Evanovich2_sazba.qxd17.1.201723:52Stránka98
15
Alexis Pouletová ve dvě ráno dorazila na letiště v Dulles, kde už na ni čekal mladý agent BlackRhino z washingtonské kanceláře jménem Bernbaum. Byl to bývalý analytik CIA, který neměl sobě rovného, pokud šlo o hackování a dolování informací, ale v terénu zatím mnoho zkušeností nenasbíral. A navíc kolem něj zářila aura absolventa prestižní univerzity. Je to slaboch, pomyslela si Alexis. Zabila bych ho holýma rukama a stálo by mě to asi tolik námahy, jako si je potom opláchnout. Pro Alexis Pouletovou se jednalo o důležité zhodnocení, protože každého člověka soudila podle toho, jak snadno by ho dokázala zabít. Bernbaum si její zkoumavý pohled, kterým hodnotila jeho křehkou smrtelnost, nesprávně vyložil jako jiný druh fyzického zájmu a vřele se na ni usmál. Zatímco ji doprovázel od soukromého tryskáče BlackRhino k terminálu a tváře jim ovíval svěží noční větřík vonící po naftě a oleji, podal jí stručný přehled novinek. „Ověřili jsme ty zprávy,“ řekl. „Smithsonovo muzeum vrátilo Číně bronzového kohouta z období dynastie Čching. Do Šanghaje ho má dopravit obchodník Stanley Fu, který ráno odlétá soukromým Airbusem A380. Stojí tamhle.“ Ukázal na gigantické letadlo na okraji letiště. Bylo pomalované tak, aby se zdálo, že je kolem trupu omotaný obrovský drak, který se ho celé chystá zhltnout. „Pěkná hračka,“ poznamenala. „Kde je kohout teď?“ „V letadle, spolu s Fuem, jeho doprovodem a posádkou.“ „On je na palubě? Neříkal jste, že odlétá až ráno?“ „Vlastní ve městě dva pětihvězdičkové hotely, ale přesto dává přednost svému letadlu. Hýření ho očividně netrápí. Čeká, až mu 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225795
Evanovich2_sazba.qxd17.1.201723:52Stránka99
dovezou nějaké hračky, co si koupil, a až se sem sjede tucet jeho provozních ředitelů, kteří ve Státech spravují jeho nemovitosti. Jedou sem jen proto, aby se účastnili porady během letu do Šanghaje. Tam stráví noc a všichni se vrátí do Států běžnými komerčními linkami. Myslím, že po projížďce touhle Fuovou létající vlajkovou lodí se jim i první třída bude zdát nezajímavá.“ Bernbaum věděl jen to, že má jeho šéf zájem o kohouta. Alexis měla podrobnější informace – kohouta šéfovi ukradli dva televizní producenti a on ho chtěl zpátky. Fu a čínská vláda ji ani v nejmenším nezajímali. Netrápilo ji ani to, že na palubě jsou pravděpodobně kohouti dva – falešný a pravý. Její mise byla jasná. Najít toho pravého a dopravit ho ke Carteru Groveovi. „Pan Grove se obává o americko-čínské vztahy,“ řekla Alexis Bernbaumovi. „Má za to, že by na palubě měla být zpřísněna ochrana, a proto sem vyslal mě. Dokážete mi vytvořit neprůstřelné, ověřitelné krytí?“ „Kolik času mám?“ „Čtyři hodiny.“ Usmál se. „Příště bych chtěl opravdovou výzvu.“ O půl deváté ráno se po ranveji letiště v Dulles prohnal Dodge Charger Daytona s obrovským spojlerem na kufru a zamířil přímo na nakládací rampu v zadní části Fuova airbusu. O chvíli později dorazily dvě černé limuzíny a vyplivly Fuovy hosty. Fu je měl na háku. Stál v nákladovém prostoru a sledoval, jak mechanik vytahuje z jeho auta baterii a upevňuje ho v kovové konstrukci. Se svými auty létal v jednom kuse, ale tohle bylo jiné. Tohle byla nová hračka. Alexis vystoupala po rampě a došla až k Fuovi. Měla na sobě nažehlený kalhotový kostým, který obepínal její tělo jako neopren. Na levé náprsní kapse saka se jí blyštila placka ochranky Smithsonova muzea a vlasy měla stažené do drdolu na šíji. „Jsem Alexis Pouletová z Kanceláře bezpečnostních služeb Smithsonova muzea,“ představila se Fuovi. „Muzeum vám přeje příjemný 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225795
Evanovich2_sazba.qxd17.1.201723:52Stránka100
let a rádo by vám nabídlo veškerou pomoc, která by se vám při přepravě kohouta mohla hodit.“ „To je velmi milé gesto,“ prohlásil Fu perfektní angličtinou, „ale mohu vás ujistit, že není nutné, abyste kohouta doprovázela. Je bezpečně uložen v sejfu nákladového prostoru.“ „Ano, jenže stále není na čínské půdě. Muzeum se chce ujistit, že po tolika letech strávených v cizím područí se dostane bezpečně domů. Ráda bych dnes letěla s vámi a doprovodila artefakt do jeho cíle, ať už to bude kdekoli v Číně. Avšak než se rozhodnete, důrazně vám doporučuji, abyste do muzea zavolal a ověřil si mou totožnost.“ „Existuje důvod, proč se o toho kohouta tak moc obávat?“ „Ne, vůbec ne, ale myslíme si, že by bylo nešťastné, kdyby se stalo něco, co by mohlo ohrozit vztahy mezi našimi zeměmi. Vy snad ne?“ „Tak dobrá, když si vaši šéfové přejí plýtvat penězi, nebudu jim bránit,“ řekl Fu. „Pokud se to, co říkáte, potvrdí, budete na palubě vítána. V žádném případě ale nesmíte rušit obchodní jednání.“ „Děkuji,“ přikývla. „Ujišťuji vás, že mě ani neuvidíte.“ „Posádka vám odnese zavazadla a uvede vás na místo.“ Zdvořile jí pokývl na rozloučenou a odebral se do přední části letadla. Sledovala jeho chůzi. Byl v dobré kondici a věnoval se bojovým uměním. Kdyby někdy vyvstala nutnost ho zabít, vyžadovalo by to pět minut usilovného boje, ale byla by to zábava. Nick a Kate se v kufru chargeru zavřeli za svítání. Ona lezla první a namáčkla se co nejdál dozadu, kde se kufr zužoval u nápravy kol. Potom se dovnitř nasoukal i Nick, čelem k zadním světlům. Aby se tam vešli oba, musela si jednou rukou podložit hlavu, přitisknout se k Nickovým zádům a druhou paži mu omotat kolem pasu. Zabouchl kufr a ocitli se o samotě v naprosté tmě. Kufříky se zařízením na otevření sejfu a s pravým kohoutem nacpali do prostoru, který vytvořili vykucháním zadních sedaček. Přebytečné polstrování a pěnu vyhodili do kontejneru Dunkin’ Donuts. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225795