Ale David byl velmi silný. Teprve když nastala úplná tma a bronzové břicho býka oranžově svítilo, začal konečně křičet. Když si Carolyn později vybavila Otcovu tvář, pokaždé ji ozařovalo světlo z ohně. Otec se usmíval zřídkakdy.
III
N
ásledující den těsně před svítáním se z hlavy a krku býka stále ozývaly tlumené zvuky. Carolyn to přišlo divné, dokud si nevšimla, že býkovy nozdry jsou vlastně otvory fungující jako kouřovody v době, kdy vevnitř doutnají uhlíky. Vzduch z těchto děr musel být relativně chladný, což byla jediná milost v celém Davidově světě. Jak to, že ještě žije? Ovšem, tohle byl Davidův katalog. Otec ho naučil, jak přežít vážná zranění a nikdy neustat v boji. Taky existovaly nejrůznější elixíry, posilující tonika a injekce. David byl takový, jakého ho Otec stvořil, stejně jako všichni ostatní. I kdyby po smrti toužil sebevíc, zemřít jednoduše nemohl. Okolo poledne díkybohu konečně utichl. Otec je nechal přikládat na oheň až do tmy. Řekl, že David je stále naživu. Carolyn nepochybovala o tom, že to skutečně dokáže poznat. Těsně před soumrakem druhého dne jim Otec nařídil, aby přestali. Oheň do půlnoci vyhasl. Ráno třetího dne býk vychladl natolik, že se dal otevřít, přestože kov byl stále ještě horký. Když se ho Carolyn omylem dotkla, na kůži jí naskočil puchýř. Zbytky uvnitř nebyly tak hrozné, jak se bála. David byl pilný student, jeho umění bylo velmi pokročilé. Překonal ho jedině Otec. Než zemřel, ohořel skoro na kost. Carolyn a Michael pomohli Jennifer a vyndali ho ven. Os99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225671
tatky byly překvapivě křehké a skoro nic nevážily. Vyzvedli Davida na provizorní nosítka vyrobená z žehlicího prkna a odnesli ho do jednoho z prázdných domů. Tam ho položili na podlahu velkého pokoje se zaprášeným, hnijícím nábytkem, který byl nacpaný v rohu. Anglicky se mu říká „living room“, „pokoj, kde se žije“, pomyslela si Carolyn a zachichotala se. I Margaret se usmála. Ostatní jim věnovali nechápavý pohled. Margaret si prohlédla ohořelé zbytky Davidovy lebky, jeho paže, které žár zkroutil do boxerského postoje, jeho ústa otevřená v posledním výkřiku. „Bude velmi hluboko.“ Otočila se k Otci. „Můžu se k němu připojit? Můžu mu pomoct najít cestu zpátky?“ Otec zavrtěl hlavou. „Jen aY bloudí.“ Carolyn se podivila. Margaret tím nejspíš myslela, že David bude hluboko v „zapomenutých zemích“, což, jak si uvědomila, bylo místo, kde člověk přebýval před tím, než se narodil, a poté, co zemřel. Proč by ale měl být hluboko? Protože nikdy předtím nezemřel anebo snad proto, že zemřel tak strašnou smrtí? Nebo možná… Otec na ni upíral hrozivý pohled. Když upoutal její pozornost, významně jí pokynul. Sledovala jeho oči přes mýtinu směrem k býku. Otázka, kterou si právě položila, byla samozřejmě mimo její katalog. On to ví, pomyslela si Carolyn zoufale. Jak může vědět, co si myslím? Rychle tu myšlenku potlačila, ale Otec na ni stále zíral. Panenky jeho očí jí připomínaly mastnou černotu býkova nitra. Probodával ji pohledem. Carolyn si na okamžik představila sama sebe uvnitř té věci, představila si, jak jí zvoní v uších z rány, kterou vydaly zabouchnuté železné dveře. Jediné světlo by byla mdlá či matně oranžová záře prosvítající skrz býkovy nozdry, žár by postupně sílil. Nejprve by jí bylo teplo, pak by pocítila mírné nepohodlí, a potom… 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225671
„Nikdy!“ zasyčela zoufale. Už na to nikdy nepomyslím! Nikdy, nikdy! Teprve potom se Otec odvrátil. Takhle se cítí polní myš, když se nad ní mihne stín jestřába. „Jennifer, pojP ke mně,“ nakázal Otec. Jennifer, jejíž katalog se zabýval léčitelstvím, vyskočila na nohy a postavila se před něj. „Přivedeš ho zpátky. AY je znovu celý.“ Až do té doby Jennifer zkoušela proces vzkříšení převážně na zvířatech, která navíc nezemřela žádnou hrůzostrašnou smrtí – většinou je někdo přejel na silnici nebo něco podobného. „Pokusím se,“ řekla a vrhla na tělo pochybovačný pohled. „Ale nev–“ „Pokusíš se pořádně.“ Jeho hlas byl ostrý. „Vy ostatní jí pomůžete. Přineste všechno, o co si řekne.“ Jennifer se dala do práce. Ze své léčitelské sady vytáhla tři pytlíky barevného prášku a rozestavila je kolem Davidovy mrtvoly. Ostatní jí nosili, co si poručila – většinou chtěla vodu, ale i další věci: sůl, med, penis kozla, několik stop magnetofonové pásky. Jennifer pásku rozžvýkala v ústech a potom nahnědlou hmotu plivla do Davidových očních důlků. Carolyn neměla nejmenší ponětí, jak něco takového může pomoct. Pak si ale vzpomněla na Otcův hrozivý pohled a zakázala si na podobné věci myslet. Jennifer pracovala celou noc. Margaret zůstala vzhůru, ale Carolyn a ostatní si odpočinuli. Když se druhý den ráno probudila, viděla, že David začíná nabývat své původní podoby. Scvrklá kůže na jeho trupu se mírně nafoukla. Ve spálené černotě nyní sem tam zasvitlo trochu růžové. Odpoledne čtvrtého dne už měl skutečnou kůži na pažích a nakonec i na nohou. Večer se daly rozpoznat plíce a potom i srdce, i když ještě nebilo. Pátého dne měl většinu těla obalenou masem, přestože bylo stále černé a zuhelnatělé. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225671