tak pokud by mě Lucius i přesto zabil… no, i v naší branži existuje určitá etika, Joe.“ „Vážně?“ Joe se nad tím zamyslel. „Ale asi máte svým způsobem pravdu. Takže dejme tomu, že najdu někoho, kdo bude mít dost kuráže vyrazit se mnou na Luciovu loď, abych ho seznámil s vaším návrhem. A dejme tomu, že ho Lucius přijme. Co z toho všeho budu mít já?“ „Vy byste nezachránil život čistě z dobrého srdce?“ „Záleží na tom, o čí život jde. Vy jste poslala na hřbitov pěknou řádku lidí, včetně několika mých známých. Obávám se, že vaše smrt by neznamenala zas až takovou tragédii, jak se sama domníváte.“ „Co můj syn?“ „Vychová ho někdo, kdo nezavraždil jeho tátu.“ „Tak proč jste za mnou přijel?“ „Ze zvědavosti. Kdybych se rozkrájel, nemohl jsem přijít na to, proč jste se obrátila na mě.“ „No právě proto – abyste třeba neskončil rozkrájený.“ Trochu povýšeně se pousmála. „A taky kvůli vašemu synovi, Joe, aby on, stejně jako ten můj, nevyrůstal v sirotčinci.“ Joe její lehce povýšený úsměv opětoval. „Chcete, abych uvěřil, že je můj život v ohrožení. Já nosím lidem prachy, ne problémy. Moje smrt by významně poškodila naše příjmy v Tampě, v Havaně, v Bostonu i v Portlandu. Takže kdo by mě chtěl zabít?“ „Každý, kdo chce významně poškodit vaše příjmy v Tampě, Havaně, Bostonu a Portlandu.“ Tohle jí Joe musel nechat. „Takže je to hrozba zvenčí? Tak to v naší branži obvykle nechodí.“ „Já upřímně netuším, odkud ta hrozba je – jestli zevnitř, zvenčí, z německého vrchního velení, prostě nevím. Znám jenom jméno a datum.“ Joe se zasmál. „Kdy mě mají zabít? To si jako někdo objednal konkrétní den?“ Přikývla. „Popeleční středu.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225595
„Takže moji vrazi jsou pobožní? Nebo jenom z New Orleans?“ „Klidně si vtipkujte až do hrobu, Josephe. Vaše věc.“ Obešli kolem plotu další roh. Po levici teď měli parkoviště. Joe viděl v autě Ala a Tomase: Al měl klobouk naražený přes oči, Tomas sledoval svého tátu. Joe na něj krátce mávl a Tomas mávl taky. „Takže toho o té údajné objednané vraždě zas tak moc nevíte,“ podotkl Joe. „Vím, kdo ji má provést, a jsem si poměrně jistá tím, kdo to celé zprostředkoval.“ Tomas se vrátil ke knížce. „No, jestli jste se o tom doslechla vy,“ řekl Joe, „tak v tom musí být namočený Lucius. To není těžké si domyslet. A vy chcete, abych lezl do jámy lvové – hovno do jámy, přímo lvovi do chřtánu – a vyjednával vám svobodu.“ „Lucius už nezabíjí.“ „To povězte těm posledním dvěma klukům, co nastoupili na jeho loď a už se z ní nevrátili.“ „Tak s sebou vemte někoho nenapadnutelného, někoho, koho se nikdo neodváží dotknout.“ Joe se ušklíbl. „Ještě přede dvěma dny bych řekl, že přesně to jsem já.“ „Gil Valentine by tehdy ve čtyřicátém řekl totéž.“ „A kdo teda zabil Gila?“ „Netuším. Neznám nikoho, kdo to ví. Zmínila jsem se o něm jen proto, abyste si uvědomil – nebo spíš, abyste si vzpomněl –, že v naší branži není nikdo v bezpečí.“ Odcvrnkla cigaretu do trávy a přes plot se na něj usmála. „Ani vy.“ „Takže mi řeknete, kdo mě má zabít.“ Přikývla. „Jakmile na můj účet dorazí těch deset procent.“ „Moc lidí, kteří by mě zvládli oddělat, se nenajde. Co kdybych použil svoje dedukční schopnosti a přišel na to sám?“ „A co když se spletete?“ Za Theresou, za plotem na opačné straně dvora, stál na sytě zeleném pahorku ten kluk a pozoroval je. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225595
„Thereso.“ „Ano, Josephe.“ „Můžete pro mě něco udělat a otočit se? Povězte mi, co uvidíte přímo před sebou.“ Udiveně nakrčila obočí, ale pak se obrátila a zadívala se skrz plot přímo na pahorek. Dnes na sobě kluk měl tmavě modré krátké kalhoty s kšandami a bílou košili s velkým límcem. Když se Theresa otočila, aby se na něj podívala, nezmizel. Místo toho se posadil na trávu a přitáhl si kolena k hrudníku. „Vidím plot,“ řekla Theresa. „Za plotem.“ Theresa ukázala. „Přímo tam?“ Joe přikývl. „Přímo před vámi. Vidíte něco tam na tom kopečku?“ Theresa se s drobným úsměvem obrátila zpátky k němu. „Ano, jistě.“ „Co to je?“ „To se vám tak zkazil zrak?“ „Co to je?“ zopakoval. „Koloušek,“ odpověděla. „Roztomilý. A už běží pryč.“ Kluk vylezl na pahorek a zmizel na druhé straně. „Koloušek.“ Theresa přikývla. „Jistě, mládě jelena. Jako Bambi.“ „Jako Bambi.“ „Jo.“ Pokrčila rameny. „Máte pero, abyste si zapsal moje číslo účtu?“
Tomas seděl na zadním sedadle packardu a snažil se neškrábat si obličej ani paže. Stálo ho to tolik úsilí, že se o něj znovu začínal pokoušet spánek. Sledoval, jak se táta baví s tou drobnou, hubenou ženou v oranžových vězeňských šatech, a nikoli poprvé se zamyslel nad tím, čím přesně se jeho otec živí. Věděl, že je obchodník 102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225595