Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226147
Terminologie z oblasti narušené komunikační schopnosti Adéla Hanáková
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226147
a
A
a (angl. vowel a) Podle polohy jazyka v dutině ústní je samohláska a střední a nízká. Jazyk leží na spodině dutiny ústní; hrot jazyka je za dolními řezáky; čelistní úhel je zřetelně rozevřen, ze všech vokálů je při a čelistní úhel největší; retní štěrbina je výrazně otevřená; měkké patro je zdviženo [42]. adenoidní vegetace (angl. enlarged adenoids) Zbytnělá nosní mandle. Zbytnění hltanové mandle způsobuje mimo jiné snížení nosovosti (nazality), časté rýmy (rinitidy), nedoslýchavost aj. Z těchto důvodů se doporučuje její chirurgické vynětí (adenektomie, resp. adenotomie). Od 6. roku začíná hltanová mandle spontánně atrofovat [2]. Zbytnělá nosní mandle je nejčastější příčinou vzniku hyponazality (zavřené huhňavosti) u dětí. Je to adenoidní tkáň, rozprostřená na zadní stěně a klenbě nosohltanu. Opakovanými záněty dochází ke zbytnění již od batolecího věku [5]. adenotomie (angl. adenotomy) „Chirurgické odstranění nosní mandle“ [4, s. 603]. Provádí se z různých důvodů, obvykle kvůli ztíženému dýchání nosem, chronickým infekcím nebo bolestem v uších. Jde o velmi častý zákrok. Většinou se provádí ambulantně v celkové anestezii. Adenotomie se většinou neprovádí u dětí ve věku od 1 do 6 let, protože nosohltanová mandle je aktivně zapojena do imunitního systému. V dospělosti tato tkáň pozbývá významu. Adenotomie je indikována vždy, kdy odstranění zbytnělé tkáně v nosohltanu je pro organismus výhodnější než následky z ponechání. Provádí se i u malých dětí a není důvod ponechat ji i ve věku 1 roku, pokud působí zdravotní
potíže – opakované záněty v oblasti nosu, nosohltanu, středouší, obstrukce nosohltanu a nutnost dýchání ústy se všemi dalšími důsledky [30]. adiadochokinéza, popř. dysdiadochokineze, hypodiadochokineze (angl. adiadochokinesia; řec. diadochos = střídavý; kinésis = pohyb) Porucha schopnosti rychle střídat pohyby z jednoho směru ve směr opačný [3]. Neschopnost provádět koordinované, rychlé, střídavé a rytmické pohyby. Příkladem je nemožnost rychle otáčet dlaně nahoru a dolů – symptom při onemocnění mozečku [2]. Neschopnost provedení rychlých alternujících pohybů tvořených střídavým zapojováním svalových agonistů a antagonistů. Je přítomna u poruch mozečku, u paréz periferního a centrálního původu a u hypo- i hyperkinetických extrapyramidových syndromů [31]. afázie (angl. aphasia) „Afázie přísluší do okruhu získané orgánové nemluvnosti. Problematika afázií tvoří celé jedno rozsáhlé odvětví logopedie – afaziologii. Afaziologie má interdisciplinární charakter, jako součást logopedie je řazena na pomezí neurověd a věd psychologických a oborů lingvistických (psycholingvistiky, neurolingvistiky apod.).“ [10, s. 178] Podstatu afázie charakterizují atributy jako získané narušení komunikační schopnosti týkající se poruch symbolických procesů, které vzniká při ložiskových poškozeních mozku jako důsledek systémového vlivu mozkové léze na vyšší psychické funkce člověka [9]. „Terminologické vymezení je komplikováno situací v západních zemích, kde uvedené předpony a-, dys- akcentují míru, stupeň poruchy. Klient – v nemocniční realitě pacient – v akutní fázi mozkového postižení je chápán a označován jako
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226147