutá a suchá zima a přišel veliký mor. Dánové, kteří jsou v análech nazýváni piráty, v dubnu tohoto roku vyplenili Orléans, který byl předtím jejich vpádu ušetřen. Jiní plenili obce po obou březích Seiny, ba i kláštery a vesnice, které ležely ve větší vzdálenosti od řeky, po níž pluly jejich lodi. Velmi dobře opevněné místo u Seiny, Fossa Givaldi (asi Jeu-fosse, department Seine et Oise) si vybrali k přezimování. V roce 857 napadli a zčásti vypálili Paříž. Zapálili zde baziliku sv. Petra a sv. Genovefy a všechny další kostely kromě několika, mezi nimiž byl také známý a významný kostel sv. Dionýsia (Saint Denis), za něž byla zaplacena velká suma výkupného. Výkupné bylo pro Normany velmi podstatným zdrojem bohatství a pro karlovskou říši postupně začalo vedle jejich pustošení představovat ekonomickou katastrofu. Ti Dánové, kteří se zdržovali u Loiry, opětně napadli Tours a vyplenili všechna místa v okolí až po hrad Blois. Jiní loupili v celém Betuwe a na sousedních místech.451 V říši tedy v té době operovalo několik skupin vikinských bojovníků, kteří tu dokázali přezimovat, aniž by je někdo napadal. Vůdce části Normanů na Seině Berno se rozhodl vstoupit do služeb Karla Holého a odpřísáhl mu věrnost. Jiná část Normanů ovšem zajala opata kláštera sv. Dionýsia v Paříži Ludovika a jeho nevlastního bratra Gauzlina452 a žádali od nich velké výkupné. Na rozkaz krále Karla byly proto obětovány mnohé církevní poklady z jeho území. Nestačilo to však, a tak musel přispět také král a mnozí další mocní muži. Franští vládcové situaci nezvládali. Karel se chystal potlačit Dány na ostrově Oscelle na Seině. Pomoci svému strýci tu chtěl i Lothar II., akce však neměla žádný výsledek. Pouze ze Saska byli Normané úspěšně vyhnáni.453 450 451 452 453
Ibid. ad a. 855. Ibid. ad a. 856, 857 a 858. Opat kláštera sv. Maura na Loiře. R. 884 se v Paříži stal biskupem. Ann. Bert. ad a. 858.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226152
Zarážející je, že si i za takové situace karlovští králové klidně dál vyřizovali vzájemné účty. Karel bojoval proti Normanům na Loiře, když se dověděl, že na jeho území přišel Ludvík Němec; zanechal tedy obléhání Normanů a vytáhl mu s vojskem naproti, aby se s ním střetl v boji. Ba dokonce vládcové potlačovali i snahy o lidovou obranu napadených území, aby z ní nevzešlo nebezpečí i pro ně. Různorodý prostý lid (vulgus promiscuum) mezi Seinou a Loirou se spojil k obraně proti Dánům, operujícím na Seině. Účastníci tohoto „spiknutí“ (coniuratio) byli prý „od našich mocných snadno pobiti“. Šlo to pravděpodobně snáz, než zlikvidovat zkušené vikinské bojovníky. I v tomto případě najdeme přímou paralelu v dějinách pozdního Říma. Vandalům, kteří hodlali překročit Pyreneje směrem do Hispánie, se nestavěl v roce 411 na odpor nikdo kromě jednotek, které sebrali dva soukromníci, velkostatkáři Didymus a Verinianus. I oni byli potlačeni ze strachu, aby se nechtěli násilím chopit císařské moci, a Vandalové do Hispánie úspěšně přešli. Dánští vikingové plenili tehdy také oblasti za řekou Šeldou, další z nich dlouhou objížď kou přes Gibraltar vpadli na Rhônu, vyplenili tu některé obce a kláštery a usadili se na jednom zdejším ostrově. Nově přišlí nájezdníci zpustošili klášter sv. Walaricha a obec Amiens. Jiní napadli rýnský ostrov, zvaný v prameni Patavum (nejspíše Batavum, v ústí Rýna). Ti, kteří se zdržovali na Seině, napadli Noyon, zajali zdejšího biskupa Immona a jiné vznešené lidi, obec poplenili a své zajatce cestou zabili. Předtím zabili už i jiné dva biskupy. K zaznamenaným ztrátám na životech musíme připočíst ty bezejmenné, o nichž se prameny nezmiňují. Jednotlivé akce Vikingů nebyly snad příliš ničivé, jak o tom svědčí i to, že na některá místa přicházeli opětovně a vždy tu ještě bylo co brát, ale říši stále znova a znova znepokojovaly různé skupiny těchto bojovníků, jejichž plenění mohlo za stávající situace paradoxně asi ukončit jen sjednocení dánských území. K tomu se však ještě neschylovalo. Rorich využil svého spojenectví s králem Lotharem II. a roku 857 vyplul s loďstvem do své původní vlasti. Údajně se souhlasem tamějšího krále Horika získal pro sebe a své lidi část dánského území, ležící mezi mořem a řekou Egidorou. V roce 858 napadli franské území také Lužičtí Srbové.454 O tom, jak se obyvatelé franské říše v té době cítili, svědčí i to, že kronikář z kláštera St. Bertin zapsal, že od srpna do října roku 859 bylo na nočním nebi vidět šiky bojovníků.455 Snad všechny velké splavné řeky byly pro dánské Vikingy cestami k bohatství. Ti, kteří se zdržovali na Sommě, přiměli svými sliby krále Karla 454 455
Ann. Fuld. ad a. 858. Ann. Bert. ad a. 859.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226152
Holého, aby nařídil vymáhat daně z církevních pokladů, ze všech dvorců, od kupců, ba dokonce i od chudých, jejichž domy a všechny užitečné věci byly oceněny a vybíral se z nich stanovený census. Přislíbili, že dá-li jim 3000 liber stříbra, vytáhnou proti Dánům, kteří se zdržují v Neustrii na Seině a bud je vyženou, nebo pobijí. Požadovanou sumu i rukojmí jako ručitele za dohodu skutečně obdrželi. Pak ovšem kronikář píše, že se obrátili do Britannie. Asi tedy jen odtáhli z říšského území, ale jejich foederátní služby si za vybranou velkou sumu stříbra král nekoupil. V době, kdy obyvatelé Karlova království museli platit vysoký tribut, panovaly navíc v zemi i nepříznivé klimatické podmínky, zima trvala od listopadu až do dubna. Ze Skandinávie údaje o počasí v těchto konkrétních letech nemáme, obecně to však hlavně na severu Skandinávie bylo spíš období oteplení. Dánové plenící na Rhôně se dostali až k městu Valence. Odsud se vrátili na ostrov, kde byli usídleni, a z této své základny si dokonce vyrazili až do Itálie, kde dobyli Pisu a některá další města.456 V roce 861 začaly vikinské útoky už v lednu. Dánové založili požáry v Paříži a polapili kupce, kteří chtěli prchnout přes Seinu. Jiní poplenili území Terouânne. Ti, kteří se právě s nepořízenou vraceli z Anglie, údajně s více než 200 loděmi pluli po Seině pod vedením jistého Welanda a na ostrově Ocellus (Oscelle) oblehli pevnost, kterou tam postavili jiní Normani, i tyto Normany v ní. Král Karel pro ně poručil vybrat ve svém království 5000 liber stříbra, a také jim poslat dobytek a malé množství obilí, aby jim těmito dávkami pokud možno zabránil v plenění. Mezitím jiná část Dánů se 60 loděmi připlula po Seině na řeku Tellas457 a spojila se s Dány na ostrově Oscelle, kde posílila obléhání tamější pevnosti. Obléhaní, kteří trpěli nouzí, jim dali 6000 liber zlata a stříbra jako výkupné (tak velké bohatství bylo v jejich rukou) a spojili se s nimi. Po Seině s nimi pak tito Vikingové odpluli k moři, hrozící zima jim však zabránila na širé moře vyplout. Proto se podle svého zvyku rozdělili po jednotlivých přístavech odsud až k Paříži, aby tam přezimovali. Weland sám doplul k hradu Melun na Seině a jeho syn vyplenil klášter Fossatis (St. Maur-des-Fossés).458 Král Karel Holý, jenž dostal zprávu, že Welandovi Normani, kteří vyplenili St. Maur-des-Fossés, přepluli na malých lodích k obci Meaux, se tam proti nim tentokrát spěšně vypravil. Dánové ovšem zničili mosty a ukořistili franské lodi, takže byl nucen nejprve opravit most u Maastrichtu, a poté odřízl Normany od možnosti plenit hlouběji v království. Vojenské posádky dal rozmístit po obou březích Marny. Těmito královými opatřeními se Normani 456 457 458
Ibid. ad a. 860. Řeka není přesně identifikována. V komentáři k prameni uváděné možnosti: Yerès, Bethune, Epte. Ann. Bert. ad a. 860 a 861.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226152