David Jordan mlčky vyslechne Rexovo vyprávění o tom, jak se před třemi týdny opil a vymočil ministrovi zahraničí do bazénu. Své doznání zakončí tím, že nakonec k vodě nanosil všechny trpaslíky, které v zahradě našel — byli sedmdesát centi metrů vysocí —, a naházel je do osvětleného bazénu. Rex kráčí přes fotbalové hřiště a zastaví se uprostřed. Ze všech stran ho obklopují prázdné tribuny a on si vybaví, jak někteří trpaslíci zůstali na dně ležet, zatímco jiní stáli celí obalení maličkými bublinkami. „Jo,“ řekne Dýdžej po chvilce ticha. „Ví o tom, cos udělal, ještě někdo jiný?“ „Bezpečnostní kamery.“ „Jestli z toho bude skandál, všichni investoři od nás dají ruce pryč, to je ti doufám jasné,“ řekne Dýdžej. „Co mám dělat?“ zeptá se Rex zkroušeně. „Půjdeš na pohřeb,“ řekne Dýdžej pomalu. „Postarám se, abys dostal pozvánku. Budeš mluvit do všech možných médií a řekneš, že zemřel tvůj dobrý přítel. A budeš o něm a jeho politické činnosti mluvit s velkým respektem.“ „Jestli se někdo podívá na záznamy z kamer, tak to praskne.“ „Ano, to vím, ale ty tomu předejdeš tím, že už teď začneš mluvit o vašem drsném humoru, o poněkud zvrhlých vtípcích… a taky že jste občas zašli hodně daleko, ale že jste prostě už byli takoví. Nic konkrétního neříkej a budeme doufat, že ta videonahrávka už neexistuje.“ „Díky.“ „Cos proti němu vlastně měl?“ zeptá se Dýdžej zaujatě. „Odjakživa byl odporná svině, byl to násilník… Jako poslední vtípek mu pochčiju hrob.“ „Hlavně se u toho nenech natočit,“ zasměje se David Jordan a rozloučí se s ním. Rex sleduje, jak z ochozu vzlétne hejno holubů, obloukem se vznesou do výšky, opíší protáhlou elipsu a zase se usadí.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225770
Když Rex vstoupí do nemocničního pokoje, Sammy sedí na ustlané posteli a ručníkem si vysouší vlasy. „Pěkný mejkap, tati,“ řekne chraplavě. „No jo vlastně,“ reaguje Rex. „Jdu rovnou z televize.“ Přistoupí o krok blíž k posteli. Na povrch se mu neustále derou chaotické vzpomínky, pumpování žaludku i jeho hrůza z ministrovy smrti. V duchu si připomene, že musí zachovat klid, nesmí vynášet žádné soudy. „Jak ti je?“ zeptá se opatrně. „Jde to,“ odpoví Sammy. „Bolí mě v krku. Asi tak, jako by mi jím někdo prostrkoval hadičku.“ „Až přijdeme domů, uvařím polévku,“ navrhne Rex. „Právě ses minul s doktorem… Než mě pustí, musím si prý promluvit s psycholožkou.“ „A dali ti nějaký termín?“ „Má přijít v jednu.“ „Tak to já se mezitím ještě stihnu sejít s Dýdžejem,“ řekne Rex, když si uvědomí, že za půl hodiny má být na setkání Anonymních alkoholiků. „Ale hned potom přijdu… a pojedeme taxíkem domů.“ „Díky.“ „A Sammy, musíme si promluvit.“ „Jasně,“ odpoví syn a okamžitě se zamračí. „Tohle už nechci znovu zažít,“ začne Rex. „Muselo to pro tebe být nepříjemný,“ řekne Sammy s odvrácenou tváří. „To teda jo,“ souhlasí Rex. „Tatínek je celebrita,“ pronese Sammy s křivým úsměvem. „Tatínek je hvězdnej kuchař z televize a nechce mít nepovedenýho syna, teplouše, co se maluje…“ „Tohle je mi úplně fuk,“ skočí mu Rex do řeči. „Musíš jen vydržet těch pár týdnů,“ dodá syn. „Pořád ještě doufám, že nám spolu bude hezky — ale musíš mi slíbit, že se budeš snažit.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225770
Sammy pozvedne obočí. „Cože? O co se mám snažit? Máš na mysli Nica?“ „Nechci ti dělat žádné kázání,“ pokusí se vysvětlit Rex. „Ne mám předsudky, myslím si, že láska existuje mezi různými lidmi.“ „Kdo tady mluví o lásce?“ zamumlá Sammy. „Tak sex.“ „Byl jsi do mámy zamilovanej?“ zeptá se Sammy. „Nevím, byl jsem tehdy hrozně nezralý,“ odpoví Rex upřímně. „Ale teď po letech vím, že jsem měl zůstat právě s ní… Byl bych rád prožil svůj život s ní a s tebou.“ „Ale vážně, tati. Je mi devatenáct, nechápu, co po mně chceš?“ „Pro začátek žádné další výplachy žaludku.“ Sammy vstane a poodejde pověsit ručník. „Myslel jsem, že Nico má ty prášky pod kontrolou,“ řekne pak. „Ale bylo jich prostě moc.“ „Tak to příště měj pod kontrolou ty sám.“ „Já jsem slabej… a vlastně i musím být,“ odpoví syn rychle. „Takhle to nezvládneš… Pro slabost tu není místo.“ „Tak jo, tati.“ „Sammy, to nejsou jenom moje slova — tak to prostě je.“ Syn stojí se založenýma rukama a opírá se o rám dveří. Má zarudlé tváře a ztěžka polkne. „Jenom prostě nesmíš dělat nebezpečné věci,“ řekne Rex. „Proč ne?“ zašeptá Sammy.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225770