o žádné nemluvil – celé roky. Už jsem si začínala myslet, jestli ho život ve městě nepřivedl k celibátu. Amber pokrčila rameny. „Asi jsem ti o tom neměla říkat. Zaslechla jsem jenom pár slov. Ale vzhledem k tomu, že vy dva spolu už dlouho nemluvíte, považovala jsem za důležitý se ti o tom zmínit.“ „To je dobře,“ konstatovala jsem, „díky.“ Amber vstala a začala uklízet v kuchyni. Já jsem šla do svého pokoje a vyndala si mobil, že zavolám Benovi. Bývala doba, kdy jsem se nerozmýšlela dvakrát, než jsem mu zavolala. Ale teď – musela jsem se obrnit na jeho reakci na mé vyzvánění – střežené a cynické. Telefon zvonil a po chvíli se ozvala hlasová schránka. Přese všechno jsem pocítila úlevu. „Zdravím vás, tady Ben. Teď nejsem k mání. Zanechte mi prosím zprávu a já vám zavolám.“ Do očí mi vstoupily slzy. Neslyšela jsem jeho hlas ze schránky už nejmíň rok, tak málokdy jsem mu volala – ale na rozdíl od něj se jeho hlas nezměnil. Na nahrávce to byl klidný, laskavý a vtipný mladík, se kterým jsem vyrůstala. Zarazilo mě pípnutí a chvíli mi trvalo, než jsem se dala dohromady natolik, abych mu nechala zprávu. A pak jsem to ze sebe ztěžka soukala. „Ahoj, Bene, to jsem já, Hazel. Chtěla jsem… asi jsem ti chtěla jenom říct… Doufám, že jsi v pořádku. Kdyby sis chtěl někdy promluvit, jsem zkrátka tady… a můžeš mi kdykoliv zavolat.“ Zavěsila jsem, abych to ještě víc nezamotala. Nevím, co jsem měla v úmyslu, ale rozhodně jsem věci svou zprávou nijak neprospěla. Ben mi nezavolá zpátky. To mi bylo jasné. Asi hodinu nato jsem si vlezla do postele, přetáhla přes sebe deku a vzala si z nočního stolku paperback, že si budu číst a popíjet
– 100 –
ZASNEZENA SVATBA.indd 100
6.1.2017 12:54:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225580
horkou čokoládu. Teď, když jsme měli svatbu za sebou, byl takový klid. Byla jsem tak ponořená do čtení, že jsem si sotva všimla, že mi zapípala esemeska. Dočetla jsem kapitolu a podívala se na mobil. Srdce mi zaplesalo, když jsem uviděla novou zprávu od Lily. Nečekala jsem, že mi napíše – vždyť byla na svatební cestě. Když mi na displeji zasvítilo její jméno, měla jsem obrovskou radost. Ahoj, sestřičko. Ještě jednou díky! To byl ale krásný den. A líbánky jsou taky nezapomenutelné. Mimochodem, můžu poslat tvůj e-mail Eliotovi a Gemmě? Rádi by si s tebou popovídali. Lila
Radost, kterou jsem cítila z její zprávy, naplnila jejím hlasem celý můj pokoj. Vypadalo to, že už je zase sama sebou.
– 101 –
ZASNEZENA SVATBA.indd 101
6.1.2017 12:54:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225580
Kapitola patnáctá
„Tak jak se vydařil velký den?“ zeptal se Josh druhý den ráno a opřel se o můj stůl. „Neříkej mi, že z toho obrovskýho dortu nic nezbylo.“ „Ani ždibíček,“ smála jsem se. „Promiň, Joshi. Neznáš moji rodinu. Když se objeví něco pečeného, stanou se z nich zvířata. A Ambeřin dort byl triumf. Nebylo možné odolat.“ Usmál se. „Tak povídej, jaký to bylo? Vyplatilo se všechno to tvoje plánování?“ „Byla to nádherná svatba, musím se sama pochválit. Jen se na to podívej.“ Podala jsem mu svůj iPad a ukazovala mu neoficiální fotografie, které jsme s Amber nafotily. Josh přejížděl prstem po displeji. Pokyvoval nadšeně hlavou. „Vypadá to úžasně,“ poznamenal. „Nádherné prostředí! Líbilo se to tvé sestře a Olliemu?“ „Byl to nejlepší den jejich života.“ „To místo vypadá fantasticky – a ty nádherný šaty! A to ti musím říct, že já normálně tyhle věci neříkám – ale její šaty jsou fantastický.“ Bylo to milé zase si popovídat s Joshem a zasmát se s ním. Všechno mezi námi bylo normální, po zvláštním citu, který mě přepadl, když jsem měla starosti o Lilu, už nebylo ani stopy. „Myslíš si, že do toho taky praštíš?“ zeptala jsem se. Pokrčil rameny a usmál se. „Je to složitý.“ „No dobrá, nebudu se vyptávat.“ „Nejde o žádný tajemství,“ řekl a pokýval hlavou. „Sarah je jednu chvíli nadšená a za pár minut už o tom nechce ani slyšet. Není vůbec snadný mluvit s ní o budoucnosti.“ „Je šťastnější v přítomnosti?“ „Jo. Chce být volná jako pták. Žije ze dne na den.“
– 102 –
ZASNEZENA SVATBA.indd 102
6.1.2017 12:54:07 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225580