98
Bio odrůdy révy vinné
Obr. 5.18 Šedá hniloba na listech
Obr. 5.19 Botrytiová hniloba květenství
Obr. 5.20 Nedokonale odpadlé čepičky na květech odrůdy Solaris
Obr. 5.22 Praskání bobulí a začátek rozvoje šedé hniloby
Obr. 5.21 Rozvoj šedé hniloby hroznů od třapiny
Obr. 5.23 Masivní rozvoj šedé hniloby hroznů
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226110
Choroby a škůdci révy vinné
99
Výskyt inokula Botrytis cinerea během kvetení má významný vliv na výnos hroznů, zejména když se vyskytuje deštivé počasí během kvetení nebo před sklizní. Jestliže dochází k infekci květů během kvetení, může následně docházet ke vzniku tzv. latentní infekce. Houba je na zelené třapině inhibovaná antimikrobiálními látkami, nejčastěji stilbeny, které se tvoří v rostoucí zelené bobuli. Malé, nezralé bobule jsou vysoce rezistentní k šedé hnilobě, zejména v období mezi nasazováním bobulí a zaměkáním. Jakmile však začínají zaměkat, klesá také tvorba antimikrobiálních látek. Jsou-li potom uvnitř hroznu příznivé podmínky pro rozvoj infekce, může docházet k projevu šedé hniloby také na bobulích. Zdroj je tudíž vytvořený již během kvetení, ale ničivá síla infekce se může projevit až při zrání hroznů. K napadení hroznů šedou hnilobou (Botrytis cinerea) může docházet několika způsoby: a) latentní infekcí způsobenou konidiemi během kvetení nebo nasazování bobulí, b) přímou infekcí bobulí konidiemi produkovanými z různých zdrojů inokula, c) infekcí z bobule na bobuli způsobenou myceliem z infikovaných bobulí na hroznu (CILIBERTIOVÁ a kol., 2015). Příznivé podmínky pro konidiální infekci představují teploty mezi 15–25 °C spojené s ovlhčením rostlinných pletiv pod dobu 12 až 24 hodin. Optimální je teplota mezi 20–24 °C. Za příznivého počasí se tvoří větší množství konidioforů s konidiemi. Konidie mohou být na začátku vegetačního období přenášené větrem nebo rozstřikováním dešťových kapek na zelené rostlinné pletivo. Klíčení konidií a počátek infekce probíhá za vysoké vlhkosti a příznivé teploty. Po proniknutí do pletiva hostitele hyfy rostou a po jejich rozvětvení se tvoří husté šedé mycelium, na němž se vyvíjejí konidiofory s konidiemi. Klíčovými klimatickými parametry pro rozvoj šedé hniloby jsou teplota a trvání ovlhčení. Voda je důležitá pro klíčení spor. Náchylnost na napadení šedou hnilobou hroznů révy se zvyšuje s postupujícím zráním bobulí v důsledku zvyšujícího se obsahu cukrů. Houba přezimuje jako podhoubí anebo sklerocie v napadených částech rostliny. Zdrojem infekce proto mohou být napadené letorosty, úponky, zbytky hroznů, třapin a listů. V aktuálním vegetačním období mohou být zdrojem infekce rovněž infikované listy, zbytky květů a zejména květní čepičky. Platí proto pravidlo, že jestliže byl ve vinici silný výskyt šedé hniloby hroznů v minulém vegetačním období, nebo se vyskytla infekce na listech již brzy na jaře, je třeba věnovat velkou pozornost ochraně ještě před kvetením. Aby se zabránilo jejímu rozvoji, je vhodné v ekologickém vinohradnictví využívat možnosti nepřímé ochrany. Významným faktorem odolnosti k šedé hnilobě je architektura hroznu a hustota uspořádání bobulí. Vhodné podmínky pro rozvoj hnilob vytvářejí husté hrozny. Ve vnitřní části hroznu jsou příznivé podmínky pro rozvoj patogenu, tzn. nízké proudění vzduchu, minimální sluneční záření a dlouhodobé ovlhčení.
Obr. 5.24 Zdrojem houby může být jednoleté dřevo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226110
100
Bio odrůdy révy vinné V hustých hroznech dochází k deformaci bobulí a poškození slupky, což umožňuje vstup původců hnilob. Mezi hustě uspořádanými bobulemi se infekce také šíří rychleji, čemuž rovněž napomáhá slabší kutikula a vosková vrstva v místech vzájemného dotyku. Hustota hroznů je odrůdovou vlastností. Prostřednictvím klonové selekce je však možné provádět výběr klonů s volnějším uspořádáním bobulí a méně hustými hrozny. Dalším prostředkem nepřímé ochrany je optimalizace mikroklimatu listové stěny. K nižšímu napadení zrajících hroznů mohou vést včasně a kvalitně provedené zelené práce. Jelikož se o budoucím napadení rozhoduje už během kvetení, je třeba věnovat velkou pozornost především podlomu, upevnění letorostů do drátěnky a vylamování zálistků, případně odlistění v zóně hroznů. Při zimním řezu je vhodné dále odstranit letorosty, na kterých je patrné napadení šedou hnilobou. Z keřů se musí rovněž odstranit všechny třapiny, případně mumifikované bobule.
5.4 Ostatní hniloby hroznů Na zrajících hroznech se může rozmnožit celá řada dalších patogenů, které způsobují hnilobu hroznů. V příznivých podmínkách se může dokonce vyskytovat i několik druhů hnilob na jednom hroznu současně. Z hlediska četnosti výskytu a hospodářského významu jsou nejdůležitější octová hniloba hroznů révy a bílá hniloba révy.
Obr. 5.25 Hrozen masivně napadený různými hnilobami a muškami.
5.4.1 Octová hniloba Velmi nebezpečnou hnilobou ovlivňující kvalitu hroznů je octová hniloba, která může mít několik původců. Jsou to především octové bakterie rodů Acetobacter a Gluconobacter. Jedním z dalších původců mohou být nesacharomycetní kvasinky, které přeměňují látky obsažené v bobulích na kyselinu octovou. Jedná se zejména o druhy Kloeckera apiculata, Candida stellata a Metschnikowia pulcherrima. Původci octové hniloby se mohou ve vinici přenášet prostřednictvím hmyzu, ptactva nebo mušek rodu Drosophila. V posledním období se u nás objevuje druh Drosophila suzuki, který představuje obrovské nebezpečí z hlediska rozvoje octové hniloby. Příznaky octové hniloby jsou pozorovatelné na bobulích, které se zbarvují do různých odstínů světle hnědé až červenohnědé barvy.
Obr. 5.26 Octová hniloba na hroznech
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226110