Tahle hodina norštiny se asi bude vymykat normálu. „Vítejte, vítejte,“ zašvitořila Synne. „Jen se posaďte. Na lavice jsem vám rozestavila jmenovky. Dáte si skořicové šneky? Jsou domácí.“ Přelétla jsem třídu pohledem. Někteří už svoje místo našli. Ylva-Merete a Nadif seděli vedle sebe na spodku podkovy vzadu ve třídě. Uprostřed řady u okna seděl Bjørn Inge s přiblblým širokým úsměvem a po jeho pravé ruce seděla Ahn a mračila se. Nebylo těžké pochopit proč. Jak už jsem říkala, Bjørn Inge má ve zvyku při hodinách prdět. Naproti Ahn a Bjørnovi Ingemu seděly zády ke zdi ob jedno místo Karianne a Anette. Jsou to dvojčata a většinou sedí přímo za mnou a Nilsem. Napravo od Anette bylo taky jedno volné místo. A vedle něho, nejblíž u katedry, seděla Frida. Rychle mi došlo, kde budu sedět já. Ostatní sice dostali nová místa, ale Synne ví, že musím sedět u katedry a že mi nemůže svítit do očí. Mohla mě tedy posadit jen na jedno místo: do lavice přímo naproti Fridě, zády k oknu. Vzala jsem si skořicového šneka a pobídla Nilse, aby šel za mnou. Přestože jsme skončili ve stejné řadě jako Bjørn Inge, vyšli jsme z toho docela dobře. Optimismus mi ale dlouho nevydržel. Se skořicovým šnekem to bylo podobně. Když jsem si přečetla jmenovky na lavicích vedle té mojí, měla jsem co dělat, abych celého šneka nevyplivla. Pak jsem ho v záchvatu čiré paniky spolkla.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226103
Nilsovo jméno nestálo ani na jedné z nich! Mýma náhradníma očima teď byla Mari a… Thea! „Našli všichni svoje nové místo?“ Synnin hlas zabublal třídou. „Lavice takhle zůstanou až do Vánoc,“ prohlásila, „takže si na své nové sousedy začněte zvykat. A prohazovat jmenovky je zakázáno. Zasedací pořádek jsem si zapsala na papír, takže jestli ho zkusíte obejít, poznám to.“ Očividně byla se svým plánem spokojená. Zato já teda ne! A nebyla jsem sama. Když Thea konečně našla svou lavici, s hlasitým zasténáním hodila batoh na zem. I když ji pustil k vodě lidový tanečník a i když se dvakrát během jednoho týdne rozbrečela na veřejnosti, s nejnižší ligou očividně pořád nechtěla mít nic společného. Zamžourala jsem na ježatou hlavu mezi Fridou a Anette. Steskem po Nilsovi se mi špatně dýchalo. „Dnes budeme mít trošku zvláštní hodinu norštiny,“ řekla Synne. „Veškerý čas totiž budeme věnovat dvěma podstatným jménům za mnou na tabuli. Přečteme je společně nahlas? Všichni najednou: Přátelství a respekt!“ Přiznám se, že jsem jen hýbala pusou. Přestože mi bylo jasné, že to Synne myslí dobře, neměla jsem dvakrát chuť celou hodinu řešit, jak moc je důležité, abychom se všichni kamarádili a byli na sebe hodní. Chápala jsem, co se nám ve skutečnosti snaží říct: že by všichni měli být hodní na Theu. Takové hodiny už tu totiž byly. Sice bez lavic do podkovy a skořicových šneků, ale ten vzorec
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226103
jsem poznávala. Asi uhodnete, na koho měli být všichni hodní tehdy. „Sorry, ale tohle prostě nejde!“ To jsem nebyla já. A nebyla to dokonce ani Thea. Hlas se ozýval z řady u zdi. Anette a Karianne to s novým zasedacím pořádkem taky nevyhrály. Mezi nimi seděla Ronja, která prskala jako divoká kočka v kleci. „Jestli mám při hodinách dávat pozor, tak prostě musím sedět poblíž lidí, co znám!“ „To není zrovna moc dobrý argument,“ řekla Synne. „Uvidíš, že to nějak půjde.“ „To se vám lehko řekne! Vy nemusíte sedět namáčknu tá mezi dvě holky, který od sebe ani nerozeznáte!“ „Ronjo! Myslíš, že se Anette a Karianne líbí, když o nich takhle mluvíš?“ „To je mi popravdě úplně ukradený!“ Několik lidí zalapalo po dechu. Já taky. Bylo zřejmé, že Ronje status šéfky superkráv stoupl do hlavy. Na Synne nikdy nebyla drzá dokonce ani Thea! Když jsem o kousek dál v řadě u okna zaslechla sérii hmmff-hmmff-hmmff, nepotřebovala jsem příliš fantazie k tomu, abych si domyslela, kdo za tím stojí. „Myslí si ještě někdo kromě Bjørna Ingeho, že to, co Ronja řekla, bylo vtipné?“ Synnin hlas přestal bublat. Chvíli potom přestal bublat i nos Bjørna Ingeho.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226103