„Měla bys jí to říct,“ řekla Giana. „Ano, to musím,“ řekla Kalinda. „Tvoje matka vedla hnutí odporu proti Kaj a jistí mocní lidé ji chtěli zničit a tebe sebrat. Mysleli si, že jednoho dne bys mohla být také mocná.“ „Sanisi si to také myslí,“ řekla Lilie. „Ale já nejsem obdařená.“ „Jednoho dne můžeš být,“ řekla Kalinda. „Tvoje matka měla toho dne poslat tebe a šest dalších dětí sem, abychom je mohli ochránit. Ale objevila ses pouze ty. Poté, co jsem tě odvedla domů, jsem se vrátila, abych hledala ostatní, ale nikoho jsem nenašla. Hádám, že je teS má druhá strana. Ty jsi všechno, co máme.“ „My?“ zeptala se Lilie. „Hnutí odporu,“ řekla Giana. „Proti Kaj.“ „Ale co Kaj udělala?“ zeptala se Lilie. „To je složité,“ řekla Kalinda. „Není to Kaj, kterou znáš,“ řekla Giana. Kalinda ji umlčela. „Musíme tě znovu ukrýt,“ řekla Kalinda. „Sanisi tě tu najde snadno.“ „Už žádné skrývání,“ řekla Lilie. „Vezměte mě k tomu místu na mapě.“ „To nemůžeme udělat,“ řekla Kalinda. „Nic tam není.“ Lilie se rozzlobila. Byla vyčerpaná, krvácela z cesty nebezpečným lesem a cítila se, jako by byla zrazená. „Přišla jsem, abyste mi pomohly. Jestli mi nepomůžete, vrátím se zpátky k sanisimu.“ „Jsi paličatá jako…“ Kalinda se odmlčela, pak začala znovu. „Tohle není nějaká hra na babu, dítě.“ „Nejsem dítě. Už dávno jsem překročila hranici zletilosti. Nenechám se vláčet nikam a nikým, dokud mě nevezmete na to místo na mapě. To byl můj domov, Kalindo.“ „Není to tak, jak si myslíš,“ řekla Giana. „Ten sanisi může být těsně za tebou,“ řekla Kalinda, „nebo hůř, ti útočníci. OpusKme tohle místo společně. Kam půjdeme, můžeme rozhodnout po cestě.“ Lilie zaváhala. Byla to její nejlepší možnost. Úsečně přikývla. „Hodná holka,“ řekla Kalinda. Ale když Kalinda ustoupila, Lilie se cítila stejně, jako když ji 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226039
sanisi požádal, aby vyměnila svou svobodu za Rohův život. Bylo to, jako by jí byla nabídnuta volba, která žádnou volbou nebyla. Kalinda a Giana se pohybovaly kolem Lilii, jako by tam ani nebyla, zabrané do balení a příprav. Nechaly ji samotnou s ohnivými muškami. Stát v temnotě, zatímco se celý svět otáčí kolem ní, zatímco ostatní dělají rozhodnutí ohledně jejího osudu, to bylo stálicí jejího života. Cítila, že je vláčená do všech směrů, aniž by nad čímkoliv měla jakoukoliv kontrolu. Zvedla lucernu a došla na druhou stranu měchýřové pasti. Na vzdáleném konci byly odsekány trnité výčnělky, které zabraňovaly obětem uniknout, takže dlouhá trubice pasti, která vedla na povrch, byla přístupná z obou směrů. Jestli unikne sama nyní, nakonec ji sežere něco odporného. A kam by šla? Do lesů? Na pobřeží? Kam mohla pronásledovaná Dhajka jít, když po ní nešli pouze cizinci, ale její vlastní lidé? Uvězněná. Bez ohledu na to, kterým směrem se obrátila. Lilie položila lucernu na stůl. Zaslechla jakýsi povyk nad sebou. Bušení na dveře. Zvučné hlasy. Podívala se znovu na malý východ měchýřové pasti. Neměla žádnou mapu, kromě toho, co měla v hlavě, a vybavena byla pouze znalostí lesních rostlin, kterou jí předala matka. Ale dala slib matce a sama sobě. Už měla dost praní prádla jiným lidem i toho, jak ji ostatní vláčeli, aby sloužila jejich zájmům. Lilie zahákla svou zdravou nohu o bok měchýřové pasti a vytáhla se do smrtící díry. Sunula se vzhůru přes výstupky starých trnů. Bodaly ji do hrudi. Musela vydechnout, aby se protáhla skrz. Na jeden hrozný, temný okamžik si pomyslela, že se zasekla. Vypustila ještě trochu vzduchu a prodrala se ven na volné prostranství. Venku byl úsvit stále pouhým příslibem na obzoru. Tentokrát se neohlédla ani jednou. Zaměřila modrý ruměnec Pary, která vycházela zpoza stromů na předranní obloze. Doklopýtala na cestu a zamířila na východ, do lesů a k moři.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226039
11 Yisaoh Alais Garika přišla navštívit Ahkia následujícího dne, přesně jak Nasaka předpovídala. Ahkio zrovna sledoval, jak ostatní připravují tělo jeho sestry, když mu Nasaka řekla o příjezdu Yisaoh. Pohřební zřízenkyně omyly Kiranino tělo v růžové vodě a kardamomu. Položily ho na kamennou desku v chrámové kuchyni na pokrývku z voňavých bonsovníkových listů. Pohřební šéfkuchaři z chrámů Siny, Pary a Tiry se připojili k služebnému vedoucímu z chrámu Omy a společně opatrně rozřízli Kiranino torzo, aby vyjmuli všechny životně důležité orgány. Srdce, játra a střeva byly položeny na stranu a předány služebnickým novicům. Střeva byla umyta a vymáchána ve slané vodě. Játra a srdce byly omyty šafránem; játra připravili s česnekem, cibulí a hasénskými hlízami. Srdce rozkrájeli na kusy a osmažili ho s pórkem na másle. Krev slili do široké stříbrné mísy pro pozdější použití na výrobu krvavničkové polévky a klobás. Hlava byla obřadně odejmuta a vyhrazena pro pohřební uložení v útrobách chrámových katakomb. Ahkio nikdy nezažil, že jeho rodiče byli uctěni takovým způsobem, a vždycky toho litoval. Vidět někoho umřít a onu smrt přijmout byly dvě zcela odlišné věci. Vidět, jak ji připravují, cítit příjemné aroma jejího vařícího se masa a orgánů, mu pomohlo setřást ze sebe vzpomínku na její posmrtné probuzení. Byla to jen nějaká vize? Nebo byla skutečně natolik silná, že získala od Siny zpět svou duši na několik uloupených okamžiků… jen aby mu řekla, že zosnovala svou vlastní smrt? 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS226039