zkušenosti a se ztrátou detailů vázaných na aktuální kontext (Goldberg, 2006; Eysenck a Keane, 2008; Winocur a Moscovitch, 2011; Johnson et al., 2012; Hupbach et al., 2013). Mechanické zapamatování, které není spojeno s dalším zpracováním získaných informací, není příliš efektivní, protože nerozlišuje význam jednotlivých poznatků a nevyužívá ani jejich souvislostí a vztahů. Mechanická paměť ukládá cokoli, a je proto limitována především množstvím neselektovaných jednotek. Takové informace se většinou příliš dlouho neuchovají, protože jim chybí opora logické souvislosti a návaznosti na dřívější znalosti (Rutheford et al., 2012). 80 70 60 50
jedna prezentace dvojí prezentace
40 30 20 10 0 vizuální podoba
zvuk
význam
Graf č. 2 – Způsob zpracování nové informace a efekt opakování (hodnoty jsou uvedeny v procentech vybavených slov) (podle Baddeley, 1999).
Zapamatování a uchování informací v paměti závisí na jejich pořadí. Ukázalo se, že lidé si snáze zapamatují ty, které jsou na počátku nebo na konci řady. Křivka zachycující míru uchování poznatků, které přicházely v různém pořadí, má tvar písmene U. To znamená, že se nejčastěji ztrácejí informace, které jsou uprostřed a nemají výhodu snadnějšího odlišení. Počátečním podnětům lidé obvykle věnují větší pozornost, výhodou těch posledních je jejich aktuálnost. Na zapamatování položek na počátku a na konci se ale může podílet i jiný mechanismus. Počáteční informace mohou být uloženy do dlouhodobé paměti, zatímco poslední položky mohou být ještě v pracovní paměti a po uplynutí krátkého časového intervalu zmizí stejně jako ty prostřední (Baddeley, 1999; Matlin, 2005).
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225631
100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0
1
2
3
4
5
6
7
8
9
10
11
12
Graf č. 3 – Křivka zapamatování 12 slov podle pořadí jejich prezentace (údaje jsou uvedeny v procentech) (podle Sdorow, 1998).
Zapamatování nového poznatku ovlivňují jak předcházející znalosti, tak následující informace. Nové poznatky se mohou s těmi dříve naučenými překrývat a mohou se vzájemně rušit. Může dojít k jevu, který je označován jako retroaktivní interference,22 kdy nové informace brání vybavení dříve zapamatovaného. Negativní vliv nových vědomostí je tím větší, čím více se podobají těm starším. Snadno může dojít i k opačnému efektu: dříve vštípené informace brání zapamatování nových a vedou k jejich snazšímu zapomínání. Tak tomu bývá v situaci, kdy je kapacita aktuální paměti nasycena a nemůže další poznatky pojmout, a ty se tudíž nemohou uchovat. Rušivý vliv dříve vštípených informací na zapamatování dalších je označován jako proaktivní interference. V praxi to znamená, že nemá smysl, aby se člověk snažil zapamatovat najednou příliš rozsáhlý text. K uvolnění z proaktivního útlumu a k lepšímu zapamatování může přispět změna zaměření: pokud by dřívější informace patřily do kategorie zvířat a poté by následovaly informace o rostlinách, pak by k jejich překrývání v takové míře nedocházelo. Člověk by si snáze zapamatoval alespoň ty počáteční, protože pozitivní vliv změny obsahu je jen dočasný (Baddeley, 1999; Sternberg, 2002; Rutheford et al., 2012). Dřívější znalosti a zkušenosti mohou podpořit zapamatování poznatků, které na ně navazují. Čím více znalostí člověk má, tím snáze si zapamatuje další, protože zkušenost usnadňuje zpracování nových informací a v důsledku 22 Interference
je ovlivňování jedné činnosti či informace druhou, které bývá dost často rušivé. 6. Paměť
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225631
toho i jejich uchování. Dřívější znalosti lze využít např. při orientaci v nových situacích. Jestliže je možné najít nějakou souvislost, bude zapamatování i uchování nových poznatků snadnější. Když se např. mladší školáci učí o zvířatech či rostlinách, nové poznatky navazují na ty, které už mají. Pokud některé dítě potřebné znalosti nemá, je pro něj zapamatování nového učiva obtížnější. Zapamatování usnadňují různá schémata a scénáře. Schéma je souhrn podstatných poznatků, které se vztahují k určité oblasti, např. ke květinám či psům. Scénář tvoří základní znaky určitého typu situace a dění, které se zde odehrává. Zahrnuje zkušenost s tím, co je pro takové situace typické a obvyklé. Např. jak je třeba se starat o psa, jak se vaří špagety, jak vypadá výuka ve škole atd. Schémata a scénáře lze chápat jako okruh propojených znalostí, které se týkají téhož tématu. Mohou usnadňovat zapamatování nových poznatků a zároveň mohou vést k jejich zkreslení, protože lidé je zpracovávají na základě zafixovaných znalostí a zkušeností. Pro zapamatování je důležité, zda jsou nové informace v souladu s těmi dřívějšími, protože pak mohou být začleněny do stávajícího systému. Nově získané informace, které jsou s nimi v rozporu, upoutávají pozornost, ale jejich zpracování bývá náročnější. Mohou být vzhledem ke své odlišnosti zpracovány důkladněji a tudíž i lépe zapamatovány. Avšak leckdy může převládnout tendence udržet si dosavadní kognitivní schémata a nově získané poznatky, které by jim odporovaly, vytěsnit anebo zkreslit (Fiedler a Bless, 2006).
6.2.1 Faktory ovlivňující zapamatování
K lepšímu zapamatování slouží různé paměťové strategie: • Opakování je základní a nejčastěji užívanou technikou umožňující udržet získané poznatky v paměti. Obecně platí, že čím víc si je člověk opakuje, tím lépe si je zapamatuje a obvykle je i déle uchová. Avšak pouhé mechanické opakování není příliš efektivní, účinnější je opakování rozdělené do několika úseků. • Rozložení učení do delšího časového úseku vede k lepšímu výsledku než jednorázová snaha o jeho zapamatování. • Zapamatování usnadňuje uspořádání informací do dílčích celků (shluků). Např. když si chce někdo zapamatovat telefonní číslo, rozdělí si ho na tři skupiny o 3 číslech. Strategie uspořádání informací do smysluplných okruhů slouží lepšímu porozumění a tím i snazšímu uchování v paměti. Takový způ100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225631