98 / Úvod do psychologie osobnosti
Tento příběh Kohlberg prezentoval chlapcům ve věku deseti až šestnácti let. Požadoval, aby odpovídali, jak by se měl Honza chovat, a aby také vysvětlili důvody. Odpovědi klasifikoval do jednotlivých skupin, ze kterých definoval dílčí morální stadia: A. Prekonvenční morálka je v podstatě egocentrická. Tento typ morálky se řídí obavami z trestu a touhou po konkrétním zisku. Poslušnost a osobní zájem jsou dominantními motivy prekonvečního období morálního vývoje. Prekonvenční morálka sestává ze dvou vývojových fází: yyOrientace na trest (Honza by se neměl vloupat do lékárny, protože mu za vloupání a krádež hrozí vězení). Osoba vyhoví požadavkům okolí, aby se vyhnula případnému trestu. V tomto období poslušnosti si člověk buduje vlastní psychosociální relace a zkušenosti pomocí klasického podmiňování. Vyhnutí se nepříjemným emocím, zejména strachu, představuje základ osvojení nových, sociálně přijatelných obsahů. yyNaivní instrumentální hédonismus (Honza by se měl dopustit krádeže, neboť přestože skončí ve vězení, zachrání život své ženě). V tomto vývojovém období převládá osobní zájem dítěte. Své potřeby a cíle zpravidla řeší poslušným vykonáváním požadavků dospělých. Nyní je prosociální chování ovlivněno očekáváním odměny a uspokojením aktuálních potřeb. Tuto vyšší rovinu morálního vývoje charakterizuje nahrazení klasického učení instrumentálním podmiňováním. Rovněž se začínají jevit první známky internalizace požadavků ze strany rodičů a dospělých. B. Konvenční morálka je v podstatě konformní. Konformismem dítě uspokojuje vnější požadavky a také svou potřebu sociální obliby. Být hodný a jednat v souladu se zákonem představuje hlavní motivaci konvenčního stadia vývoje morálky. V tomto morálním stadiu Kohlberg rozlišuje: yyMorálka hodného dítěte (Honza by se měl do lékárny vloupat a ukrást lék, čímž splní očekávání své ženy, že jí pomůže). Konformismus pomáhá dítěti odstranit či zjemnit kritiku ze strany významných osob a zároveň zabezpečit jejich přízeň. yyMorálka vyššího řádu (Honza by se neměl za žádných okolností dopustit krádeže, neboť by porušil zákon). Nyní se dítě ve svých sociálních relacích přednostně řídí vnější autoritou. Jeho morální projevy se pojí s vnějšími nároky povinnosti a s tíživým pocitem viny. Základní morální zásada jeho sociální praxe zní: musí se konat to, co zaručuje řád a co neodporuje požadavkům autority. C. Postkonvenční morálku charakterizuje vysoký stupeň osobnostní autonomie. Postkonvenční morálka a etičnost se velmi podobají v tom smyslu, že morální uvažování je autentické a artikuluje základní lidskost člověka. Jako složitá dispoziční vlastnost je postkonvenční morálka nezávislá, důsledná ve svém projevu, cílevědomá v intencích a sebedeterminující. Nejvyšší morální kategorie zahrnuje dvě fáze: yyMorálka společenské dohody (Honza má právo ukrást lék, neboť jedná v souladu se základním právem každého člověka na život, nehledě na právní normu). Jedinec s tímto typem morálky úspěšně harmonizuje své společenské bytí
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225473
Morálka / 99
a odpovídající jednání s existujícím systémem obecných norem. Jeho morálku řídí vůle k důslednému uplatňování mravních principů. yyMorálka individuálního svědomí (Honza má právo ukrást lék, protože lidský život představuje nejvyšší hodnotu, která je nadřízena normám na ochranu majetku). Morálka individuálního svědomí je ve svém rozhodování autonomní, zodpovědná a zásadně etická. Mravní autonomie vyjadřuje hluboký cit člověka pro ostatní lidi a přírodu a zároveň nezávislost vůči vnějším normám a očekáváním společnosti.
9.3
Současný výzkum Kohlbergových vývojových stadií
Některé důkazy o platnosti Kohlbergových stadií morálního vývoje poskytují longitudinální studie. Až na několik výjimek bylo zjištěno, že jednotlivci se při svém morálním růstu pohybují stejným pořadím etap, které stanovil Kohlberg (Colby et al. 1983, Walker 1989). Přitom vývoj morálky představuje pomalý a postupný proces. Během časné adolescence dochází k nahrazení morálního uvažování, které je charakteristické pro první a druhou etapu, vyspělejší morálkou ze třetí etapy. Tato kvalita morálního usuzování převládá během střední adolescence, zatímco později pozvolně ustupuje před vyspělejší morálkou ze čtvrté vývojové etapy. Dospívající osoby a také jedinci ve věku časné dospělosti se ve svých hodnoceních a skutcích řídí především tímto stupněm morálky. Avšak jen malý počet lidí ve svém morálním vývoji skutečně dosáhne pátého stupně mravnosti. Gibbs (1991) dokonce tvrdí, že postkonvenční morálka je natolik vzácná, že zatím nebylo výzkumem zjištěno, že by Kohlbergova šestá etapa morálního vývoje skutečně následovala po předchozích pěti rovinách morálky. V tom smyslu veškeré úvahy o nejvyšším morálním stadiu mají spíše spekulativní charakter, protože zpravidla odrážejí filozofické názory, které nesouvisí s autentickými projevy morálky. Frimmer a Walker (2008) konstatují, že současná psychologie morálky, ve které dominuje Kohlbergovo strukturálně-vývojové pojetí o morální racionalitě, má nízkou explikativní hodnotu, zejména pokud chceme vysvětlit konkrétní morální skutek. Z Kohlbergova modelu nelze usoudit, zda se morální usuzování odehrává intuitivně, či za ním stojí jiný psychický proces. Také se Kohlberg nevěnoval otázkám morálního Já a dalších psychologických předpokladů morální identity. V tom smyslu Blasi (2004) vyzdvihuje morální poznání jako nezbytný předpoklad morálního cítění a jednání. Jinými slovy, psychologická koncepce morálky, která ignoruje význam morálního poznání a odpovídající relace morální uvažování – morální akce, má blíže k etickému relativismu. Blasi rovněž vymezuje tzv. morální osobnost, ve které dominuje touha plnit své morální rozhodnutí na úkor jiných motivů a zájmů. V tomto smyslu morální osobnost je člověk s plně rozvinutou, konzistentní a poměrně stabilní soustavou psychických předpokladů neboli aktivních činitelů mravního smyšlení, cítění a jednání. Mezi závažnějšími kritikami Kohlbergova systému morálních stadií zaznívá otázka o empirické validitě teorie. Dle Moroneye (2006) Kohlbergova teorie morálky čelí několika závažným problémům. První kritika vyzdvihuje genderovou zaujatost Kohlbergova empirického výzkumu morálky, neboť Kohlbergova původní studie
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225473
100 / Úvod do psychologie osobnosti
zkoumala morální vědomí výhradně u mužských účastníků. Podle Gilliganové at al. (in Moroney 2006) nelze hovořit o nedostatku morálky u žen, nýbrž o pohlavním zkreslení Kohlbergova výzkumného modelu. Další kritika Kohlbergova pojetí morálky zdůrazňuje ovlivnění koncepce hodnotami západního politického liberalismu, tržního individualismu a patriarchálního světonázoru. To podle Shwedera at al. (1987) nebo také podle Snareye (in Moroney 2006) vyvolává podezření vůči Kohlbergovu tvrzení, že jeho morální stadia mají obecnou platnost. V tomto smyslu je nezbytné empiricky ověřit mezikulturní validitu teorie.
9.4
Jsou rozdíly v morálce mezi muži a ženami?
V psychologii se často vyskytovaly pochybnosti o totožné morální vyspělosti mezi muži a ženami. Nejznámější je Freudovo tvrzení, že vývoj individuální morálky, který ve svém jádru odráží specifickou psychosexuální zkušenost zejména z genitálního období vývoje, není a nemůže být stejný u mužů a žen kvůli rozdílným průběhům a dopadům procesu identifikace s rodičem totožného pohlaví. Logickým výsledkem mezi pohlavními rozdíly a následného průběhu psychosexuálního vývoje je morální nadřazenost mužského svědomí nad méně vyvinutým svědomím žen. Tyto Freudovy spekulace v současné době nikdo nebere vážně, mj. kvůli empirickým důkazům, které je přesvědčivě vyvrátily. Výzkum J. Tangneyové ukázal, že vývoj Superega zahrnuje vývoj emocí, jako jsou např. pocity viny a studu, které obvykle usměrňují lidi k morálnímu chování. Porovnáním dvanácti nezávislých studií Tangneyová zjistila, že ženy častěji prožívají vinu a stud než muži. Výzkum neprokázal morální dominanci mužů, spíše naopak – ženy se lépe řídí svými pocity zlosti a upřednostňují chudé, nemocné a neschopné. Také nejnovější poznatky popírají Freudovo tvrzení, že muži mají lépe vyvinutý smysl pro morálku, a směřují k opačnému stanovisku, že „ženy jsou morálně vyvinutější nežli muži“ (Cakirpaloglu 2009, s. 135). V posledních letech psychologie morálky neřeší problém, zda ženy vlastní morálku či nikoliv, nýbrž se zaměřuje na určitá specifika morálky mezi oběma pohlavími. Jeden významný rozdíl již zazněl ve studii Tangneyové, a sice že emoční složka morálky je vyvinutější u žen. O několik let předtím Carol Gilliganová (1982) zjistila totéž, totiž že Kohlbergova teorie morálního vývoje neodráží skutečnou povahu morálky dívek a žen. Podle ní ženskou morálku charakterizují etičnost, starostlivost a zodpovědnost v souladu s femininním ideálem. Na druhé straně se morálka mužů řídí pravdou a spravedlností v souladu s maskulinním ideálem. Berk (2001) se domnívá, že právě tento ideál Kohlberg ve své teorii uplatňuje jako základní morální kritérium. Novější výzkumy částečně korigují stanovisko Gilliganové ve smyslu, že se ženy a muži významně neliší v běžném morálním uvažování a jednání. Berk (2001) uvádí zjištění Jadacka, Kahna a dalších psychologů, že muži a ženy v morálních situacích reagují podobně, zejména starostlivě, zodpovědně a spravedlivě. To vše se shoduje s Kohlbergem, který podobné motivy pokládal za nejvyšší mravní kritéria, která rovněž implementoval do své teorie.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS225473