teprve chvíli. Měla jsem radost za Theresu, radost z dobrých zpráv, její těhotenství však také jen podtrhlo mou vlastní prázdnotu. Vyschlo mi v krku, ale usmívala jsem se dál – co jiného jsem mohla dělat? Johnny vyloudil svůj magnetizující úsměv a pozvedl skleničku. „Přípitek,“ pronesl vzletně. „Na lásku, nové sousedství a šťastná rodinná překvapení.“ „Na lásku,“ opakovali všichni ostatní a naráz zvedli sklenky.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225529
KAPITOLA TŘINÁCT
Když jsem odpoledne dorazila k Harriet, pořádek její domácnosti už padl za oběť rozmarům malé holčičky, která vylila džus na koberec, na lince nechala hromadu drobků a knihy z polic roztahala po podlaze. Všechny povrchy byly pokřtěné otisky mastných prstíků, včetně dálkového ovladače na televizi, koulí u dveří a kuchyňského stolu. Moukou poprášené skříňky vypovídaly o nedávném kuchařském experimentu. Na konferenčním stolku ležely rozházené kousky skládačky – z chaosu se pomalu začínal vynořovat obrázek zvířátek. Harriet už spěchala, aby odešla. Měla zpoždění, takže mi dala jen zběžné instrukce, ať nechám Miu zdřímnout, když bude třeba, a kdyby dostala hlad, mám jí dát zvířátkové krekry s džusem. Mia seděla na koberci v obýváku, na stolku před sebou měla rozloženou spoustu tužek a s vystrčeným jazykem čárala do disneyovských princeznovských omalovánek. Její vlásky dneska vypadaly ještě o něco zubatější, jako by jí na hlavě řádila miniaturní sekačka na trávu. Nesoustředěná jsem se posadila na pohovku. Když jsme se včera večer s Johnnym vrátili domů, zmínila jsem se, že vzkaz na květině byl psaný podobnými 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225529
slovy, jaká mezi sebou používáme my dva už skoro tři roky. Johnny popřel, že by o dodávce květin cokoliv věděl. Proč by také měl? Omlouval se, že mi sám neposlal květiny, a ráno mi přinesl kávu s obyčejným sójovým mlékem. Věděl přesně, co mám ráda. Toust opečený dohněda, ale ne spálený. Hladké krémové burákové máslo bez přidané soli. „Podívej, královna má… fialové oči!“ Mia vybarvovala mimo předtištěné linky, a za Disneyho hranicemi tak vytvářela nové tvary. „Ta se má,“ ocenila jsem. Mia upustila fialovou tužku, vzala indigovou a začala vybarvovat princezniny šaty. „Teď modrá.“ „Ty se ale vyznáš v barvách.“ „Tenhle obrázek je pro maminku.“ Mia vytrhla stránku a podržela ji ve vzduchu, abych si ji mohla prohlédnout. Smutně jsem se usmála. „Nádhera.“ Mia nalistovala další obrázek, tentokrát kresbu veselých králíčků a srnečků. „Tenhle je pro tatínka.“ „To je hezké, že každý dostane svůj obrázek.“ „I babička,“ doplnila Mia vážně. „I babička.“ V oblouku, který Mia opsala ručičkou, když se natahovala pro zelenou tužku, aby vybarvila strom, žila Monique dál. Mia pak nad les přikreslila srdíčko a pár klikyháků. „A tenhle je pro tebe.“ „Děkuju,“ řekla jsem tiše. Mia ukázala na klikyháky vedle srdíčka. „Tady je napsáno ‚mám tě ráda‘.“ „Taky tě mám ráda, zlatíčko.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225529