dozvěděla, že Alexandre Dumas byl syn otce stejného jména, přenesla jsem přirozeně svou lásku i na otce, neboť jeden bez druhého neměl smysl a taky proto, že mám velice vyvinutý cit pro rodinu. Prosila jsem Růžu, aby v knihovně vypůjčila všechny knihy od obou Dumasů. Napřed souhlasila, ale když zjistila, jak rozsáhlé dílo napsali, svého slibu litovala. Jsem si jistá, že už při čtení prvního románu jsme se všechny procházely po vysněné Paříži, protože ticho, které zavládlo kolem stolu, bylo zvláštní, úplně jiné než obvykle. Než jsem šla spát, zeptala jsem se: „Mohly bychom si zajet do Paříže?“ „No jenom ty můžeš položit podobnou otázku,“ odpověděla mi máma Magdina. Máma Marie uzavřela tuhle krátkou debatu jasným „ne“, prásklo ve vzduchu jako rána bičem. Kouzlo se zlomilo. Na polici v pokoji mámy Marie trůní velký atlas, druhý den ráno jsem v něm hledala, kde přesně Paříž leží. Překvapilo mě, že to město je na mapě opravdu zakreslené. Vím, že jsem byla trochu zklamaná, líbilo by se mi, kdyby byla Paříž prostě jen vymyšlená synem Dumasem. Líbilo by se mi, kdyby nám v návštěvě města bránila jeho neexistence. Ale ne, Paříž opravdu existuje, leží na modré klikaté čáře, na Seině. Než jsem odešla do školy, máma Marie na mě zavolala: „Paní učitelku Paříží zbytečně neotravuj.“ Později mi došlo, proč jen já jsem mohla položit podobnou otázku. Ony už věděly, že odjet někam je moc těžké a odejít na Západ nemožné. Zajímalo by mě, o čem snila Magdina, než se vdala. Určitě ne o životě, který následoval po svatbě, která byla smutná jako upršený den po několika dnech pořádně deštivých. Nikdo se tehdy nesmál, a taky nás tam moc nebylo. Už jen návštěva Frantovy matky, toho milého mladíka, který bral Magdinu na tancovačky v sobotu večer, už jen ta byla strašná. Ta ženská, stará Tereza, suchá jako troud, vrásčitá
101
Marie a Magdaleny zlom.indd 101
1/24/17 5:42 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225573
a scvrknutá do sebe, přišla sama, bez syna. Hned jsme věděly, že něco nehraje. Normálně měl přijít náš slavný nápadník s matkou. Tak by mladí, tedy budoucí pár, měli na závěr rozhovoru pár chvil pro sebe, aby mohli oslavit dohodu a spojení obou rodin. Atmosféra v pokoji byla napjatá. Chtěla jsem tam za každou cenu zůstat, šlo přece o vdavky mé mámy. Použila jsem svůj soustředěný výraz a dala tím najevo, že jsem naprosto ponořená do vyšívání: „Nic nevidím, nic neslyším, nic jiného než moje práce neexistuje, jen jehla a nit.“ Máma Marie předsedala stolu, jako král, nebo spíš královna. Naproti, přesně pod lampou, a tudíž výborně nasvícená, seděla ta ženská, sice pečlivě upravená, ale bez šmrncu. Bylo divné, jak mohla porodit chlapíka, který tancoval, jak tancoval, a který dokázal tak hezky roztancovat i děvčata. Rovnýma nohama skočila přímo k jádru věci. „Chceš mého syna.“ Aspoň brzy zmizí, doufala jsem. „Moje dcera ho chce a on se tomu nebrání, zdá se, že o ni stojí.“ Máma Marie nemluví do větru a mluví jen za sebe. „Můžeme si o tom promluvit, a uvidíme.“ „Tak mluv, nebo odejdi,“ pronesla máma Marie tvrdě a ukázala na dveře. Ona už je taková a Magdina k tomu nemohla říct nic. Stará Tereza se zhluboka nadechla: „Já mám syny dva.“ Vyslovila slovo „syny“ s takovou pýchou, jako by porodit syna zasloužilo většího uznání než porodit holku, a přitom máma Marie může dosvědčit, že to je stejná mela. Tedy bolest, únava a nakonec úleva, když je vše zdárně u konce. Co se týče radosti, tam je ten kámen úrazu. Nikdo neví proč, ale chlapi jsou víc nadšení, když mají mimino s pindíkem. Dělají z toho hotovou vědu. Proč ale ženy chlapy v tom nepochopitelném chování napodobují? Spíš by měly své pohlaví a zájmy bránit, ne? Ledaže by se podřizovaly, aby se zalíbily, no nevím. Chtěla
102
Marie a Magdaleny zlom.indd 102
1/24/17 5:42 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225573
jsem se na to všechno zeptat mámy Marie, jenže ona toho moc nenapovídá. Jako teď, když odpověděla zamumláním „hm“ staré Tereze, která nám chtěla prodat nesprávného. Protože přesně o tohle tady běží, to nám došlo. „Starší má jít první z domu, oženit se, a druhý je ještě moc mladý, je o čtyři roky mladší než tvoje dcera. Staršímu, stran chlapských záležitostí, všechno funguje, jak má. A jak vidět, dceruška, jako ženská, má taky vše, jak se patří.“ Šlehla po mně okem, kdybychom náhodou nepochopily, co tím myslela. Větu uzavřela rukama rozhozenýma ve vzduchu, jako by další slova byla zbytečná. Máma Marie navázala: „Nezapomeň, že znám tvého prvního syna, a nezapomeň, že obě víme, proč je takový, jaký je. Kraj je malý, všecko se tu ví.“ Ta ženská na to nic neřekla, ale oči nesklopila. Soustředila jsem se ještě víc na vyšívání a poslouchala ještě pozorněji. „Nechtělas ho, co? A pořád ho nechceš. Připomíná ti tvé chyby,“ hlas mámy Marie byl chladný jako ostří nože. „Narodil se manželům,“ zasyčela stará Tereza. „Tři měsíce po svatbě,“ prskla máma Marie, „a neřeklas mu, proč kulhá, co? Že sis hrála s jehlicema na pletení nebo něčím takovým, aby ho nebylo.“ „Jak říkám, narodil se jako manželské dítě, otce měl. Může dát jméno oběma,“ a svou špičatou bradou ukázala na mámu Magdinu a na mě, „hned jak mu tvoje holka porodí syna.“ „Ne. Moje vnučka jméno má a moc jí sluší. Tvůj syn si vezme mou dceru, ale ona se rozhodne a udělá si, co chce. Vnučku přijme se jménem, které už má.“ Obě ženy se dlouze pozorovaly. Magdaléna neříkala nic. Nemohla. Měla tak stisknuté zuby, že jí zbledly a ztvrdly tváře. A já jsem byla překvapená a zklamaná zároveň, že máma Marie nevyhodila tu ženskou okamžitě ze dveří ven. Proč s ní vůbec diskutuje? Vždyť nám chce přišít Kulhavce! Hlas staré Terezy byl samý med: „Jsi tvrdá palice. Proč by ta
103
Marie a Magdaleny zlom.indd 103
1/24/17 5:42 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225573