Gong Už ne pro uši: Tón, ucho hlubší, slyší nás slyšící, zdánlivě, jej. Zvrat prostorů. Průmět ven vnitřních těch světů na vzduch…, svatyně dřív než jí zrod, lék, bohy nasycen, jen těžko rozpustnými: Gong! Suma mlčícího, jež k samému sobě se zná, do sebe kypící vstup toho, jež v sobě zmlká, doba, v niž zdrcen průběh, hvězda to pře-litá: Gong! Ty, již nezapomenem, jež jsi se zrodila v půst, svátek už nepochopen, víno a nevidět úst, bouře ve sloupu, jenž nes, do cesty poutníka pád, zrada vždy, na vše, od nás: Gong!74
96 — Rainer Maria Rilke
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225796
Protože jsi byl nadčasově tragický básník, se sklonem k odhalování, musil jsi tuto kapilárovost proměnit naráz v nejpřesvědčivější posunky, v nejsamozřejmější věci. Tehdy jsi započal bezpříkladně násilný čin svého díla, jež stále netrpělivěji, stále zoufaleji se pídilo mezi viditelnými věcmi po ekvivalentech pro vidění vnitřní. Byl to králík, podstřešní místnost, sál, v kterém kdosi přechází: bylo to řinčení skla v sousedním pokoji, požár před okny, bylo to slunce. Byl to chrám a skalnaté údolí, které se rovnalo chrámu. Ale to nepostačilo. Nakonec musely dovnitř i věže a celá pohoří a také laviny, jež pohřbívají kraje, zasypávaly jeviště, přetížené hmatatelným kvůli zhmotnění neuchopitelného. Tu jsi už nemohl dále. Oba konce, které jsi ohnul k sobě, vymrštily se vzhůru; tvá šílená síla prchla z elastické hole a tvého díla jako by nebylo.75 ≈ Žili, žili z ničeho, z prachu, ze sazí a špíny na svém povrchu, z toho, co vypadne psům ze zubů, z nějaké nesmyslně rozbité věci, kterou si stále ještě někdo chce koupit a použít ji k nějakému neobjasnitelnému účelu. Ó, jaký svět. Kusy, kusy lidí, části zvířat, zbytky vysloužilých věcí, a to všechno v neustálém pohybu, jakoby
97 — Každý anděl je hrozný. A přece, běda, zpívám vás…
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225796
rozfoukáváno nějakým děsivým větrem, neseno i nesoucí, padající a předhánějící se v pádu.76 ≈ Nebo takový Rimbaud: Jednou z nezřízeného srdce zatřást řečí tak, aby na okamžik byla božsky „nepoužitelná“ – a pak se odporoučet, neohlédnout se, být kupcem.77 ≈ Má podstata, poslušná a vždycky hned pohotová k tomu, abych jí užil, podpírala mě celou hutností a krásou svého původu, jako něco existujícího přede mnou. Něčeho výjimečného, štěpovaného po staletí, velkolepého v nevinné radosti svého NE-JÁ, dojemného ve své touze zůstat věrné JÁ ve všech proměnách a zvratech.78 ≈ 13. prosince, v noci. „Má-li každá smrt (jako každý život) přidělenou určitou vymezenou lhůtu, pak mi dny, jako byly ty nedávné, musejí být sečteny a odečteny.
98 — Rainer Maria Rilke
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225796