Mamka si ale prosadila svou. „Za normálních okolností, jasně, ale ty jsi omdlela a tak to nerisknu. Sama bych tam s tebou zašla, ale asi toho dnes moc nenaspíme, prostě řekni ráno u zápisu, že jsi omdlela a doprovází tě otec, který je po noční a to vás vezme určitě doktorka hned. A potom se taťka dospí, neboj.“ Hladí mě po vlasech. „A Zuzko, určitě se tě zeptá na poslední měsíčky.“ „Prosím tě, proč u dorostové?“ Mamka v klidu pokračuje. „Protože jsi omdlela a to může být i první příznak těhotenství a na čele to napsané nemáš, že s Kubou nic nemáš. Prostě buď připravená. Na to se ptají třeba i před rentgenem.“ „Tak jo, já ráno mrknu do kalendáře.“ „To jsou ty hvězdičky?“ Jen přikývnu. „Tak to je sranda, taky jsem si to tak značila a myslím, že jsme se o tom nikdy nebavily, že?“ Jen vzdychnu. „Ne, nebavily, ale dneska ti musím ještě něco říct, mami.“ Měla jsem prostě najednou potřebu všechno mamce říct, ne, že bych jí chtěla přidat starostí, ale obyčejně se svěřit. „Povídej.“ „Byla jsem dnes za školou.“ Přešla legrace, ale držela vlídný tón. „Ach jo, tak pokračuj.“ „Prostě jsem jela za Kubou, jen tak, ve škole žádná písemka, nic, prostě jsem najednou stála na peróně a jela. Taťka všechno ví, volali ze školy, ale úplně suprově mě zazdil, promiň, omluvil, řekl, že ležím s horečkou.“ Mamka mě přeruší. „To se mu teda povedlo, myslím s tou 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225693
horečkou. Ale teď vážně. Nevím, co na to Mirek, nepotkala jsem ho, jen doufám, že jste to nechtěli zazdít i přede mnou. A dále doufám, že se nebudou opakovat takové neplánované výlety. Myslím, že na to, jak jste s Kubou mladí, jsme vám dali dost volnosti a to znamená, že máme pocit, že máte rozum. Jdu teď zavolat Mirkovi, snad budu mít štěstí a chytnu ho v kanceláři.“ A odešla. Je mi fakt zle, nejsem schopná urovnat myšlenky. „Zuzko, spíš?“ ptá se mamka, vytrhla mě ze spaní. „Asi jsem už klimbla, ale pojď ještě za mnou.“ Počkala jsem, až se posadí. „Mami, to omdlení bylo zvláštní, pamatuji si, že jsem si chtěla udělat vodu, že jsem nemohla zachytit skleničku a dál nic. Až jsi mě liskla. Prostě okno, nemůžu si na nic vzpomenout. Jak dlouho to vlastně trvalo, než jsem se vzpamatovala?“ „Chviličku, kdybys mi hned nezareagovala na tu facku, tak volám záchranku, možná bych ji zavolala i tak, ale máš vysokou horečku, tak si myslím, že to počká na ráno.“ Mamka si odkašlala. „S Mirkem jsme se shodli, že s tebou ráno zajde.“ Malá pauza, a bylo cítit napětí v mamce, ve vzduchu. „ Zuzko, taťka si hned myslel, že jsi těhotná.“ Nevěřím vlastním uším, táta? Nevěří mi? „Vy mi nevěříte?“ „Zuzko, uklidni se, kdybychom ti nevěřili, tak tě nebudeme nikam pouštět, ani s Kubou, ani bez. Dávno jsme se s Mirkem domluvili, že nemá cenu něco zakazovat, že zakázané ovoce nejvíc chutná, nejsme dnešní, ale ani naivní. Mirka jsem 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225693
uklidnila, a pokud se mýlím, tak je stejně pozdě vyšilovat. Já teď z tebe nebudu páčit, jestli spolu něco máte. V patnácti se nepřiznáš a zanedlouho by to bylo divné, kdyby ne. A osobně jsem se smála svým rodičům, do kina mě nechtěli pustit, do tanečních mě doprovázeli a v devatenácti, když jsem se nehnala do vdávání, tak z toho byli nervózní, co jako tomu řeknou lidi. No, co se divíš, pokud do dvaceti nebyla holka vdaná a těhotná, tak byla divná. A taťkovi se nediv, vůbec, to je stará škola.“ Celou dobu mě držela za ruku, myslela jsem, že to dělá jen proto, aby se ujistila, že mi klesá teplota, ale přišlo i pohlazení. „Zuzko, snaž se usnout, ale pokud půjdeš na záchod, zavolej na mě, ano?“ Jen přikývnu na souhlas. Mamka mě znovu pohladila. „Dobrou noc.“ „Dobrou, mami.“ Probudila jsem se a šla na záchod, ani mě nenapadlo volat mamku, cítím se dobře. Ale přišla. „Zuzko, všechno v pořádku?“ „Jo, klidně spi, mami jsem dobrá.“ „Tak fajn.“ Ráno se probouzím a mamka už poletuje v kuchyni, jdu hned za ní. „Tak co Zuzko, jak je?“ a sahá mi na čelo. „Sedni si, změřím ti teplotu.“ „Mami, běž si lehnout, já se vypravím sama a počkám na taťku.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225693