VOLÁNÍ Z HLUBIN
99
Žalmista čeká na Boží slovo. Proč? Zde je možná v pozadí čekání poutníků na odpouštějící výrok, který má zaznít v chrámě. Očekávat na Boží slovo však znamená víc, např. být nachystán na Boží pokyn i mimo chrám, očekávat jej jako zprávu pro sebe. Boží slovo přichází různě, třeba skrze druhého člověka nebo prostřednictvím biblického textu. Bůh může promluvit tiše v mém nitru, ale také hlasitě při nedělním kázání v kostele. Jindy ke mně promluví přírodní úkaz nebo má konkrétní životní situace či nemoc. Když chce žalmista vyjádřit hloubku svého prožitku, začne mluvit o své duši: „Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.“ Na co jeho duše čeká? Noční hlídka je namáhavá. Strážný nesmí usnout, neboť má odpovědnost za druhé. Proto tak naléhavě vyhlíží jitro a těší se na to, že temná noc skončí a z něho bude sejmuto tíživé břemeno. Stejně jsme na tom v obtížné situaci i my, a proto se těšíme, až budeme moci všechna svá životní břemena odevzdat Hospodinu a odpočinout si. Tak nějak to prožil stařec Simeon v jeruzalémském chrámě poté, co spatřil nemluvňátko Ježíše. V té chvíli poznal, že doba namáhavého vyhlížení a očekávání Mesiáše skončila, protože Bůh jej už svému lidu poslal. Proto vyznává: „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane, podle svého slova, neboť mé oči viděly tvé spasení, které jsi připravil přede všemi národy – světlo, jež bude zjeveno pohanům, slávu pro tvůj lid Izrael.“ (L 2,29–32) Prostě služba skončila, už mám volno. Žalmista prožil odpuštění a vysvobození. V závěru žalmu povzbuzuje lid: „Čekej, Izraeli, na Hospodina!“ Pokud tento žalm vznikl po obnově chrámu v 6. století před naším letopočtem, zaznívají tato slova v době, která byla ve srovnání s předchozím obdobím poměrně klidná. Proč měl tedy Izrael čekat na Hospodina? Nám se může ta doba jevit jako klidná, ale nevíme, jak ji vnímali tehdejší lidé. Období následující po obnovení chrámu v roce pět set patnáct před Kristem bylo skutečně bez nějakých velkých geopolitických otřesů. Jenomže volat: „Čekej, Boží lide, na Hospodina,“ lze nejen z hlubin egyptského otroctví či babylónského
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225919
100
VOLÁNÍ Z HLUBIN
zajetí, nýbrž i v dobách, kdy se člověku daří docela dobře. K Bohu se máme upínat i v časech, kdy máme svobodu vyznání, svobodu politickou i všechny další svobody. Vždycky je totiž proč obracet se k Bohu a čekat na jeho pomoc. V současné Evropě ubývá věřících křesťanů. Jako by lidé ztratili víru v to, že křesťanství může přinést do současného světa něco užitečného a naplňujícího. Co by měla v dnešní době dělat církev? Křesťanství samo, jako vypracovaná nauka a církevní tradice, do světa nic pozitivního už asi nevnese. Uzdravovat a objevovat smysl lidského života mohou jen křesťané, tedy živí lidé, kteří žijí vírou, nadějí a láskou. Od církevních institucí bych toho také raději moc neočekával. Vždyť i stý třicátý žalm nám připomíná, že smysl chrámu byl mimo jiné v tom, aby se k němu putovalo. A samozřejmě i v tom, aby bylo kde oslavovat Boha a aby se měl kde člověk radovat ze svobody a mohl zde prožívat vzájemnost. V chrámu lidé zpívali a také se jeden za druhého přimlouvali. Církev tedy není nějaká nemovitost na kopci, k níž se stoupá po patnácti schodech, nýbrž ono společenství poutníků. Žalm končí vyjádřením jistoty, že Hospodin vykoupí Izrael ze všech jeho nepravostí. Myslíš, že Hospodin vykoupí i nás, evropské církve, ze všech našich selhání, z touhy po moci, po majetku, z vin napáchaných sexuálními zneužitími dětí a mladistvých kněžími, z lhostejnosti k utrpení druhých, ze sebezahleděnosti a kochání ve vlastní důležitosti? Vykoupit znamená převést někoho z vlastnictví jednoho majitele do vlastnictví majitele druhého, eventuálně ho z jakéhokoli vlastnictví vyjmout a propustit ho na svobodu. A tohle se už přeci stalo. Však o Vánocích zpíváme, jak byl Goliáš oloupen a člověk vykoupen. To platí vždy, nejen o Vánocích. Z Boží strany bylo učiněno všechno, abychom nebyli otroky nepravostí. A je jen na nás, jak své svobody užijeme. Na nás záleží, jak budou naše církve vypadat a čím budou žít. Selhání a nepravosti jsou náš problém, tak s ním něco dělejme. Na vykoupení nemá smysl čekat, to už proběhlo. Naše naděje (a také naděje Evropy) je v tom, že noví a noví lidé uslyší, jak
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225919
VOLÁNÍ Z HLUBIN
101
k nim promlouvá Hospodin svým slovem. Uslyší jej a uposlechnou, upnou se k němu a budou konat jeho vůli. Asi to nebudou zástupy, ale spíš jedinci a skupinky lidí, jež se kolem nich soustřeďují. V minulosti tomu tak vždy bylo, namátkou mohu jmenovat Anežku Přemyslovnu, Alberta Schweitzera, Dona Bosca, Matku Terezu, Abbé Pierra, Přemysla Pittera a další. Snad je takovým jedincem i dnešní papež František. Pokud se kdy v dějinách něco povedlo, učinili to jedinci, kteří očekávali na Hospodina a v něm složili svou naději. Ti pak byli následováni poutníky, kteří se k nim přidali. V něco takového doufám i dnes. Ranní slovo, Český rozhlas Vltava 23. 10. 2016
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225919