98
/
Úvod do psychologie
poèitkùm. A podle toho, který smyslový orgán je dráždìn, tedy jaký druh poèitku vzniká, rozlišoval smyslové modality. V souèasnosti dìlíme smyslové orgány/receptory na exteroreceptory, proprioreceptory a visceroreceptory. Jak ale uvidíme dále, výzkumy pøinášejí poznatky dovolující dìlení mnohem jemnìjší. 1.2.1 K DÌLENÍ RECEPTORÙ
Exteroreceptory Poskytují nám informace z okolního prostøedí. Patøí sem jednak zrak, sluch a èich, fungující na základì proximity – tedy vysílání urèitých energií (elektromagnetické vlnìní, zvuky, chemické èástice) z oddáleného místa na receptor. Patøí sem ale také chuť a kožní smysly, kde podnìt pùsobí na receptory ne proximálnì, ale pøímým dotekem. Moderní výzkumy odhalují jednak rozdílnou citlivost každého z uvedených receptorù, ale také prokazují, že se vlastnì v každé z tìchto skupin jedná úžeji specializované receptory rùzného druhu. Napøíklad dnes víme, že neexistuje jeden jediný kožní smysl, jak soudili badatelé doby Wundtovy. Specializované citlivé senzory skýtají informace týkající se doteku, tlaku, chladu a tepla, bolesti. Zvýšený zájem vyvolává v posledních letech pøedevším vnímání bolesti. Je to pochopitelné: Bolest mobilizuje obranné mechanizmy zabraòující trvalému poškození odpovídající èásti tìla. Díky zkušenosti s bolestí a poznané hrozbì bolesti se dìti uèí vyvarovat se urèitého chování, napøíklad sahat na rozžhavený pøedmìt, riskovat pád z výšky. Lidé trpící výraznì sníženým vnímáním bolesti (jedná se o pomìrnì vzácnou vrozenou poruchu) døíve umírají v dùsledku rozkladu tkání zpùsobeného neúmìrnì èastými zranìními. Podnìtem pro bolest je dráždìní specifických receptorù, tvoøených neurony s volným zakonèením a s vysokým horním prahem citlivosti. Takových receptorù je nìkolik druhù. Napøíklad lze rozlišit receptory pro vnímání bolesti podle jejího typu: n n
Fázická bolest – je pronikavá, ostrá a nastupuje bezprostøednì po zranìní. Tonická bolest – intenzitou je slabší, ale vyznaèuje se dlouhodobou vyèerpávající úporností.
Každý z tìchto dvou druhù bolesti je veden jinými nervovými drahami a má také v mozku jiné zakonèení.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225550
Vnímání
/ 99
Pøekvapení vyvolaly výzkumy, prokazující kulturní podmínìní vnímání bolesti, vèetnì jeho fyziologických korelátù. Inspirovaly je nìkteré náboženské obøady/rituály. Pøíkladem je rituál zavìšení na hák, praktikovaný v nìkterých oblastech hinduistické Indie. Vybranému muži jsou do svalù zad vetknuty ocelové háky, na kterých je zavìšen a na zvláštní káøe pøedvádìn po okolí. Vìøí se, že jedinec v takovéto pozici vyvolává pozornost bohù a ti mu dávají sílu úèinnì žehnat úrodì. Pozoruhodné na tom všem je, že nevykazuje známky bolesti a po obøadu se rány rychle zahojí. Melczack (1978), který tento fenomén zkoumal, formuloval tzv. hradlovou koncepci vnímání bolesti. Podle ní není vnímání bolesti toliko výsledkem dráždìní jejích pøíslušných receptorù v kùži èi svalech, ale je také podmínìno aktivací tak zvaného hradla/brány ve høbetní míše. Uzavøení nervového hradla, k nìmuž mùže dojít urèitými signály z mozku, navoditelnými nìkterými druhy soustøedìní taktéž praktikovaného ve zmínìné hinduistické náboženské tradici, vznik bolesti prakticky eliminuje. Další výzkumy dokonce konkretizovaly lokalizaci mozkového centra, ovládajícího páteøní hradlo (Jessell, Kelly, 1991).
Proprioreceptory Poskytují nám informace o pohybu tìla a konèetin, poloze a rovnováze (vychýlení) trupu. Zde, pøi jemnìjším rozlišování, mùžeme vydìlit napøíklad: n
Pohybový/kinestetický receptor, zaznamenávající napìtí svalstva èi rozsah, sílu a rychlost pohybu. Jeho citlivé smyslové buòky jsou lokalizovány ve šlachách, svalech, kùži. n Smysl polohy a rovnováhy, umístìný v tzv. vestibulárním aparátu ve vnitøním uchu. Specializované citlivé buòky zaznamenávají napøíklad rychlost a smìr otáèení tìla a pohyby související s udržováním rovnováhy.
Visceroreceptory Informují o pochodech uvnitø tìla (souvisejících s hladem èi žízní, trávením, vymìšováním, sexuálním vzrušením, tìlesnou nevolností apod.). 1.2.2 PRAHY VNÍMÁNÍ
Dùležitou oblastí výzkumù souvisejících se smyslovými modalitami jsou výzkumy tak zvaných prahù. Mají dlouhou tradici, její zaèátky souvisí s již výše zmínìnou psychofyzikou a jejími vùdèími pøedstaviteli Fechnerem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225550
100
/
Úvod do psychologie
a Weberem (viz str. 23–24). Pro každou z modalit existuje práh absolutní a práh rozdílový. Absolutní práh zjišťujeme horní a dolní. Dolní absolutní práh je definován nejnižší silou podnìtu, kterou dotyèný jedinec zaznamenává v 50 % expozic. To odpovídá skuteènosti, že nízká podnìtová hodnota vyvolává v pokusné osobì nejistotu, takže se neubrání hádání: „Opravdu už jsem podnìt zaznamenal? Anebo ještì ne?“ Horní absolutní práh je definován nejvyšší intenzitou podnìtu, kterou pokusný subjekt zaznamenává jako poèitek/vjem dané modální kvality. Napøíklad po intenzitì svìtla nebo zvuku, pøesahující horní práh, jedinec už nevnímá svìtlo ani zvuk ale bolest; popøípadì dochází k tzv. nadhraniènímu útlumu. Podobnì rozdílové prahy se týkají rozlišování intenzit podnìtù, pùsobících na jednotlivé receptory. Existují tøi základní postupy zjišťování dolního absolutního prahu: n
Intenzita podnìtu, kterou jedinec nezaznamenává, se stupòuje až do výše, kdy hlásí poèitek/vjem. n Naopak, intenzita podnìtu je snižována až do úrovnì, kdy už poèitek nezaznamenává. n Intenzita podnìtu je støídána a pokusná osoba hlásí, kdy jej už zaznamenává a kdy nikoliv. Výhoda této metody je v tom, že eliminuje efekt adaptace – viz dále. Uvedenými postupy je možno stanovit intenzitu podnìtù velmi pøesnì, napøíklad v hodnotách elektromagnetického vlnìní, decibelech apod. Absolutní prahy jsou ale také vyjadøovány ménì exaktnì, v pøíkladech. Tak tøeba pro sluch je prahovou hodnotou tikot hodinek ve vzdálenosti šest metrù, za úplného ticha. Nebo pro chuť: roztok èajové lžièky cukru v devíti litrech vody apod.
Je evidentní, že co do ukazatelù absolutního prahu (ale stejnì tak i prahu rozdílového) existují znaèné interindividuální rozdíly. Svou roli sehrává vrozená senzitivita, ale také cvik. Dùležitá je schopnost soustøedìní. Práh se u konkrétních jedincù také mìní s vìkem. Podnìtné jsou výzkumy provádìné v rámci signálnì detekèní teorie absolutního dolního prahu. Ta je založena na rozlišování skuteèné hodnoty minimální intenzity podnìtu, kterému je pokusná osoba vystavena, a jejího sklonu hlásit pøítomnost èi nepøítomnost poèitku/vjemu. Již jsem uvedl, že pøi nízké intenzitì stimulace hraje svou úlohu èinitel nejistoty a rozhodování: „Mám opravdu už poèitek, anebo ještì ne?“ Tuto skuteènost vyjadøuje pojem
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225550